Po několikaměsíční neschopence jsem byla nucena se vrátit do provozu, což by mi nevadilo, ale moje prodejna je zavřená, což mi vadí a teď mě mrskají kam se dá, protože než otevřít zavřenou prodejnu, která je plně vybavena, tak je jednodušší se mnou vytřít všechny prodejny v okolí po dobu záskoků na dovolené.
Takže jsem byla tři týdny v jedné prodejně, teď další tři týdny v jiné. S nejhorší možnou dobou na navazování spojů. Jeden autobus pět minut jízda, druhý autobus pět minut jízda a mezi tím hodina čekání. No není to ohromné? je to ohromné! Co lepšího si lze přát, než po práci ještě hodinu čučet na nějaké lavičce, každým dnem, nebo jít domů pěšky, tři a půl kiláku.
A protože ani tentokrát jsem nepřestala fotit, pořídila jsem i zde pár fotek.
Jen z nich nemám nic moc velkou radost.
Tyto kousky jsou foceny na zdi malé zděné čekárny. Což je víc než vidím v jiných vesnicích kolem, možná proto, že místní čekárnička vznikla jako jedna z prvních. Dnes valí úsporný systém, polootevřené skleněné boudy s bočnicemi, polootevřené skleněné boudy bez bočnic nebo jenom zastávka a nikde nic. Nač taky lavičku nebo střechu, nastup do autobusu nebo vypadni.
Takže lidová tvořivost místních, spíš lehce grafického charakteru:
Je na tom místě taky pěkný rybníček i s lavičkou a možná by šlo prozkoumat i nejbližší okolí, ale na to nemám čas. Bohužel, po převážnou dobu působení v tom místě, jsem nucena se dusit v respirátoru. Ten tlak od místních pracovnic byl příliš velký. A místní jsou docela covid hysteriční, dezinfikují si ruce ještě dnes (to si nemůžou umejt ruce než vyjdou z domu? prasata) a bez roušky ani rana.
Takže ten rybník.
Cestou tam ještě dva záběry, fotila jsem benqem a jednu chvíli mě mrzelo že nemám sebou nikona, ale ten krám je fakt dost těžký. Kov a čtyři baterie k tomu.
Byl tam moment, kdy slunce jako jeden rudý koutouč se vyhoupl těsně nad obzor a prosvítal skrz stromy. Byl to fantastický pohled, ale bohužel jsem to nestihla cvaknout.
Jen tyhle dvě fotky.
Jednou se mi povedlo vypadnout o trochu dřív a tak jsem jela druhou stranou. Máme slunečnicové okolí, letos v maximální míře, což je fakt moc pěkné i na pohled. (Tady je kukuřice, jsem ještě při smyslech a kukuřici poznám. Slunečnice budou následovat.)
Dál jsem měla možnost dřepět na místě a čekat čtyřicet minut (tento směr má čekačku jen čtyřicet minut, místo hodiny) nebo jít pěšky přes dva a půl kilometru (odhadem) a fotit. Lákala mě možnost nafotit pár těch slunečnic, tak jsem se vydala pěšky, s tím, že buď půjdu dál pěšky, nebo se vrátím a počkám na ten autobus. Nakonec jsem šla.
Dodatek - situace je horší než jsem doufala. Vypadá to, že mi tu prodejnu neotevřou ani po dovolených a já budu totálně bezprizorně se plantat tam, kam mě zrovna vrazí. Svinstvo. A nenacházím v tom ani stopu pozitiva. Vlastně jo, mám práci. Možná. Zatím. Nevím na jak dlouho a nevím kde. Ale nemám konkrétní místo, kde bych měla hrnek na kafe, ručník, boty na přezutí. Všechno tahat sebou, tam a zpátky.
