Hitchcock by zaplesal

Dnes mě nabírala z práce kolegyně autem a to byla klika, protože jsem jeli kolem neuvěřitelného živého obrazu. Kolegyňka byla dokonce tak solidární, že zastavila a zapauzírovala, abych měla čas udělat pár fotek. Neodolala jsem a k fotkám zkusila i malé video.

Čeština je fantastická - češtinohrátky

To tvrdím furt. Tedy pořád.

A za měsíc Štěpán

Před dvěma dny se podivovala jedna paní, jaktože už máme v práci vystaveny kolekce s vánočním cukrovím. A to netušila ta dobrá duše, že ony kolekce už tam máme dobré dva týdny. Včetně perníků na Mikuláše, různé čerty, anděly, také Mikuláše a dokonce Santy Clause, což je vlastně v podstatě Mikuláš, jen děcka v našich končinách mají díky tomu nadílku dvakrát v prosinci, a ne jen jednou.

Čisté radosti mého života

Dnes budu stručná.

Mám nový dveře a vrátila se mi čička.

 

 

Zima se blíží

Je sobota ráno a já si nechávám ujet autobus.

Dušičkově

Do třetice všeho dobrého i zlého a tak završuji dušičkové vzpomínání a náznaky, s dušičkovou náladou.

Dušičky, starý mlejn a stará pila

Zatímco nápadů na další článek bych měla dost, v okamžiku, kdy sedám k počítači, zmírají na úbytě. Ale tím vás nebudu zatěžovat, moji blogoví drahouškové, protože podobné nářky už z mé strany padají delší dobu a nechci se trapně opakovat.

Předdušičkově

Když je teď tak krásné babíletné počasí (konečně, na chvíli, po krátkém období dešťů), osedlala jsem i já mého Šemíka, mého Pegase, mé věrné retro kolo, nabrala do tašky hadříky, svíčky, motyčku, hrabítko, igelitové pytlíky, mobil, penízky, foťák a vůbec tašku číslo dvě, obě narvla do košíku a vyrazila do světa.

Studeno

Dnes mě tak napadlo, když jsem se hrnula dopoledne na odpolední a večer na autobus, s deštníkem v ruce, jestli vůbec bude ještě podzim v babíletním zahalení. Tak jako loni.

Včerejší slunce západ

Včera byl tak uhrančivý západ slunce, že jsem neodolala a cvakla aspoň z okna autobusu.

Bohužel, než jsme dojeli a než bych se vrátila pěšo nebo kolmo, už bych tenhle kousek nestihla...

 

 

Je tu strom

Ráda fotím stromy. Listnaté i nahaté, takzvaně. Na jaře, v létě i na podzim, občas i v zimě... Převážně stromy z okolí.

Tak nějak

Tak nějak to léto uteklo.

Trocha sebekritiky neuškodí

Realita v říši snů?
Tento blog mi připadá spíš jako sny v říši reality.
Tedy ne že by byl špatný blog.
Jenom to, že špatně bloguju.
Sorry, ale napsat jeden článek za půl roku, to už je blbé i mně samotné...

Snad se to zlepší, konenckonců, nápadů by bylo dost. Problém je, že mě ty nápady napadají v momentě, kdy nemůžu zasednout k počítači a rychle je namlátit do textu. Uvítala bych možnost videonahrávky přímo z hlavy. Jenže v tomhle světě, pokud by k takovému vynálezu došlo, by došlo i k ohromnému zneužití. Takže, raději se smířím s tím, že ty dobré nápady mě napadají v momentě, kdy jsem někde venku, bez počítače, bez tužky, bez papíru nebo bez malého diktafonku...

A tak zkusím aspoň nějakou fotečku.

Fantastické moje čatní a dýně nadvakrát

Léto v plném proudu a rajčatová sezóna.

Kytičkově

Viděla jsem květiny u Iris, četla jsem o kytkách u Intuice, a protože u mě doma roste málo kytek, zkusila jsem nasbírat něco z okolí.

Dnes převážně fotograficky. Fakticky!

Dnes

Každý druhý týden mám pracovní sobotu, padla i na dnešek. Na výběr mám, vstát dřív a jet autobusem, nebo jet na kole.

Třetí volbu, jít pěšky, jsem zavrhla.

