Napsal Arnošt Lustig.
Tuto útlou knížečku jsem začala číst před několika dny a byla schopna
ji dávkovat po několika stránkách. Byla to agónie, tušit, jak všechno
dopadne a vidět, jak se naplňují nejhorší představy.
Dočetla jsem ji dnes v noci na jeden zátah.
Musím ale uznat, že kniha byla napsaná bravurně, a závěr byl epický.
Neb v Kateřině Horowitzové se zrodilo i víc, než jen strach ze smrti.
Pokus o zachycení některých prvků všedních dnů. Vlastně nic nového pod sluncem. Protože všechno už tady jednou bylo...
pátek 28. srpna 2020
úterý 18. srpna 2020
Malé cestování v čase
Mám za sebou několik hektických týdnů, kdy jsem přesouvala postupně články z blogu tečka cézet (který definitivně zakalil včera dopoledne).
Vím, že se dal udělat konkrétní přenos blogu, zmáčknutím jednoho tlačítka. Ale mně se to nepovedlo, nevím proč.
Vím, že se dal udělat konkrétní přenos blogu, zmáčknutím jednoho tlačítka. Ale mně se to nepovedlo, nevím proč.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)