Vánoční strom

Neklasický vánoční strom, ověšený různými andílky, jsem zahlédla v Židlochovicích, asi v půlce prosince.
Zřejmě akce místních dětí, školy a města.
A vypadalo to moc pěkně.
Viz fotečky níže.

Vánoce neslavím

Vánoce neslavím, ale ignorovat je nedokážu.

Stromek už nestrojím druhý rok, ale aspň zdání nějaké sváteční nálady jsem si neodpustila.

A tak na stole váza se dvěma chvojkami, seschlým už jmelím (je tam dva týdny a prostě má toho dost), jedním stříbrným řetízkem se zvonečky a třemi červenými kouličkami. Tečka.

Židlochovické židle podruhé

Loni v listopadu jsem psala o jednom neobvyklém happeningu, kde lidé tvořili a malovali a lepili a dávali nový kabátek starým židlím. Byla to vlastně akce i ke stému výročí založení republiky.

Hurá na Šemlok

Ježto se ukázal jeden z posledních krásných babíletních dnů, zkusila jsem dlouho plánovaný výlet do Hrušovan. Chtěla jsem si připomenout dobu, a hlavně se podívat na místo, kam jsme jako děcka jezdili na kolech, zaplavat si. Zažili jsme tam spoustu srandy, jak už to tak bývá, kočkování se ve vodě, coby puberťáci první laškování, však to známe.

Už se z toho okna raději ani nedívám

Minule nebo předtím jsem psala, jak u nás dělají neuvěřitelnou modernizaci autobusové zastávky. Vlastně autobusových zastávek.

Kvašáky aneb fermentovaná zelenina

Asi před třemi týdny jsem zachytila u jednoho z fejsbukových přátel zajímavý receptík na kvašenou zeleninu.

Dívám se z okna a všechno je jinak

Minule jsem psala o výhledu z okna, který je příjemný, a nahodila fotky, které - snad - trochu příjemně působily.

Ale v posledních měsících mám z okna výhled i trochu jiný... a nelichotivý.

Dívám se z okna

Když se podívám z okna, mám zpestřený výhled.

Jako bych se koukala do zahrady.

A je to příjemný pohled...

Růže darované

Letos už poněkolikáté jsem dostala kytičku růží. Ne, nemám žádného tajného ani veřejného ctitele, růže jsou původně od jedné paní, která jich má prostě moc, a darované jiné paní, která je předala mě, protože živé kytky nemá ráda, na rozdíl ode mě. Živé kytky ráda mám, ale nemám příležitost, jak k nim přijít a kupovat si za drahé peníze pukét, kkterý do druhého dne zvadne, se mi fakt nechce.

Skoroletně

Přiznejte se, kdo z vás žehral na květnové chladno a skoro permanentní deště?

Po loňském vyprahlém létu myslím, že se takových moc nenašlo. Naopak, s každou spadlou kapkou se pěly ódy, že konečně prší, boha jeho, konečně prší.

Dál, dál, dál 8,5,

Abych do léta nezamrzla u Velikonce, měla bych to změnit.

Nějak to s blogem poslední dobou nedávám, nemám kolem sebe zrovna dobrou auru. Ale snažím se s ní nějak vypořádat, jak se říká, když nemůžu některé věci změnit, mám se s tím smířit. To smiřování ale vážně není lehké.

Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj

Vladimír Neff

Císařské fialky jsem zkoušela číst někdy za Šemíka, ale moc mě nebavily. Nejen proto, že byly už druhým dílem Neffovy pentalogie a já hrdě přeskočila první, ale nesedl mi styl, tenkrát jsem byla převelice romantická duše a poměrně suché vyprávění, za kterým se daly jen tušit vášně, mi prostě nesedlo.