Vůně kouře
Podzimních ohňů
Doutnavé listí
Aneb, můj úplně první a nejprvnější pokus o haiku.
Inspirováno Brodiem a podzimem.
Foto archivní, z podzimních úlovků v našem Hobitíně.
Z července
Jedny růžičky před jedním starým domem.
Ani nevím, jestli tam někdo bydlí, ale o ty růže se aspoň trochu stará.
Zemi kolem jsem viděla okopanou a odplevelenou.
A úplně nejkrásněji voněly ty první zprava.
Vlastně několik krásných haiku.
Hned v komentáři mi přistálo první.
Záhonek růží
Zdají se opuštěné
Ale kvetou...
Haiku pro Knoflíka 
P.S. pravidla (haiku nejsou žádná kouzla 
)
)- Rytmus (gošičigo) 5-7-5 - téměř vychází - v posledním řádku chybějící slabika doplněna tečkami (což je zároveň "splnění pravidla" na jinotaj)
- Kigo = sezónní slůvko jsou květy (růží) - tj. konec jara
- Přírodní tématika (shizen) = to asi je jasné (ostatně za splnění můžeš Ty)
(ostatně za splnění můžeš Ty)- Mono no aware = "tesknota" (viz "opuštěnnost")
- Kireji - řez - není úplně viditelný, ale v "mém pojetí" to většinou řeším tak, že první a druhé 2 řádky dávají smysl i samy o sobě (ne vždy)
A kdybychom byli v Japonsku (odedávna do dnes), přibývaly by tu další verše od dalších autorů - protože jsi zvolila vděčné téma, které se dá různě zpracovat - sedě nad miskou saké 
:
:Kvetoucí růže
Před opuštěným domem
Kdo je zalévá?
Před starým domem
Komu kvetou ty růže?
Nikdo zde není.
Osiřelý dům
Také záhonek růží
Někoho čeká
Opuštěný dům
Proč tady kvetou růže?
Vždyť nikde nikdo
A určitě by Tě napadla další haiku - všechna splňují “pravidla” a všechna splňují téma, přitom každé říká něco trochu jiného… staří literáti by nad tak vděčným zadáním strávili krásný večer a možná by vznikla i sbírka “Sto haiku o růžích”
A protože při haiku se patří i použít odkaz na již podobně zpracované téma (obvykle nějakým uznávaným velikánem), vzpomněl jsem si na verše pana Shakespeara (téma růže/vůně). Ten v Romeo a Júlie napsal:
Co je po jméně?
Co růží zvou,
i zváno jinak,
vonělo by stejně.
S malou úpravou zjistíme, že pan Shakespeare vlastně "psal haiku" :
:Co je po jméně?
Co růží zvou, zváno jinak,
vonělo by stejně.
A tak jsem to téma s domem a růžemi doplnil o "odkaz" na tohoto mistra mistrů:
Pod jiným jménem
Dál stejně růže voní
Kdo to ocení?
Pod jiným jménem
Zda stejně by voněly
Kvetoucí růže
I s jiným jménem
Stejně růže zavoní
Před starým domem (případně - Před prázdným domem…
Pro mě milé zjištění, že jedno krátké povídání o růžích, a pár fotek, dovede vyvolat takovou vlnu emocí.
Nestává se často.
Texty okopírovány v původní podobě, tedy i s přidanými emotikony.
A já vás všechny po dlouhé době srdečně zdravím! Teda pokud sem vůbec ještě někdo přijde.
