SILVESTROVSKÁ 2023 A NOVOROČNÍ 2024

Milí blogoví přátelé,

přestože v posledních letech a vůbec v tomto roce moc nepíšu, nezapomínám ani na vás, ani na blog. 

Jen jsem ztratila ten elán, vnitřní motor. Přiznám se, že vnější okolnosti mě dost válcují. Válcuje mě, kam jdeme, v jaké řiti jsme se ocitli a kam až to současníci dokážou dotáhnout, protože zdá se, že v demolici společnosti jsou úspěšní.

Covidem to začalo a ukrajinizací pokračuje. Píšu o ukrajinizaci, ať se mnou souhlasíte, nebo ne.

Protože jak jinak nazvat fakt, že se upředňostňuje Ukrajina před Českem. Nebudu zde vypisovat detaily, jak se mlží nad kriminalitou, jak se zaměstnávají Ukrajinci místo Čechů, jaké mají tito zvýhodnění, jak jsou preferování samotnou vládou (Fiala - budeme posílat zbraně po celou dobu - Petr Pavel, budeme posílat peníze do posledního haléře. Otázka je, čího haléře a můžeme hádat, že jejich poslední haléř to nebude.)

 

Nebudu tady rozebírat politiku, nebojte se. 

Ale to, co se stalo před pár dny, je výsledek současného společenského tlaku. 

Děti, kterým je cpáno do hlav, že si můžou vybrat, čím budou chtít.

Bezmezná svoboda, jen práva a žádné povinnosti. 

Válkychtivá ministryně, která se nechává fotit se zbraní a celou dobu propaguje zbraně a masové zabíjení.

Premiér vlády, který se přehrabuje v nábojích a na tváři má téměř orgasmický výraz.

Prezident republiky, který podepíše všechno, co se mu předloží, i když ví, že to, co podepisuje, není dobré.

A vlajky. Ty žlutomodré vlajky,  které visí na všech veřejných budovách. Co mě nejvíce popudilo, byla přítomnost žlutomodré vlajky u vchodu do fakulty, kde zahynulo čtrnáct lidí.

Černá vlajka a žlutomodrá vlajka.

Kde je naše vlajka? Co to symbolizuje? Jaktože u české budovy školství nevisí vedle černé vlajky naše vlastní vlajka? Ti zemřelí byli ukrajinští studenti? Nebo je budova už ukrajinská?

Nad tímto faktem už se podivují i v zahraničí. Podivují se nad lecčím. Nad tím, jak nás zde odírají. Jak jsme pro obchodní řetězce dojná kráva. Pro mobilní operátory dojná kráva. Pro energetika dojná kráva. Pro vlastníky vody dojná kráva. Pro všechny z venku dojná kráva. A dojímá mě, kolik toho v téhle malé zemičce dokážeme vydojit, abychom pokryli požadavky všech ostatních, jen ne ty naše. 

Bohužel ten morální i reálný marasmus mě dostihl. Jsem rozhněvaná, protože spousta špinavostí, které se dějí, by se dít nemusely. A bojím se budoucnosti, protože jsem sama a nevím, jak to všechno uhraju. A opravdu se nechci stát obětí bankéřských machinací, které mě nastolenými požadavky zvýšených plateb na všechno přivedou do stavu, že nebudu mít z čeho platit a že budu muset prodat střechu nad hlavou. Tu střechu, na kterou jsem se svého času zadlužila, měla mimo svou práci ještě dvě brigády, což mě po pár letech odvařilo zdravotně, a všechny další úvěry a splácení šly na aspoň částečné úpravy domu. 

Vím, že všechno vždycky nějak dopadlo a až na pár výjimek, dopadlo to dobře. Doufám, že tahle záležitost nebude patřit k oněm výjimkám.

Jsem ráda a jsem vděčna Bohu i vesmíru i štěstěně, že zatím jsem relativně zdravá, tedy soběstačná. Že mám zatím kde bydlet a jakýstakýs příjem. Jsem ráda za každý den, do kterého se probudím a za to, že vidím, za to, že slyším, a že cítím vůně, když třeba zapaluji vánoční svíčku. Jsem vděčna za to, že mi chutná, a že můžu chodit a brát do rukou věci a pracovat s nimi. Jsem vděčna za to, že mám cit pro krásu a harmonii. Jsem vděčna za slunce a oblohu. Občas i za déšť, i když na něj většinou hudrám.  Jsem ráda, že zatím ještě žije moje kočka a že pod mou péčí nezhynula. Jsem vděčna za smysl pro humor, který mi umožňuje přežít marasmus dne. I když zeslábl, pořád se ještě drží. Že ještě můžu číst, i když už si musm vypomáhat čtecími brýlemi. Že jsem objevila ve světě virtuality pár dalších nových zajímavých lidiček. A že jsou se mnou přátelé z reálného světa. Že mám ještě zbytek rodiny, i když už se nevidíváme. 

A jsem vděčna, že jste mi zachovali přízeň, i když už nechodím ani na svůj blog, ani na vaše blogy. Není to nic proti vám, ráda se znovu na vaše články či fotky a obrázky podívám. Jen jsem neměla tu správnou šťávu. 

Rozepsala jsem se navzdory původní vizi, že napíšu pár pozitivních a přacích řádků. Takže - tímto bych chtěla všem popřát vykročení pravou do Nového roku. Hlavně zdraví, říká se, a není to marné přání. Také štěstí bych chtěla popřát, potřebujeme je. Dobré vztahy v rodinách, pokud to půjde. Trochu lásky, i lásky je třeba. Naděje, dobré mysli - a i když je to velmi přízemní, přeji vám i dostatek peněz. Aspoň takový dostatek, aby vám umožnil normálně žít.

Pěkného Silvestra a šťastný Nový rok!