Takové roztomilé vaginální léto

Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastným.

Ranní cesta do práce nemusí být nudná

Ranní cesty do práce nikdo nemiluje. To je jasný. Člověk je většinuj vzbuzený surovým drnčením budíku nebo neodbytným kvíkáním mobilu. Ti rafinovanější si dají rannní buzení písničkou, ale popravdě, než se opravdu proberou, může uplynout pěkných pár minut.

Pepánek nezdara

Franta Župan

Po posledním dramatickém čtení o Tereze Raquinové jsem se potřebovala naladit na úplně jiné vlně a nakonec jsem sáhla po knize mého dětství.

Sherlock!

Chtít někomu z vás přiblížit postavu Sherlocka Holmese je jako nošení dříví do lesa.

Tereaza Raquinová

Emil Zola

Mírně znuděna supermodeními současnými společenskými romány jsem chtěla zkusit něco klasického, něco, co jsem dlouho nečetla, a protože jsem v knihovně objevila Terezu Raquinovou, zkusila jsem.

Sejšnové momentky

Něco málo z minulého pátku, což jsem chtěla přidat už v sobotu, což jsem posunula na neděli a nakonec až ve středu. Ne že by to bylo životně důležité, to ne, ale přece jen, fotky z května dávat až v červnu, no to je ostuda.

Střípky roztržité

Je neuvěřitelně skvělý pocit, obarvit si vlasy, vyšamponovat je bylinkovým šamponem, spláchnout do čista, trochu natužit a vyfénovat do sucha.

Přední řada

Tuto knihu jsem četla neuvěřitelně dlouho a rozhodla se ji zařadit do padesátibodové loňské výzvy, kterou jsem sice měla splnit loni, ale zas tolik to nehrotím a chci si číst spíš pro radost, než pro plnění nějakých výzev.

Znamení květiny

Tento film prošel televizí Novou snad v dobách jejích počátků a žel, jen jednou jedinkrát. Nechápu, jak je možné, že tak skvělý film neopakovali aspoň desetkrát.

Víkendové kameňáky

Dnes dám něco na odlehčení. Do toho deštíku. Který, zdá se, oddeštíkováá! Džungloidní zahrádka se na mě culí a vidím, že jak skončím, můžu začít znovu. Ale už to snad půjde rychleji.

Exorcismus plevelnatý

Nevěřila bych, jak zdlouhavě můžu bojovat s předzahrádkou, která má jen několik čtverečních metrů, v porovnání s běžnými zahradami. Je fakt, že situaci komplikují dny, kdy je chladno, dny, kdy prší a dny, kdy se mi prostě a jednoduše nechce.

Fotoúpravy do fotosoutěže

Nalezeno na Fotografia klub, soutěž tentokrát i pro nečleny.

A jedná se o fotografické úpravy, pro mě velká výzva!

I když tentokrát netvrdím, že budu naprosto originální, protože se jedná o jednu fotografii - a bude se porovnávat, jak kdo si poradil, jupíjou.

Zadání znělo: Před a po.

Zadubenej pelmel

Nikdy bych nevěřila, že budu jednou úřadovat z noťasu, a ejhle, myšlenka se v čin proměnila. Že bych z toho byla odvázaná, nejsem, je to jiný přístup, kapku jinak laděná klávesnice a bolí mě z toho v zádech. Navíc mi chybí myš, myšička, to šmrdlání na ovládacím čudlíku je šílené.

Internet a Microsoft

Na víkendové dny posílám jeden námět na zamyšlení, který mi přistál před časem v emailu.

Ach ten češtin

Tento článek jsem začala dávat dohromady před několika lety. Ale nějak jsem se zasekla a teď, když roluji v rozepsaných, znovu jsem ho shlédla a myslím, že o tohle se musím podělit.

Voňavou cestou

...do voňavé práce.

Velikonoční průzkum prvních květů

Chtěla jsem o velikonocích objet okolí a nafotit první rozkvetlé třešňové a trnkové květy.

První se podařilo, druhé ne.

Pořád pusto a holo... ale nic se neděje, květení se spustí o pár dní později.

Sentimentální projížďka krajinou dětství

Nesentimentálně bych mohla napsat - cesta z Brna do Velké Bíteše.

