Mít svůj vzor je sice krásné, ale nic se nemá přehánět.
Záleží na tom, v jakém slova smyslu - jestli vzor, který nás vede k napodobení, nebo vzor, ke kterému zbožně vzhlížíme?
Určitě je dobré mít někoho, koho obdivujeme. Někoho , kdo nás inspiruje k vytvářní nějakých hodnot. (I když slovo hodnota nemám ráda, tady má svůj význam).
Má-li někdo za vzor třeba Blanku
Matragi, šikovné ruce, nadání, představivost, trpělivost a vůli, může
vyniknout v oboru módního návrhářství.
Má-li někdo za vzor
babičku, která ovládá ruční práce, umí šít, štrikovat, háčkovat i
vyšívat, může se od své babičky naučit lecjaké vychytávky a může
pokračovat v tradici ručních prací. Ale je-li ta babička místní drbna a
svým roznášením klepů škodí sousedům, jakým je pak vzorem?
Mít
za vzor Jaromíra Jágra je taky dobré - může posílit vůli, sebeovládání,
cílevědomost, ctižádost, naplnit volný čas, vyzkoušet sebekázeň. V
extrémním případě může způsobit nástup nové hokejové hvězdy...
Pak zde můžou nastoupit ne přímo vzory, ale spíš idoly. Modly.
Módní
vlna takové modly naštěstí trvá poměrně krátkou dobu. A tak Olsenky,
Avril Lavigne, Hannah Montana nebo Britney Spears jsou populární a za
pár měsíců nebo let po nich ani pes neštěkne.
Tyto
idoly nejsou tak úplně škodlivé, pokud zůstane u obdivování. Horší
situace nastává, pokud se obdivovatelka chce ztotožnit se svou modlou.
Volí stejný účes, stejné líčení i stejné nebo podobné oblékání. Kvůli
postavě se týrá hladovkami a případně končí anorexií. Kvůli ztotožnění
se svým idolem obdivovatelka ztrácí svou vlastní osobnost (píšu
obdivovatelka, protože takhle se zničit jsou schopné jen mladé holky s
nízkou sebedůvěrou).
Taky jsem měla vzor. Zcela
člověčí. Jako puberťačka bez vlastního stylu jsem bezmezně obdivovala
svou budoucí švagrovou, její příjemné vystupování, sympatické úsměvy,
povahu, která si bez problémů získává přízeň ostatních, veselost, která
působí pozitivně na své okolí.
Až po letech mi došlo, že
všechny ty úsměvy a příjemné vystupování byla jen póza a moje milá
švagrová je v soukromí docela obyčejná štěkna a megera sánská.
Od
té doby jsem přestala vnímat lidi jako případné vzory a u každého
tzv.dokonalého člověka jsem hledala něco, co by jeho dokonalost
zmenšilo.
A vždycky jsem něco našla.
Protože i ten největší idol a vzor je jen chybující člověk...
Jediný vzor, který mám ráda a který mě nikdy nezklame, je vzor na pletení nebo háčkování.
(Zdroj obrázku: Pletení-vzory.wbs.cz )
Žádné komentáře:
Okomentovat