Hurá na Šemlok

Ježto se ukázal jeden z posledních krásných babíletních dnů, zkusila jsem dlouho plánovaný výlet do Hrušovan. Chtěla jsem si připomenout dobu, a hlavně se podívat na místo, kam jsme jako děcka jezdili na kolech, zaplavat si. Zažili jsme tam spoustu srandy, jak už to tak bývá, kočkování se ve vodě, coby puberťáci první laškování, však to známe.

Od té doby uplynula už řádka let a já se na ta místa nepodívala. Včera bylo krásně, takže jsem vytáhla kolo a šlápla do pedálů, stylem buď do ní nebo po ní, fyzičku už mám nějakou chatrnější, ale pak jsem si vyhubovala - není to kraj světa.

Bylo krásně, opravdu, po chvíli už jsem sundala flaušovou bundu a jela jen v krátkém rukávku.

Dále už jen ve fotografiích...

Krásný výhled na cyklostezce

Tady pohled na Hrušovany, foceno z cyklostezky od Židlochovic

V hrušovanských ulicích

Místní rybník Šejbal, nebo Šejbile, známý z mých dětských let jako Šemlok. Jestli došlo k nějakému přejmenování, nebo jsme si jej kdysi přejmenovali po svém, nevím... ale je tam roztomilej vodník.

Jo, tohle si taky občas říkám.

Pěkně tu hlídá a bafá z faječky.

A má slušnou sbírku hrníčků. Jestli sem ještě někdy pojedu, vezmu jeden sebou a věnuju mu ho.

Pár krásných romantických záběrů. Není nad ten pohled, voda se lehce čeří, větřík pofukuje, podzimní listí se začíná vybarvovat, slunce a obláčky. Malebné.

Stylové zařízení. Nevím, jestli místní občerstvení, cukrárna nebo všehochuť, zaujalo mě, jak pěkně ladí auto s fasádou domu.

Škola

Obecní úřad, ty zatracené EU vlajky musí všude vlát, stejně jako před lety vlajky Sovětského svazu.

Místní hasička, fungl nová, jako ze škatulky. Za prosklenými dveřmi krásný historický kousek starého hasičského vozu.

Zkusila jsem ofotit, ale bohužel odraz zvenku trochu narušuje focení.

Zdravotní středisko, které nevypadá jako zdravotní středisko. Ale je zdravotní středisko a hlavně, ještě funguje jako zdravotní středisko.

U vlakového nádraží.

Nevím, co bylo původně v této fabrice. Zajímavé, jak jsou takové staré stavby fotogenické.

Co se skrývá v tomto objektu, momentálně nevím. Kdysi tu bývala výrobna obuvi, pak tam montovali značky, jestli v tom ještě pokračují, nevím, musím zagůglit.

Tento stařičký obchůdek mě zaujal. Tipuji, že je snad i z doby předválečné. Nebo čerstvě poválečné? Nebo se mýlím a je z období polistopadového? Ale podle stylu mříží na dveřích bych fakt tipovala starší datum.

Chtělo by to náměstíčko nějakou úpravu, zajímavé, že za ty roky do toho městský úřad nešel. Jako by tudy člověk jen proběhl a zmizel.

Ale zato mají fakt luxusní fotbalové hřiště.

Podle čísla domu taky nějaká starší zástavba. Zajímalo by mě číslo jedna. Existuje?

A závěrečný pohled znovu na Hrušovany u Brna, cestou zpátky...

A tady už cestou přes most v Židlochovicích. V těch, kde byly loni touhle dobou samé židle. Což mi připomíná, že jsem nedodala slíbený příspěvek s pokračováním těch židlí... ještě můžu napravit.

A tady už zase pár pohledů na cyklostezce ze Židlochovic...

Konečně doma.

Výlet se vcelku podařil, opravdu příjemné počasí i na krátký rukáv. Trochu jsem si osvěžila paměť, i když rybník dnes vypadá kapku jinak než tenkrát, trochu doupravený, ani nevím jeslli se tam ještě chodí někdo koupat, snad ano.

Docela jsem se najezdila, nachodila, nafotila, objevila jsem místa, o kterých jsem vůbec nevěděla, že jsou, jako třeba ten pěkný parčíček na druhé straně, zajímavá zahrada za zdí a ta zeď vůbec - nějaké staré hradby? Zajímavě stavěná.

Ale taky jsem byla jak polámanej oficír, dle našeho rčení z dětství, přece jen jsem letos na kole nejezdila a kapku si odvykla. Chatrná fyzička, příští rok s tím zkusím něco udělat.

Taky jsem si vzpomněla na jednu blogerku, jménem Ježurka. Která bývala rodačka právě z Hrušovan, a které tímto tyhle fotky věnuji.