Sněhovou procházkou

Sníh už je definitivně pryč a máme tu téměř jaro, což je na desátého února trochu nepřirozené, přesto tomu tak je.

Však už lecke vidím první těšení se, kupování semínek, preventivní vysazování do kelímků a vytahování loňských jarních a letních fotek.

Něco ve mně chce říct - lidi, neblbněte, je desátého února!

Počasí s našimi představami může ještě pořádně zatočit!

Ale teď je celkem příjemně, i když chladno a tak to neřeším.

Únor bílý - pole sílí, říká se a je to pravda, ale když sněhu není, jakéž pomyšlení.

Takže sáhnu do letošního archivu, protože těch několik málo zamrzlých a sněhových dní jsem zkusila využít, jak se dalo.

Letos procházkou u nás doma.

Na předzahrádce

Sněhurčino jablko. Přežila!

Cestou do polí. Nedalo se odolat.

Nějaké zapomenuté zemědělské nářadí. Jestli je ještě používané? Spíš ne...

Zde foceno cestou do polí. Bílé zasněžené cesty jsou v našich končinách opravdu téměř zázrak.

A tady další zemědělský kousek, už řádně prorezavělý. Přemýšlím, na co byl dobrý. Na vláčení půdy? Nebo kypření? Nebo řádkovač?

Detailnější přiblížení

A tady už výhled v polích, na nedaleký kopec Výhon.

Zde řádně zaskladováno, nevím k čemu ty kontejnery sloužily.

A už jse to zkrátila k našemu kostelíku (nebylo mi moc dobře, ten den) a i u něho udělala malé zastavení a pár foteček.

Nechybí malý kapesní sněhulák, který by se však v kapse rozpustil a tak ho raději nechávám tam, kde je. Zajímavé, že podobné sněhuláky jsem ještě viděla dva, v nedalekém Lahladě. Minisněhuláci zřejmě letos frčí!

A to je pro zatím konec procházky.

Mějte hezký den!