Valentýn mi nevadí

Valentýn ano, Valentýn ne?

Od chvíle, kdy únorový Valentýn přišel do našich končin a vkročil na náš trh, je trhán na kusy a v těžkém rozporu.

Jedna polovina ho bere a druhá polovina ho nenávidí.

Jasně, je to importovaný svátek, není součástí našich zvyků a naší historie.

Prakticky vzato, oponenti mají pravdu. Opravdu je to importovaný svátek a opravdu není částí našich zvyků a naší historie.

Navíc je to byznys jak prase.

Trochu jsem se zamyslela nad těmi svátky a nad tím byznysem a zjistila, že ani jedno mi nevadí.

Valentýnský svátek zamilovaných mi nevadí mezi jiným proto, že nekoliduje současně s našim svátkem a nesnaží se ho vytlačovat (jako třeba svátek Dušiček, do kterého se začíná cpát Hallowen, nic proti Hallowenu, ale nerada bych, aby Dušičky nahradil - a druhý nejslavnější svátek, spojený s narozením Ježíška a jeho vytlačováním pupkatým Santou - nic proti Santovi, ale ať zůstane tam, kde je doma.).

Valentýn oproti tomu nikoho neutlačuje a nikoho nenahrazuje. Ano, máme tu svátek prvního máje, svátek lásky (a taky svátek práce), ale to přece nevadí! Nikdo neporoučí, aby se májový svátek lásky neoslavil! Nikdo neříká, že je tu jen Valentýn a nikdo jiný! A pak, oslavit den srdíčkově a láskově a s laskominami a s pusou na dobré ráno nebo na dobrou noc, na tom přece není nic špatného.

Dokonce ani na tom, že se na Valentýnský den nabalí spousta byznysu, není nic špatného. To je jako vyčítat obchodům, že vyrukují před vánoci s dárkovým sortimentem a snaží se urvat, co můžou. Tady je jedinečná možnost zejména pro květinářství, že aspoň jednou za rok mají pořádně narváno a prodávají něco jiného než dušičkové věnce a kytice. Prodávat kytky je sice krásná věc, ale při dnešní koupěschopnosti trochu nepopulární a ne tak lukrativní.

Proč jim nedopřát jednou - dvakrát nebo třikrát do roka pořádný byznys?

Vždyť lidi, co v květinářství i v zahradnictví pracují, musí také z něčeho žít.

Také se můžou zvýšit kšefty prodavačům čokolád (no dobře, markety se nabalí opět nejvíc), ale i cukrárničkám nebo kinům, kam si můžou zamilované dvojice zajít na zamilovaný film, pokud nezvolí jinou formu a místo pro své zamilování.

Někde jsem četla, že Valentýn je na prd a že den zamilovanosti a lásky by se vlastně měl slavit každý den. Tedy každý den jako by byl Valentýnský svátek, nebo svátek zamilovaných. Zní to moc krásně, ale v podstatě je to nesmysl a hlavně, devalvoval by každou hezkou a mimořádnou chvilku. Svátek je sváteční právě proto, že není každý den. Udělejte si z každého dne svátek - a dostanete průměr.

Na Valentýna si nepotrpím, je mi celkem fuk. Ale ani mi nevadí a pokud mi někdo valentýnsky popřeje, přijmu to přání s úsměvem a potěšením.

A koneckonců, i když se nemusí svátky slavit každý den, můžou se slavit vícekrát než jen v oficiální dny.

Co takový Svátek úplňku?

Nebo Svátek modrého nebe.

Taky by se mi líbil Svátek třešňových květů.

Nebo Svátek úsměvu.

Co říkáte, brali byste takové svátky?

(fotky tentokráte z netu)