Nic víc

František Halas - plus fotky

...

Říkám si pořád život

a je to jen útěk osudnic

přibude trochu horeček

rmutu žadonění

a nic víc

Říkám si pořád sen

a je to jen uhlík vypadlý

přibude troška hladu

nedočkavosti zklamání

ani zbla víc

Říkám si pořád láska

a je to jen milodějný kyslík tmy

přibude trocha studu

zlacení samoty

a nic víc

Říkám si pořád smrt

a je to jen stará sklenářka

přibude kventlík naděje

sbohemdání

ani zbla víc

Říkám si pořád poezie

a je to jen hrstka orlích per

přibude kůrka štěstí

údivu zkroušenosti

a nic víc

Na samý závěr bych chtěla dodat, že báseň pochází od F.Halase a já si ji jen propůjčila jako doprovod k fotografiím, které pro změnu pocházejí ode mě. Pěkný dušičkový víkend, vzpomeňte na své blízké a udělejte si trochu času i pro sebe.

Kytici vřesu ti nesu

Kytice to sice není, ale rostlý a kvetoucí vřes letos v lednu. Zachycený a zakletý do půvabného obrázku. A kouzlo dodala naše grafická čarodějka Beatricia!

Ve stavu zmatení (a jeden příšerný sen)

Určitě jste každý zažil děsivý sen, noční můru. Ale stalo se vám, že se vaše noční můra ve snu naplnila? Většinou sen končí v nejhorším okamžiku.

Pálím

Pálím co mi přijde pod ruku.

Jezero labutí s nejasným koncem

Před několika dny jsem se octla ve víru soutěže u Raji Luthriely. V jednom soutěžním zadání bylo i napsání kratičkého příběhu na motivy daného obrázku. Zkusila jsem...

Tančila Labutí jezero, k poctě a narozeninám mladého knížete. Zástupy hostů, zářivá světla, cinkot sklenicí s vínem a šumivý hovor, to vše jí znělo v hlavě a při tanci viděla jen zlatavé rozmazané šmouhy a obličeje se zaujatým nebo znuděným výrazem.
A pak ho spatřila. Až vzadu,ve stínu, stál tam nenápadně, ale jeho oči žhnuly zlobou. Jak dobře znala jeho oči, oči zlého krále z Labutího jezera! Lehce znejistěla, ale zvítězila její profesionalita. Tanči, jak nejlíp dokážeš, poručila si. Přesto znepokojeně zachytávala jeho nevyzpytatelný pohled.
A pak to začlo. Mávnutí holí, šlehnutí blesku. Vytvořená krystalová brána. Vítězný úsměv neznámého a výkřiky hrůzy hostů. Chvění zdí v základech, třaskání skleněných tabulek a poletující střepy. Padající křišťálový lustr i s rozsvícenými světly viděla jak ve zpomaleném záběru. A mladý pán, knížecí syn, ten, který jí už měsíce posílal tři bílé růže, stál jako v šoku. Rána - a na jeho tváři vykvetla červená růže.
Další švihnutí holí, poslední záblesk černočerných očí a rozžhavené okraje portálu. Ani nevěděla jak, cosi ji chytilo kolem pasu a prohodilo těmi neviditelnými dveřmi.
Labutí jezero už jak vzdálený sen. Kolem pusto a jen hejna vran.

Zapsáno 27.12.2013

Odkaz a další dva k nahlédnutí - ZDE.

Blues sobotního podvečera

...

Mám šedivýho kocoura

Mám šedivýho kocoura

Brouká si u počítače a kouká na mě

těma žlutejma vočima

Studánka2

Jan Skácel

Před chvílí jsem četla na blogu Katky o poezii. Uváděla zde zhudebněnou báseň Studánka, od Fráni Šrámka. Určitě vám není neznámé jméno hudební skupiny Hradišťan - tihle hoši (a dívky) mimo jiné vytáhli na světlo několik krásných básní, které chytlavým způsobem přiblížili i těm, co nečtou (nečtou ani beletrii, natož poezii).

Nikdy jsem

Nikdy jsem nečetla Moby Dicka

Co se vlastně skrývá v čajovníku?

K soutěži u Kariol... Co se skrývá na dně čajovníku?

Čajové zpívání pro šálek po babičce

s voňavým čajem ze zelených lístků,

růžových květů a jasmínu

Jsem jepice

24.5.2013 poetický koutek mixnutý nesmrtelností chrousta

Vzniklo při několika cestách z práce a do práce. Tam je čas na všechno, čtení, obdivování okolí i zasmušilé myšlenky, když vlezou do hlavy. Trochu úlet, trochu podivení, trochu smutků...

Malé povídání o růžích

21.4.2013

Co víme o růžích? Že jsou. Rostou, předvádějí se, voní.

Královny květin, krásné, velkokvěté, jednoduché,

červené, žluté, bílé, dokonce i modré, růžové,

melírované, oranžové, voňavé i nevonné.

Že jsou oblíbeným květinovým dárkem pro naše milované.

Objevují se v básních, písních, v názvech.

