Další slunovrat za námi

... A i když nás čeká ještě pár dlouhých slunečných dnů, někdy od října se to začne drsně krátit. Ale co naděláme, tak to prostě je.

Máme červen 2024 a poprvé v těchto letech si neříkám - škoda že mi není znovu patnáct a nevybírám školu nebo učňák podle toho, co chci. Ale říkám si, ještěže už mám tolik a to nejlepší jsem asi zažila. I když k té střední - vybírala jsem si, co chci, jen jsem se tam nedostala. Jak moc by se můj život změnil, kdybych se tam dostala? Asi zásadně. Nepotkala bych lidi, které jsem potkala a potkala bych jiné, které jsem nepotkala. Možná bych našla sebevědomí a díky tomu i někoho, s kým bych prožila celý život a měla rodinu, a zkrátka jiný život. Ale nic není tak, jak si naplánujeme a je umění, naučit se brát to dobré, co život nabízí a eliminovat to zlé.

Veselé Velikonoce

 Přeji všem příjemné Velikonoční svátky. Kdysi jsme přidávali ještě - a bohatou pomlázku, dnes spíš napíšu, užijte si je v pohodě a ve zdraví. 

SILVESTROVSKÁ 2023 A NOVOROČNÍ 2024

Milí blogoví přátelé,

přestože v posledních letech a vůbec v tomto roce moc nepíšu, nezapomínám ani na vás, ani na blog. 

Jen jsem ztratila ten elán, vnitřní motor. Přiznám se, že vnější okolnosti mě dost válcují. Válcuje mě, kam jdeme, v jaké řiti jsme se ocitli a kam až to současníci dokážou dotáhnout, protože zdá se, že v demolici společnosti jsou úspěšní.

Den, kdy se mi všechno povedlo

 Měla bych si do dějin zapsat sobotu 21.102023 jako den, kdy se mi všechno povedlo. 

Uklízím vánoce

Je po Třech králích a to bývá obvykle čas pro sklízení vánočních stromků a ozdob. Někdo už stromky ruší na Nový rok a někdo dokonce po uplynutí základních Vánočních svátků. 

Jsem v tomto bodě laxní. Loni jsem měla stromek až do konce ledna, ale už jsem nějak cítila, že to není ono a tak jsem asi od půlky ledna postupně oddělávala kousky výzdob a uklízela. V únoru už bylo všechno pryč a na původním místě byly květináčky a kytky.

Umělé, protože na těch místech by živé uhynuly, skrz nedostatek světla.

Dnes první letošní sněžení.

Teda první letošní po létě, nepočítám únor nebo leden a tak.

Lapla jsem foťák a šla cvaknout aspoň  pár snímků na ulici. Ne daleko, bylo vlezlo a pořád sněžilo. Teda spíš padal sníh s vodou, ale zatím je bílo a je to takový nečekaně sympatický pohled. 

Kéž by to byl prašan. Křupavý, lehký a suchý sníh, který vydrží delší dobu. 

Žiju si tu hořkosladce a nevím v kterém vesmíru

Pamatuji si na rok 2012. Plný očekávání konce světa, mayské kalendáře a podobné srandy.

Taky cosi zaznělo, že jeden den v ten rok dojde k nějaké výměně sfér či co. Večer zavřít okna, holomci, neb to bude takový rachot, že to vaše oči a vědomí neunesou! Okna jsem sice zavřela, bo byla zima, ale že bych slyšela nějaký rachot, to ani náhodou. Zkrátka den jako každý jiný.

24 hodin bez proudu

 Letos (a vůbec asi za posledních dvacet let) jsem trhla rekord ve výpadku elektřiny. Většinou byl výpadek hlášený, kvůli nějakým opravám, jindy nehlášený, kvůli problémům s počasím, mrazy, lijáky, vítr. Vše chlapíci odborníci celkem rychle spravili, vyměnili, uklidili a nahodili, nejdelší doba bez  proudu byla asi osm hodin.