15.3.1939

Snad každý občan ČR, nebo aspoň většina občanů ČR, ví, že 15.března 1939 byla oficiálně obsazena Československá republika německými vojsky.

Myslím, že v našich dějinách to byl dost významný milník, který znovu ukázal, kterým směrem se máme ubírat (držet hubu a krok).

A přesto ani na internetu, ani v televizi - a hlavně v televizi! se o tomto významném datu nezmínili.

Ale hlavně, že řešili, jaké bude počasí.

Nejsem zarytý vlastenec, ale nemyslím si, že tohle byla událost, jaká by se měla přejít lhostejným tichem.

Víc k tomu nemám slov, pár pobouřených zmínek jsem si všimla na facebooku a jedno zamyšlení nad tímto faktem ZDE.

Ale neházejme flintu do žita. Vyhlášení protektorátu Čechy a Morava bylo, aspoň doufám, 16.března, tedy dnes.

Třeba to ČT a a další zpravodajstvo shrne do jedné zprávy.

Seď. Jeď. Šeď. A taky Zen.

Dnešní název článku možná vyvozuje pocit minimalismu, záhadné myšlenkové moudro, vnitřní nukleární pochody, které končí buď výbuchem nebo utišením, harmonii a záhadu.

Kterak Samet rekognoskuje terén

Minule se mi na stránce blogu předváděla Čička, dnes bych upřednostnila Sameta. I když v poměru nafocených fotek, musím uznat, je Čičce silně křivděno. Přesto jsem ráda, že aspoň něco a dnes tedy Sametka.

Čičkaaa

Naše Čička začíná šedivět. Tak trochu, zatím sem tam chloupek. Dalo se to čekat, už má dobrých, odhadem osm let, ne-li víc. Říkám jí, ty moje potvůrko, koukej ještě nějaký rok vydržet. A ona na mě kouká a říká si - co to kecáš, nevíš, že až přijde čas, tak přijde čas?

Záhada zrezavělého stroje odhalena!

Dnes se jen na skok vrátím do minulosti, nebo spíš ke článku Sněhovou procházkou.

Tango mortale

Napsal Pavel Kohout.

Při poslední návštěvě knihovny jsem cestou v regálech objevila tuto knihu - a protože je jedna z mála, které jsem od Pavla Kohouta ještě nečetla, a protože mě zatím žádná nezklamala, zkusila jsem i tuto. Shrábla jsem ji v poslední chvíli, zcela necíleně - a až později mi došlo, že se náramně hodí do mé padesátibodové výzvy.

Valentýn mi nevadí

Valentýn ano, Valentýn ne?

Zimní luxusní

Dnes jen pár snímečků z ještě zasněženého focení. Jablko, Samet, plazivec, strom.

Sněhovou procházkou

Sníh už je definitivně pryč a máme tu téměř jaro, což je na desátého února trochu nepřirozené, přesto tomu tak je.

Na větrné hůrce - a k tomu krásná animace od Beatricie (dva v jednom)

Nejde tentokrát o román, ale o foto.

Dokážete udržet tajemství?

V rámci nekonečné Čtenářské výzvy bych chtěla uvést další knihu, kterou jsem nedávno dočetla.

Židlochovické fragmenty podruhé a taky jedny zasněžené - opět dva v jednom

Posledně jsem skončila fotkami jakýchsi hradbových zdí, korýtka a cesty, směřující ke špičce věže.

Několik fotek z letošního focení. Snížek je tolik vzácný!
Foceno v Židlochovicích, v době, kdy navštěvuju tamní sociálku.

Sociální toulky + Židlochovické fragmenty, dva v jednom

... ten nadpis zní ohromně, že. Ale houby, jde o obyčejnou cestu na socku. Neboli na úřad, kam občas přistane menšina národa českého a jen doufám, že ta chvíle bude přechodná a né trvalá.

Světýlka

Silvestra jsem přežila v úplné pohodě, na rozdíl od naší Čičky, která mi vyděšeně nadělila na pohovku a pak zalezla do nejbližší skříně s pootevřenými dveřmi a hlavu zavrtala do mé staré maxisukně. Takto schovaná a neviděná zůstala minimálně půlhodinu, dokud rachot neustal (u nás ohňostroje netrvají dlouho, přece jen jsme lokální lonťáci, ve městech je to určitě na dýl a bouřlivější).