Proč je Sabinka dokonalá, dozvíte se na konci.
Začala
jsem u knihovny, kam jsem šla vracet po dlouhé době (a už s malou
pokutou) dva díly perfektního komiksu Padoucnice a jednou Čokoládou. Od
Harrisové, nikolivěk čokoládo obyčejnou.
Tato stará budova stojí naproti knihovně.
Cestou zastávka u kašny. Voda zatím ještě prýští, zastavovat ji budou, až uhodí první mrazíky.
Tento
dům rohový je momentálně ve stavu rozestavěném, bez střechy. Líbilo se
mi krásně osvětlené dřevěné zabradlíčko v místním parčíku, kde je i pár
atrakcí a prolézaček pro děti. Ideální pro maminy s kočárky, dvě nebo
tři lavičky a silnice sice blízko, ale ne nalepená na vlastní hrací
část.
Zde
by byla klasická fotka vrby u řeky, kterou každodenně míjím, ale tu
jsem dala do předminulého článku. A tak jen jeden ze stromů v aleji, s
krásně zlatavým listím.
Tento
dům (starý mlýn, dnes už nefunkční coby mlýn, nebo stará pila, měla
bych zagůglit v dějinách Lajhladu) jsem také měla v předminulém článku,
ale tentokrát jsem neodolala a přidala ho ještě jednou.
Otoč vlevo a pohled na část kláštera. Taková ta civilnější, hospodářská.
Nějaký ten pohled přes řeku...
A podél řeky.
V těchto místech už je klášterní zastávka pro autobus a jeden nápis na zdi. Sabinka musí mít radost. 
Od Sabinky dál - pokračování
... neznamená to, co si myslíte, ale prostě pokračování cesty kolem Sabinky, která je dokonalá (a rajhradského kláštera).
Stále foceno novým nikouškem.
Další
pokračování cesty je tedy od klášterní zastávky na znamení až k řece.
Řeku jsem tentokrát nefotila, poslední foto jsem udělala zaměřeno do
místního sadu/zahrady, kde byly lehce nazlátlé stromy, a zrovna takové
světlo, jako ve filmu Dobrý ročník a fotka se mi tak líbila, že jsem ji
nechala jako poslední.
Ten den bylo mimořádně krásně.
Následné fotky už nechám bez popisku, kochejte se, oči vaše.
Poslední foto. Zahrada zalita měkkým podzimním světlem. Nebo souhra šťastných náhod. Ale připadá mi, že tohle foto má atmosféru.
Žádné komentáře:
Okomentovat