Pokus o zachycení některých prvků všedních dnů. Vlastně nic nového pod sluncem. Protože všechno už tady jednou bylo...
neděle 23. srpna 2015
Nemyslím a přesto jsem
Že je téma týdne nemyslení, na to jsem přišla až dnes. To o něčem
svědčí! Nemyslím. Ne, vážně, nemyslím! Jsem jako pochodující mašina s
automatickými funkcemi. Sem tam jiskra, která rychle vyhasne. Sem tam
inspirace, která je okamžitě potlačena.
pondělí 17. srpna 2015
Příjemná změna
Stačilo pár dní a nastala příjemná změna. Kterou uvítali mnozí z
nás. Ne, kterou snad uvítal každý normální člověk v těchto končinách...
sobota 15. srpna 2015
Uf. Uff. Puf.
Sotva dýchám, sotva funím. Mozek se mi vaří a mám dojem, že mi z kůže i z uší stoupá pára.
středa 5. srpna 2015
Gilmorova děvčata
U tohoto seriálu jsem občas shlédla
nějaký díl a nebyl špatný, taková oddechovka. Potom jsem jej chytila při
pravidelném vysílání na některé tv stanici a začala jsem tomu přicházet
na chuť, takže jsem si časem pohledala všechny díly a pustila sérii v
celku. Seriálové jízdy jsou totiž lepší než seriálové poskakování. Čekat
na další díl je docela otravné, zvlášť v době, kdy už je seriál
prakticky odvysílán.
pondělí 3. srpna 2015
Židlochovice obrazem
Dnes jsem znovu vyjela tam, kam jsem jela minulý čtvrtek, vyslána
doktorem na speciální vyšetření, protože situace se nelepší (a je to
další z příčin suterénového pocitu). Takže, ubezpečena, že určitě nemají
dovolenou, jsem sjela do Židlochovic. Měla jsem dost času a tak jsem
cestou cvakala.
neděle 2. srpna 2015
Jednou nahoře jednou dole
To se dá říct o životě jako takovém. I když poslední dobou mám
pocit, jako bych na svět koukala jen ze suterénu. Snažím se ten suterén
trochu zpestřit, opentlit. Otvírám okna, do hrnku s vodou přidávám
několik kapek esenciální geránie. Víte, že geránie je vlastně muškát? A
muškátově to voní... voní krásně a já tu vůni nazývám andělská.
sobota 1. srpna 2015
I v slunném letním dnu může být pod mrakem
Nejsem tulák a už vůbec nejsem optimista. Nebo jsem jen poučený realista? Tolik jsem ztratila za poslední čtyři roky a tolik jsem se změnila.
Ale co se nezměnilo (i když slabě ochablo), obliba ve focení.
Přesto, být k sobě krutě upřímná. musím přiznat, že ten elán tu už není. Asi to souvisí se vším, co se děje kolem mě a se mnou.
Co mě nepřestává bavit, fotit letní přírodu. Konkrétně, slunečnicová pole a obilí. Směs rmenu, polních chrp, vlčích máků. Slunečnice zlatohlavé, za sluncem se točící. Též letní růže a vlastně cokoliv, co roste nebo kvete.
Ale co se nezměnilo (i když slabě ochablo), obliba ve focení.
Přesto, být k sobě krutě upřímná. musím přiznat, že ten elán tu už není. Asi to souvisí se vším, co se děje kolem mě a se mnou.
Co mě nepřestává bavit, fotit letní přírodu. Konkrétně, slunečnicová pole a obilí. Směs rmenu, polních chrp, vlčích máků. Slunečnice zlatohlavé, za sluncem se točící. Též letní růže a vlastně cokoliv, co roste nebo kvete.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)