Milí blogoví přátelé,
přestože v posledních letech a vůbec v tomto roce moc nepíšu, nezapomínám ani na vás, ani na blog.
Jen jsem ztratila ten elán, vnitřní motor. Přiznám se, že vnější okolnosti mě dost válcují. Válcuje mě, kam jdeme, v jaké řiti jsme se ocitli a kam až to současníci dokážou dotáhnout, protože zdá se, že v demolici společnosti jsou úspěšní.
Mnozí si tento příběh možná pamatují z dob školních let, neb byla coby doporučená četba. A jak si vybavuji, dokopala jsem se i k tomu, abych si ji přečetla. Pochopila jsem obsah i pointu, a nedávno se mi dostala do ruky znovu, když kamarádka vyřazovala knihovnu a tuhle měla odloženou na hromádce. Tak jsem si ji s dovolením půjčila a budu zase vracet.
Příběh jsem si přečetla znovu a byl stejně poutavý jako tenkrát. Vlastně ne, byl víc poutavý než tenkrát, protože za ta léta už obohaceno informacemi, dalšími skutečnostmi a už jsem si všimla i pozadí příběhu, detailů, které mi tenkrát unikaly.
Měla bych si do dějin zapsat sobotu 21.102023 jako den, kdy se mi všechno povedlo.
Docela s oblibou vytahuji knížky psané za totáče, k některým se vracím a jiné objevuji. Od Valji Stýblové jsem toho moc nečetla, a tento titul mi padnul do oka při jedné z návštěv místní knihovny. Takže zapůjčeno a po pár dnech čteno.
Kniha obsahuje dva různé příběhy, které ale spojuje jeden motiv. Pocit viny, která se dá jen těžko unést. Oba hlavní hrdinové, pokud je tak lze nazvat, nesou svůj podíl viny na osudu lidí, které znali nebo ke kterým měli dokonce vztah. Bohužel podíl viny tragický.
V rámci knižní výzvy jako "první kniha populárního autora" - Mne soudila noc byl první román Valji Stýblové, napsán v roce 1948. - Dopis Kláře v pořadí jako 4.dílo.
Je po Třech králích a to bývá obvykle čas pro sklízení vánočních stromků a ozdob. Někdo už stromky ruší na Nový rok a někdo dokonce po uplynutí základních Vánočních svátků.
Jsem v tomto bodě laxní. Loni jsem měla stromek až do konce ledna, ale už jsem nějak cítila, že to není ono a tak jsem asi od půlky ledna postupně oddělávala kousky výzdob a uklízela. V únoru už bylo všechno pryč a na původním místě byly květináčky a kytky.
Umělé, protože na těch místech by živé uhynuly, skrz nedostatek světla.