Že z růžového květu vzniklo i krásné pohádkové jméno - Růženka.

Šepotání ve větru

21.1.2013 poetický koutek

Ruce přimknuté k očím

k uším

Nevidět neslyšet

Schovat se do temnoty

Být ostrov

plovoucí v bezedné hlubině vesmíru.

Někde blízko vůně šeříku

a rezedy

a soumračného jasmínu.

Jak z pohádek tisíce a jedné noci.

Jak z říše snů

Po cestách oblázkových

třináctero dveří, třináctero bran

a opona těžká jak noc.

Za oponou víření paliček do tympánu

a sem tam výkřik flétny a

tlumené tóny černobílých kláves.

Černobílý svět klavíru a notových cest.

V notových cestičkách se otvírají světy

Svět smutku a svět radosti a svět tance a svět pokory

Svět vášně a svět melancholie

A noty a notičky poskakují a stepují a valčíkově plují

na vlnách snů.

Kamenné cesty popěvují

své ušlápnuté songy

Nikdo je totiž neslyší

jen ony samy.

Zavři oči

Zakryj si uši

a naslouchej tichu.

Vábivý šepot chvějících se myšlenek

vzpomínek

zapálených jako světla svíček

hoří

hoří

hoří...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dodatek: tato báseň byla původně psané k soutěži Lucerničky. Téma - Šepotání.

Jak asi víte, báseň jsem nakonec napsala úplně jinou... Š- š- š.

Obrázek z mé naivní sbírky. Upraven v prográmku.

Kdybych tak mohla být

29.12.2012  poetický koutek

Inspirováno básní Cielin.

Š-š-š

11.12.2012  poetický koutek

Dnešní báseň je pro Lucernu do její soutěže.

Zadání osmé - Šepot.

Literární - povídka, esej, báseň

Požaduji!

17.11.2012  poetický koutek

Dnes přichází další část soutěže u Lucerny. Zadání páté.

Modrá veverka

29.10.2012  poetický koutek

Soutěžím v soutěži od Lucerny. Ale protože jsem nemožná, začínám až třetím zadáním...

Literární útvar, básnička, minipovídka, cokoliv, co má víc než deset vět.

Téma: Modrá veverička. Snad mi bude odpuštěno, že jsem si název počeštila a máme tu Modrou veverku.

Třetí zadání.

Co draci rádi aneb Dračí kuchařka

10.10.2012

Takoví draci mají asi mlsný jazyk.

Pastelkově

8.10.2012

Plíží se zleva zprava ultrafialovej drak s hořícíma očima. Drápy ostré jako meč a zkažený dech, tak krásný napohled.

Můj anděl

10.8.2012 (poetický koutek)

Můj anděl má kopretiny ve vlasech

A v ruce plamenný meč.

Cukr a bič.

Můj anděl už je celej šedivej

uvězněn mezi černou a bílou

vyhaslé slunce hvězdný třpyt

Můj anděl je celej ustaranej

má se mnou práci

jak s tvrdohlavým mezkem.

V andělském rouchu vyblédá barva

nebeskou modř pokryl prach.

Můj anděl má

smutné oči

je se mnou spjat

a já jej věru nepotěším.

Skrývá se někde

očistec andělů?

Pak je v něm

i můj

unavenej anděl

s kopretinami ve vlasech.

Nemá email

ani nebeský mobil

a já mu nemůžu zavolat

a říct

andělíčku můj strážníčku

nezlob se na mě

K této básni mě přiměla Šeříková víla svým dotazem.

Básnička psaná před časem.

Obrázek archivní, upraven v programu.

Jinak, k andělům a andělovi - jednou se mi o mém anděli zdálo.

Nebyl šedivej, byl černovlasej.

Byl fešák, vysokej, štíhlej a vlastnil samurajský meč.

Byl to anděl bojovník. Nebo anděl ochránce?
Byl to fantastický pocit, vědět, že stojí při mně a je připraven mě bránit.

Nojo, sny jsou někdy různé... tenhle byl fakt parádní.

Jsou dobře schované

15.7.2012 (tt)

Ztraceny v hlubinách temných moří

kam dosáhnu jen stěží

tam se skrývají mé sny.

V korálových útesech a úsečných lasturách.

Létají mezi hvězdami

a z výšky prší jejich slzy.

Skrápějí cesty a zahrady

nastaví duhové zrcadlo, zrcadlo snů

a pak zmizí.

Tančí mezi prastarými duby

a vonícími lipovými květy.

Už zapomněly, čí jsou

zapomněly své jméno

kdo jsou a odkud přicházejí.

A já zapomněla na ně.

Nevím, že se ztratily, protože už nevím, že jsem je kdy měla.

Nevím, že se zrodily v mé hlavě a nevím, kdy mě opustily.

A nevím, že se mi stýská po mých snech.

Nevím, protože je to už dávno

a teď

si zpívám jen starou obehranou písničku

o ztrátě a o naději.

Někde tam jsou. Dobře schované.

Stýskání po snech - mé

Obrázek původní i upravený - z mého vlastního archivu