13.6.2020
V posledních měsících jsem citelně omezila focení čehokoliv. Ale
dnes ne. Dnes jsem se vzbudila po čertech brzy po ránu a uvědomila si,
že jsem zapomněla něco udělat v práci. Mohla jsem se na to sice
vykašlat, ale jak se znám, vrtalo by mi to v hlavě. Chtěla jsem
dopumpovat kolo, ale šlapací pumpa mě neposlechla, takže kolo skončilo s
vypuštěnou přední duší. A taky mi jel autobus.
Takže jsem se s pocitem jakéhosi bláznovství oblékla a dojela do té práce, v pět ráno, abych se nenudila.
Provedla
jsem ten zachraňovací rituál - i když nevím, jestli už nebylo pozdě - a
protože je sobota a autobusy jezdí po dvou hodinách, pustila jsem se
domů pěšky. Je to něco přes tři kilometry, abych upřesnila...
A protože se rýsovalo už ráno poměrně jasno, přihodila jsem do kabelky dlouho nepoužívaný foťák.
Začala
jsem fotit hned zkraje dědiny, moc pěkné lilie a růže, a pokračovala k
můstku přes místní říčku Cézavu a dál. Bylo celkem příjemně a tak jsem
to brala jako neobvyklou vycházku...
Co mě ale kapku míchlo,
že mě asi během půl hodiny dostihl autobus, který jel směrem, kam jsem
mířila. Oni totiž zrána jezdí častěji než za dvě hodiny a mě to
nedocvaklo. Skřípla jsem zubem, protože jsem se mohla stejně pohodlně
svézt, ale pak jsem mávla rukou, co už nadělám a pokračovala.
Ranní
slunce má své kouzlo. Vyjímečné je i tím, že pokud jedu známými místy,
vidím je většinou v polední palbě. Nebo v této době už i při ranní
jízdě, ale to mám většinou ještě zavřené oči a snažím se dospat i těch
pět minut navíc.
Krajina zalita vycházejícím sluncem. Stíny a
osvětlená místa. A ti ptáci jak cvrlikali a vyzpěvovali! Nedaleko se
ozývalo datlí staccato. Čilej chlapík! Hrdličky houkaly, ptačí národ se
ozýval ze všech stran. Jen mi chybělo bzučení včelek, ale třeba ještě měly pauzu...
Cesta,
která by měla trvat asi tři čtvrtě hodinky, mi zabrala víc než hodinu.
Není divu, když jsem se zastavovala u každé trávy a každého kvítku.
Ulovila
jsem dvě růže (zkusím je zapíchnout do země), zničila si jedny nůžky
(právě na těch růžích), rozhasila si foťák (jak se mi probůh podařilo
dostat z výběru programů do jiného výběru programů, kde je jen
automatika nebo ruční nastavování - a jaktože se nemůžu dostat zpátky?
někdy mám pocit, že ta technika mě zabije.)
Ale ty fotky nejsou špatný. Na to, že jsem fotila na makro i celkově krajinu, to není nejhorší.
Žádné komentáře:
Okomentovat