Název románu Patnáct mínus je docela atraktivní a zmínku o něm jsem
zachytila na několika blozích. Protože jsem si knihu chtěla přečíst,
recenze jsem moc podrobně nečetla. Ráda se totiž nechávám překvapit.
Měla
jsem kapku štěstí a knihu objevila v knihovně. Reality show o život. To
mě docela nadchlo, zajímavá myšlenka, podobné romány už jsem četla a
byly strhující. Running man, Hunger games, Dlouhý pochod.
Začátek byl docela solidní. Rozhovor s tvůrcem Patnácti mínus a s člověkem, který tuto zkoušku podstoupil a přežil.
A vzápětí skok do přijímání nových členů.
Don je jeden z patnácti. Podal přihlášku do hry... proč vlastně? Má matku i přítelkyni.
Skupinu
patnácti vysazují na jakémsi rozlehlém ostrově, jediné, co dostanou k
výbavě, je dobré ošacení a boty, batoh, nůž a dvě čutory na pití. V
rámci orientace ještě přidají jednu mapu a kompas.
A hledej, šmudlo.
Od
té chvíle nastává rapidní sešup úrovně románu. Ono to teda nebylo nic
moc ani úvodní sekvenci, ale čekala jsem, že se všechno rozběhne a bude
následovat dobrodružná pouť, plná nebezpečí.
Kdepak.
Následovala klasická reality šou, jakou si pamatuji z Vyvolených, nebo toho pitomého Big Brothera.
Polovina lidí se povaluje na pláži a hraje si na piknik, zatímco druhá polovina plánuje a zkouší něco podniknout.
A ta sbírka, co se tu sešla!
K pomilování.
Několik
jedinců se záhadnou minulostí, jeden psychopat, jeden slaboch, jedna
Barbína (co tam vlastně dělala, nechápu, neměla ani kondičku, ani
potřebu vyhrát peníze).
Samozřejmě, na rozdíl
od Big Brothera se tu hraje o život, neboť pochod napříč ostrovem není
žádná selanka. Nejenže dochází k záhadným a brutálním úmrtím několika
členů, ale objevuje se i jeden domorodý kmen, poněkud agresivní a
útočný... se svéráznými metodami mučení a zabíjení nepřátel. Nepřátelé
jsou v tomto případě pochodující děvčata a chlapci.
Co
se mi nelíbilo na tomto románu - přemíra brutality. Chápejte, nemám nic
proti brutalitě v románech, pokud jí není moc a má svůj účel. Ale
brutalita v Patnácti minus mi připadala přehnaná a sloužící hlavně k
tomu, aby šokovala čtenáře. U některých pasáží jsem měla dojem, jako by
je psal puberťák, rochnící si před nějakou televizní vyvražďovačkou.
Jako by v duchu nebo nahlas povzbuzoval své fanoušky k ještě větší
razanci.
Některé scény byly opravdu na hlavu.
Nejenže je popisoval divným stylem (opravdu mi připadal jako
povzbuzující fanda při sledování zápasu), některé akce mi připadaly
nepravděpodobné. Přesekl domorodci jediným úderem sekery hlavu? Ve
chvíli, kdy se zvedal ze země? Pokud vím, i zkušení kati měli občas
problém na jeden zásek oddělit hlavu od těla. A to pracovali v klidu,
soustředěně a s pořádně nabroušenou širočinou. Mimoto stačil při útoku
domorodců a boje s nimi sledovat dění kolem a glosovat, jak si kdo
počíná. (Sám bojoval s několika domorodci zaráz, aby bylo jasno...)
Chvílemi
mi připadalo, že se autor zřejmě inspiroval Dobrodružstvími Indiana
Jonese, Gladiátorem, Hladovými hrami,Štorchovkami a Poplachem v Kovářské
uličce. (Už jméno Don - podle psa... vize hlavního hrdiny, že prochází
šedou krajinou a vidí své mrtvé kamarády...)
Ostatně,
nafotila jsem pár ukázek (za poslední mírně rozmazané se omlouvám, ale
knihu jsem už vrátila, takže nemůžu přefotit znovu...)
Můj verdikt:
30% a odpad. Jsem ke knihám
velkorysá a leckdy zkousnu i něco nevěrohodného, ale tohle je pro mě
odpad (přestože na Databázi knih to mělo celkem schopné hodnocení).
Jo
a mile mě překvapil s doslovem. Doslov byl psaný jednoduše, stručně a
přitom zajímavě. Kdyby takhle vedl celý příběh, mohl se vyšplhat na
daleko vyšší procentuální metu.
A díky tomu doslovu získal oněch 30%...
A taky díky Bakarimu, jediné zajímavé postavě v celém příběhu.
Ale kdo chce, ať si knihu přečte! Může i zaujmout. Ale doporučuji, půjčit si ji. Na koupi by to byly vyhozené peníze...
Alternativa? Kvalitnější?
Už v úvodu zmíněný Running Man, Hunger Games a Dlouhý pochod.
(Zdroj obalu knihy - Bastei moba)
Žádné komentáře:
Okomentovat