Při někdejším lovení romantických filmů jsem narazila i na ruský film Ironie osudu. Jeho spuštění jsem dlouho odkládala, protože jde o film s titulky a ty, jak jsem zjistila, mě občas uspávají. Filmy s titulky si většinou dávkuji na pokračování, i když je pár výjimek, od kterých se odlepit nedalo (Pán prstenu, nebo například Prolomit vlny).
Když jsem se rozhodla konečně film shlédnout, nelitovala jsem.