Až doteď.V neděli odpoledne, za velkého futéře, najednou vypadly a pozhasínaly všechny obrazovky, ztichly veškeré zvuky elektrického šumu a já si řekla sakra, vichr strhal dráty.

Jsem přihlášena a nemůžu komentovat. Jsem odhlášena a můžu komentovat.

Pár dní zpátky, nevím proč, nemůžu komentovat na svém vlastním blogu. 

Nerozumím tomu. Prostě otevřu komentářový chlívek, ale nemůžu do něj najet.

Ale když se odhlásím, tak to jde. Akorát že musím použít náhradní jméno nebo původní účet, čímž se zas přihlásím. A i když zmíněný koment už můžu odkliknout, další komentovat nemůžu. Takže se zas odhlásit a přihlásit. Nevím jestli jsem se nějak zablokovala nebo co jsem provedla.

Je to jak vlny.  

 

Mírumilovně, romanticky, dramaticky, etc, etc.

Jak jsem procházela archivem - který už je poměrně pestrý - některé fotky si vyloženě koledovaly o pojmenování nebo přiblížení určité náladě. Takže jsem jich pár vybrala...

Pro Mnišku - památníková

Před pár lety jsem dostala do rukou putovní památník od Mnišky -  měl procestovat mezi blogerskými přáteli a každý z nich tam mohl něco připsat nebo namalovat.

Na zdi a taky různě kolem

Po několikaměsíční neschopence jsem byla nucena se vrátit do provozu, což by mi nevadilo, ale moje prodejna je zavřená, což mi vadí a teď mě mrskají kam se dá, protože než otevřít zavřenou prodejnu, která je plně vybavena, tak je jednodušší se mnou vytřít všechny prodejny v okolí po dobu záskoků na dovolené.

Jabloňový kvítek

Trocha focení. 

V oblačném stavu, v nebeském stavu a něco málo přikrášlení na konec. 

Protože je možné, že budou letos kvést naposled - v lepším případě ještě možná rok nebo dva, plánuje se předěllávka chodníků a protože ten náš je zúžený, bude se rozšířovat na úkor zahrádky, a v tom  místě roste právě zmíněná jabloňka i špendlíkovník. 

Měsíc v růžovém oparu

Dnes měl být úplněk nějak do růžova. Ne že bych tomu věřila, ale vzala jsem v noci nikona a šla udělat výcvak.

Měsíc se tvářil normálně, bledě, jako vždy. 

Dubnový pelmel 2021

Abych nedávala pořád jen knihy nebo filmy nebo knihy nebo filmy, míchnu sem i něco ze života.

Za sklem

Byla jsem tudlevá vyzvedávat dva balíčky ze Zásilkovny a cestou k Sedláčkům (potraviny) jsem minula místní galanterku a upoutaly mě obrázky. Kupa obrázků, všelijak nainstalovaných.

Malý výstavka obrázků, s názvem - Svět za sklem.

Velikonočně

Dnes bych  chtěla popřát pěkné Velikonoce, doufejme, že budou poslední tohoto druhu.

Na druhou stranu, tahle doba přináší i malá pozitiva - lidi jsou k sobě kapku hodnější.

Na druhou stranu, z jiných se stávají hotové satorije a taky udavači.

Na druhou stranu, vítězí pud sebezáchovy a zdravý rozum.

A vůbec. Hezké Velikonoce, sice jsou chladnější, ale zase je lepší zima v dubnu než zima v květnu.

Tak nám dnes nasněžilo

 Březen, za kamna vlezem

Duben, ještě tam budem

Máj, vyženeme husy v háj. 

(v součsné době změněno na Květen, topím jak kretén)

Dnešní mlhavé ráno

 Dnes mlha jak mlíko. 

Tak mi to připadalo dopoledne, když jsem vytahovala žaluzky - mlha, která sváděla k fotkám, neb mlžné fotky, jak známo, jsou trochu tajuplné.

Vymazlené kazety

 Asi jsem za svůj život zažila všehny možné druhy nahrávky. Magnetonové kotouče, později audiokazety, později videokazety, později CD a DVD a dnes imaginární data, která kupodivu přenáší reálný obraz.