pátek 24. května 2013

Jsem jepice

24.5.2013 poetický koutek mixnutý nesmrtelností chrousta

Vzniklo při několika cestách z práce a do práce. Tam je čas na všechno, čtení, obdivování okolí i zasmušilé myšlenky, když vlezou do hlavy. Trochu úlet, trochu podivení, trochu smutků...
Cestou, cestou domů šinu si to, šinu si to autobusem sedím pěkně u okna a koukám do krajiny. Jedu a dívám se přes okno a šrotuje mi hlavou ta jarní vůně a první hlavičky poupat ta báječná zelená, tak mladá, jak roste za sluncem.
Jedu a dívám se pole louka les, dva stromy jak dvojčata jak příbytky druidů a přemejším o smrti a o životě (a taky co nakoupit) nejen když jedu v tom pitomým autobuse, i když život víří v bláznivém kankánu možná proto, že jedno navazuje na druhý jak dva různé provázky se zašmodrchanými uzlíky

A taky o tom, jak máme život vymezenej. Jedu a dýchám a představuju si chuť a vůni čokolády. Akátů a trnkových květů. Rozhozené obláčky na obloze, pasou se pasou beránci, jarní švitoření rozdováděného ptactva.
Ruce, prsty, dlaně, které dovedou uchopit, pohladit, udeřit
Vstávám, vystupuji, kladu nohu před nohu, jdu

Přecházím přes cestu silnice je pustá a nikdo na cestě. Kráčím po chodníku s prolomenými dlaždicemi a ke dveřím, dřevěnejm dveřím s třemi okýnky, na které se s chutí zavěšovala Bublina, vypadala legračně, jak visela ve vzduchu a packama se zapírala za rámek dveřního okýnka
Bublina už je pryč
Jdu a kolem voní jaro a život vrabci se hádají o prvenství nebo o kus žvance Odemykám v ruce klíč
kovový s barevným návlekem pro oživení budu vařit kafe a vonět kávovou vůni

Tři kočky jak vrabčáci na plotě budou koukat hladově ale kdybych jim dala tu kávu, byly by zhrzeny ty jejich vyčítavé pohledy jako bych viděla a tak kousek salámku pro mlsné jazýčky.

Budu poslouchat hudbu a mlátit do kláves a taky vysaju koberec a uvařím si večeři a budu se snažit nemyslet, jen vnímat zvuky ticha a zvuky hudby a slova v pozadí česat vlasy a čistit zuby a malovat oči pro zvýraznění oblékat obouvat zamknout a jít a znovu se dívat kolem, jak vše roste, kvete a sílí a tiše přemítat, že už je zase pátek a sobota a neděle

Jsem jepice
s mrňavým životem
a mrňavejma starostma
co prorůstaj mou hlavou.




 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Báseň náladová pozměněna na kousek prózy, pod vlivem komentáře VendyW.
Proč ten text? Protože jsem si uvědomila oči, ruce, vlasy, chuť, vůně, každý krok. A protože se dívám na to všechno, co jednou neuvidím.
A taky ten čas nějak rychle letí, nezdá se vám? Že bylo včera pondělí a už je pátek?

Obrázek pokřivený a zdeformovaný - z archivu.
Obrázek lehce oříznut a nelehce upraven.

Žádné komentáře:

Okomentovat