Březen, za kamna vlezem
Duben, ještě tam budem
Máj, vyženeme husy v háj.
(v součsné době změněno na Květen, topím jak kretén)
Pokus o zachycení některých prvků všedních dnů. Vlastně nic nového pod sluncem. Protože všechno už tady jednou bylo...
Březen, za kamna vlezem
Duben, ještě tam budem
Máj, vyženeme husy v háj.
(v součsné době změněno na Květen, topím jak kretén)
Dnes mlha jak mlíko.
Tak mi to připadalo dopoledne, když jsem vytahovala žaluzky - mlha, která sváděla k fotkám, neb mlžné fotky, jak známo, jsou trochu tajuplné.
Asi jsem za svůj život zažila všehny možné druhy nahrávky. Magnetonové kotouče, později audiokazety, později videokazety, později CD a DVD a dnes imaginární data, která kupodivu přenáší reálný obraz.
Vlastně bych měla říct, co malinový dortík dal. A abych nepřestala s provokací, dávám i tento příspěvek...
Po dlouhé době, kdy se cpu oplatkama, kupovanejma koláčema, nebo doma vyráběnou hrnkovou buchtou, se mi zachtělo zákusku. Klasického. Ale zase ne tak klasického jako jsou třeba indiánky, i když je k smrti miluju, nedokázala bych je podomácku vyrobit, ani třeba špičky. Ale takový dortík - ten by šel.
Dnes jsem se dodívala a nedá mi to, abych o filmu nenapsala pár slov.
Za jedna, docela poutavý název dává tušit zajímavý zážitek. Trochu mi evokuje film Nebe nad Berlínem, ale tady není žádný anděl, který opouští nebe.
V některých okamžicích mi spíš připomněl starou dobrou Pomádu v novějších a ne tak barvitých kulisách. Máme tu dva světy - snobský svět bohatých dcerušek a jejich rodičů a divoký svět plebejských rebelů.
Jako vaporizovaná si připadám v posledních měsících a zejména v posledních dnech.
Jako bych spadla do propasti, do vesmírného víru, který mě přežvejkává.
Jako bych byla ztracena v nedozírném bludišti.
A nikde není pověstné světlo na konci tunelu.
Ne, nejedná se o nějaké soukromé deníky nebo tajně vypisované paměti bezvýznamného lůzra, ale zápisky, které jsem hotovila k přečteným knihám.
Druhý film, který jsem shlédla asi tři dny po Zvuku hudby, byl natolik odlišný a natolik působivý, že jsem též neodolala, abych o něm něco nenapsala.
Tentokrát z jiného soudku. Legrácky skončily, svižné tempo taky. Ale naladěn je úplně jiný model, nečekaně deprimující ve své podstatě. O to hůř, že toto může být jednou skutečností.