Zářijový pelmel. Asi.

Tak si asi říkáte - už teď zářijový pelmel? Není moc troufalá? Jsem, přiznávám. Ale spíš mám obavy, že mé moudré myšlenky by vyšuměly během dalších dnů a týdnů.

Moudré? Hahaha, zasmáli se zbrojnoši a odjeli na šicím stroji.

(jedno z nepochopitelných rčení mého dětství).

Žvýkám gumové medvídky a je mi dobře.

Zkazila jsem jeden šátek.

Další šátek se mi ztratil na poště. Prokleté pošty!A moje blbost, že jsem to neposlala doporučeně. Ale když jsem už posílala tolik věcí, a všechny došly! Tohle fakt nechápu.

Koupila jsem si moc dobrý slovenský chleba. Nevím jestli byl skutečně ze Slovenska, ale měl celkem příjemnou chuť a vydržel dlouho měký. Dokonce ani po pár dnech nezplesnivěl! (I když to bylo spíš způsobeno tím, že byl potupně sežrán, takže nebylo co k zplesnivění.)

Do noh mě hřejí halogenky. Rychlá tepelná pomoc. Popíjím bílé kafe (gumídka už jsem dožvýkala a musím se s vámi podělit o ten fakt, že si dávám bílý kafe, protože to musíte vědět, jasně, podle dnešní blogové a fejsbůkové módy bych měla na sebe neprášit všechno, co zrovna dělám. Takže jo, popíjím bílý kafe s trochou cukru, mlátím do kláves a jednu pantofli mám napůl vyzutou. Běda tomu, kdo tuto informaci zneužije!)

Sametka na to neříká nic a v pohodě si hoví v mém křesle. Drzounek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Viděla jsem poprvé film Nic nás nerozdělí. A přes ten slzopudnej název to byl hodně schopnej film, který opravdu dokázal strhnout (a dovedu si představit, jak umocněný by to byl dojem v kině).

Viděla jsem Kruh 1 a Kruh 2. Včera večer. Večer! Blbec.

Páč jsem oba filmy před časem viděla, věděla jsem, o co tam jde. A přesto jsem byla zabobkovaná až za ušima!

Proto jsem si hned po Kruzích pustila uklidňující Julii a Juliu a dostala přenáramný hlad.

Přečetla jsem 15 minut (už mám nachystanou recenzi), Rychlost, Salon Elliot a Návrat času.

Vypárala jsem už téměř upletené dva díly svetru. Nevyjde mi totiž příze. A tak zkouším uplést čepici...

Nabarvila jsem pár šátků, které se mi, počítám, i povedly. Už se těším, až je konečně dopatlám všechny, vyžehlím a nafotím. Offšem, nebude-li pršet.

Tato popínavka se vine na betonovém plůtku u nádraží.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Absolutně jsem rezignovala na zahrádku. Prostě to pak celý zgruntu přeryju (jestli letos vůbec přestane pršet a kapku oschne) a mám velkou chuť všechno vyházet a začít znova. Ale na druhou stranu, škoda těch krásných kosatců, irisů, denivek a lilií, a také mařích listů, konvalinek, máty a meduňky, a hosty bohyšky. O venkovních ibišcích ani nemluvě. A tak nakonec asi poletí jedna švestička planá a jedna jabloň planá. Roubovat neumím a aby mi to tam stínilo - ani nápad.

Zdají se mi sny o práci. Je to normální? Taky se mi zdály sny o šátcích. Sice taky nic normálního, ale tohle beru. Viděla jsem ve snu jeden šátek, krásně žlutý, se zlatými gutta ornamenty. Tak nevím, že bych to zkusila?

Sametka začíná vyvřéskávat. Až sem dotáhnu ptáka ze dvora, můžou si svorně notovat. A já abych si objednala speciál uklidňující prášky...

A tahle pěkná žlutá odrazka mě zaujala cestou z práce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

O kousek dál mě zaujal jeden starý dům s fungl novými okny. Nic proti plasťákům, ale tady?

Ještě chybí nové plastové dveře...

Ale abych nehaněla, až to bude jednou hotový a s novou fasádou, třeba bude celek působit harmonicky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

To bílý kafe, co jsem před chvílí statečně popíjela, jsem musela vylít. Chutnalo divně. Nojo, proč asi, když čerstvé mléko v ledničce odpočívalo několik týdnů... Takže mám nový, s novým čerstvým mlékem.

Slintám tiše nad soutěžními recepty. Láká mě ten houbový pekáč od VendyW, ostružinové scrumble od Meduňky a datlovo-mléčný koktejl též od Meduňky.

Dnes jsem ochutnala smaženou pýchavku, kterou přinesla kolegyně. Mňam!

A na dovršení všeho můžu oznámit, že mám na hlavě whisky, šampáňo a karamel.

Pro nezasvěcené - jedná se o melír.

A celkově z toho vznikl moc pěkný mix.

Jo a na krku jeden z mých duhových šátků. Skrytá reklama!

P.S.- tento týden jsem reklamovala hudební tentononc. Tedy CD přehrávač a dvě bedýnky. Ta elektronická mrcha mi poslední tři týdny zadrhávala u písniček (totální zamrznutí, kterému pomohlo vytažení šňůry ze zásuvky a opětovné zapojení).

V pondělí nešel zapnout vůbec, a to ani po pěti pokusech.

Reklamace! zaševelila jsem si v duchu a už se těšila na tu proklatou jízdu autobusem, vlakem, a znovu autobusem. Našla jsem doma ještě odloženou krabici a kupně-záruční list. Protože tentonoc byl v záruce (rok a 4 měsíce)

A víte co? Ta ženská na reklamacích tentononc zapnula a ono se to rozjelo!

To jsou momenty na šlak trafení. Vítězoslavně mi oznámila, že ta věc jede. Namítla jsem jí, že včera nejela. Zavolala tedy svého kolegu a po krátké diskuzi tam dal cédéčko a zapnul.

A tentononc exnul.

Hurá!

Teď budu čekat třicet dní. Vlastně už dvacet osm...

 

P.S. datum s odhadem, nemůžu dohledat, kdy jsem tento článek zveřejňovala.

Taky může jít o rok 2013, i když podle vzhledu Sameta asi 2014.