Sociální toulky + Židlochovické fragmenty, dva v jednom

... ten nadpis zní ohromně, že. Ale houby, jde o obyčejnou cestu na socku. Neboli na úřad, kam občas přistane menšina národa českého a jen doufám, že ta chvíle bude přechodná a né trvalá.

Přes všechny útrapy a nesnáze se nevzdávám jednoho - foťáku a focení. Navíc, paradoxně, mi tento zpříjemňuje nemilé povinné cesty, ať se jedná o cesty s daněmi, cesty k doktorovi nebo o cesty tohoto druhu.

Vlastně první fotky jsem vyfotila už v listopadu. Jak na úřadě, tak v okolí. Další várku až letos v lednu, protože prosinec jsem strávila zase ve stádiu, kdy je neradno chodit ven. (Navíc, přes ty svátky se ani nechtělo - venku marast, bahno, mokro, nic nového pod sluncem, v prosinci).

Fotek mám tolik, že nevím, čím začít - od začátku nebo na přeskáčku?

Dát fotky aktuální nebo ty první?

Mám docela ráda řád a tak dám ty pár listopadových.

Vlastně pár jsem jich už dala - snad si někteří pamatujete zrcadlení na sklech aut. Kteréžto vzniklo při čučení z okna v cukrárně.

I tady jsem čučela z okna - tentokrát v předpeklí, pardon, v místnosti před místnostmi ke vstupu určenému. Jeden mírně seklý pohled na část kostelíka jakéhosi a něčeho podobného hradbám.

Druhý pohled jen s mírným posunem úhlu. Foto vyostřeno a tuším trochu zesvětleno.

Zde série, která je vlastně datovaná pozpátku - neb jsem hledala úřad o kus dál a skončila až u kostelíka.

Tady mě kupříkladu zaujaly romantické schody. Schody jsou skoro vždycky romantické, žejo, zvlášť ty venkovní, kamenné. I když tohle vypadá na solidní beton.

Zaměřeno mírně doprava a tam se rýsuje i školaa ještě kousek dál onen kostelík.

Malé zákoutí s lavičkou a hydrantem. Nevím jestli je lepší foto 1, nebo foto 2, které je osekané na pouhý záběr na lavičku.

A zde kýžený kostelík, který je opravdu pěkný. Historii ani název kostelíka nevím, musela bych zagůglit. Zatím jsem jen povrchně brala vnější vzhled.

A pár závěrečných detailů...

 

 

... s posledním záběrem na řeku. Kapánek přeostřeno.

Pro dnešek celá série, foceno nikouškem, pokračování bude příště.

Snad to přežijete...

A pokračování zde - židlochovické fragmenty, střípky ze sociálky

9.1.2012

Když jsem se pustila do těch fotek, dnes dám několik malých záběrů přímo z centra úřadu. Neboli pár detailů, socinka zevnitř.

Ale nemíním fotit každý stolek, každou židli ani číselný strojek (což je fakt dobrý systém). Spíš jen pár detailů a několik fotek z okolí.

Z chodby malý průhled oknem - na školu a v dálce onen kostelík, do kterého se jde přes několik schodů.

Zaujaly mě malé detaily na dveřích - klasické dřevěné dveře a malé roztomilé špehýrky. Tato z vnitřní strany, se zástrčkou.

Tato z vnější strany, jen nevím, kteréže to byly dveře. Trochu mázlá fotka, fotila jsem rychle.

Tato krytka je pro jistotu přišroubovaná. Už spíš jako malý ozdobný detail...

Dvě patra - pohled dolů

Venkovní kovové schody už jsem fakt nefotila. Nějak se mi nechtělo...

A vedle úřadu je průchod velmi malebný. Jen ten dům působí rušivě.

Pár detailů...

A schody nahoru. V zimě a při náledí tam půjde pěkně o hubu.

A průhled na věž. Ta samá stavba, která se objevila v jiném úhlu focená, v minulém článku. První dvě fotky.

Pokračováníčko příště... dnes jsem jen ráda, že Sametka je v pořádku. Ošklivá podlitina se mu udělala kolem krčku a byl to absces jak hrom. Naštěstí byl veterinář nedaleko, ochotný přijet a po dramatickém zásahu jsem sice byla podrápaná po celé ruce, ale dnes výsledek zdařilý. Sametka už zrána rachtal žaluziemi, znamení, že je v nejlepší konci.