Fotečky jsi udělala pěkný,miluji lány slunečnic,alespoň to není samá připitomělá řepka-nenávidím ji...A čekárny na autobus MHD jsou sice u nás někde zaslené ze tří stran,ale v tom vedru se tam nedá sedět,ale okupují to bezďaci.Někde máme jen zastřešenou čekárnu,ale když leje je ti to na nic.... Lituji tě s tou prací,tady děvčata v obchodě taky poletují jako poletuchy a vůbec se nedivím,že zdrhnou do supermaketů...pa a hezké dníky...Miluš
OdpovědětVymazatTaky raději slunečnice než řepku. Ještě se mi líbí svazenky, nebo jak se to jmenuje, vypadají trochu jak levandule, ale jsou jiný.
VymazatTak je u nás obilí a kukuřice.
Ty zastávky jsou na prd a lituju holky u vás v obchodě. Čert vem tyhle vymyšlenosti.
Tohle jsem si taky v práci zažívala, když nám onemocněl vedoucí a byly dovolené. Celé dva měsíce jsem taky putovala po různých koutech Prahy po prodejnách. Naštěstí spoje v Praze nemají tak dlouhé čekání tak to odsejpalo. Ale příjemné to nebylo....naštěstí my už v práci dávno respirátory a roušky nenosíme, a já mám díky tomu problém si uvědomit, že když jdu tady do krámu, musím jí mít. Anebo když jsem jezdila na chatě autobusama, taky jsem se ixkrát pro ní do chaty vracela...naštěstí mám zvyk jít o něco dřív, takže mi naštěstí nic neujelo.
OdpovědětVymazatTakže to taky znáš, je to hrozná neřest. Na jiné prodejny bych měla spoj lepší, ale zrovna tahle je opravdu mimo přímou trať. A když sleduji osazenstvo, tak se nedivím , že se tam nikdo nový nehrne. Ony jsou holky dobře sehraný, to ano, ale probůh drezúrovaly mě každý den jak nějakého kreténa. Aspoň ty dvě, vedoucí a druhá z pokladny. Takže tenhle ansámbl tam jen tak někoho novýho nenajde, což není moc dobré pro mě. co bude, uvidím, Blučina mě štve, protože ji mám fakt jednu zastávku autobusem, dojezd za necelých pět minut, to byl taky důvod, proč jsem tu práci vzala. Čert vem všechno.
VymazatNezávidím. Já měla v práci něco podobného. Přes rok mě házeli z jedné linky na druhou, neměla jsem stálou partu, každý týden jsem se seznamovala a přizpůsobovala novým lidem, s většinou z nich už jsem se pracovně znovu nikdy nepotkala, protože se tam navíc zaměstnanci točili častěji než děti na kolotoči. No alespoň tu svou skříňku jsem měla pořád na stejném místě. Ty to máš ještě ztížené o změny v dojíždění a tahání všech věcí.
OdpovědětVymazatDrž se! Nevím, jaká je situace u vás, a vlastně teď ani celkově. Ale co vím, že práce se dá změnit vždycky. Jen to někdy trvá déle a musíš toho projít víc, než si skutečně polepšíš.
Budu se snažit, nechci odcházet, vím jaká je situace dnes s prací a nejsem mladá, s každým rokem navíc budu mít horší pozici. Ale tohle mě pekelně štve. Zkusím vydržet nějaký měsíc abych se trochu dala do kupy s penězi a měla něco bokem, a pak jak mi bude jen trochu nachlazeně, najedu na neschopenku, pokud to bude jen trochu možné.
VymazatVím že jsi měla taky problémy s prací a těď, mám dojem, že jsi zíakala trochu stabilní. Doufám že si tě nepletu s někým jiným! :-)
To je hnus, co jsou schopni někteří zaměstnavatelé svým zaměstnancům provádět. A to čekání na autobus zní také hrozně. Já celá léta také čekala dlouho na autobus ze školy. V létě to šlo. To si člověk vzal nějakou knížku a mohl s v klidu číst. Horší to bylo v zimě nebo v dešti. Zvlášť když na té zastávce nebyl žádný přístřešek a člověk byl vydán napospas živlům.
OdpovědětVymazatJinak, tvé fotky vypadají dobře. Nejvíc se mi líbí ty slunečnice. To u nás nikde nemáme lány se slunečnicemi. Nikdy. Vlastně na polích vídám jen obilí, kukuřici, brambory a řepku. Jinak nic.
Aspoň to obilí, kukuřice a brambory, líbí se mi i pole s červeným jetelem, ale to u nás neroste. - Hodinová čekání, to znám také z dřívějška, když jsem dojížděla do práce s dvěma přestupy, někdy na služební cesty - vlakem - když byla výluka, tak to byl mazec. Proto jsem si vybrala tuhle práci, neb pracoviště bylo blízko. Teď je pracoviště, které je blízko, uzavřeno a nemíní se otevřít. Čert vem majitele i referentku, protože si myslím, že referentka tak trochu ovlivňuje, že se prodejna neotvírá. Bodejť by ,takhle má o jednu méně.
VymazatJe to mrzuté, to by se mi taky nezamlouvalo, ale když není nic lepšího, bereme všechno, že? Bohužel musím konstatovat, že tohle bylo za komunistů lépe ošetřené. A do Brna, třeba, by to nešlo? Já mám tři vnoučata ze čtyř v Praze, což by nebylo na dojíždění, ale bylo to na odstěhování a jsou spokojená nejen s prací, ale i s výdělkem. Držím palečky.
OdpovědětVymazatDo Brna jsem jezdívala roky a roky, teď je to horší, cesta komplikovanější. Je spousta podniků, kam se bez auta nedostanu. Prostě to stojí za hounec, kdybych měla rok nebo dva do důchodu, tak to nějak promarodím, ale ještě mě čeká skoro deset let. Nějak to vydržím, něco asi promarodím, a jak to dopadne, je ve hvězdách. Tohle bylo místo, které jsem myslela, že v něm už zůstanu.
VymazatVendy, taky by se mi nechtělo jít pracovat jinam, no co se dá dělat, že? Díky za množství foteček, z nich bych vypíchla ty s kukuřicemi, to mi vyvolalo vzpomínku na dětství, když jsme si chodili natrhat. Dnes je kupuji, ale už v tom chybí to vzrušení. 😀
OdpovědětVymazatJsem ráda, že některé vzbudily vzpomínku na dětství. Přiznám se, že někdy, když mám cestu kolem - a jdu pěško - tak si ze pár paliček odpajtluju. Ne moc, tak dvě-tři. Neměla bych! vím! :D a většinou to nedělám. Ale někdy prostě neodolám
Vymazat3,5 km vyjde časově podobně jako počkat na přípoj a po práci ještě vydávat síly pochodem by asi málokdo chtěl. Přeji ti, aby už tvou prodejnu zase otevřeli.
OdpovědětVymazatU těch popsaných zdí se zdá, že taky někdo nevěděl co s časem.
Slunečnicové pole je moc pěkné, van Goghovi by určitě udělalo radost.
Je to časově opravdu skoro na stejno, možná dojdu dřív tak o patnáct minut, než co bych přijela autobusem. A když je venku na chcípnutí, tak taková cesta není ani zdravá, může mě to lisknout někde během chůze, takže tuhle formu volím jen podle počasí a podle toho, jak se cítím fyzicky. - Každodenní skoro hodinové sezení někde na lavičce ale taky není žádná výhra. Jestli tady budu do příštího roku, tedy u společnosti a jestli se mnou zas budou chtít vyjebat, tak půjdu na leto fakt marodit. Kdybych si měla uhnat angínu, a to by se mi povést mohlo, jsem na angíny náchylná.
VymazatPopsané zdi mě docela pobavily, některé nápisy měly smysl, někde si prostě jen čárali.
Slunečnicová pole jsou fakt krásná! Vincent by byl ve svém živlu.