Světýlka

Silvestra jsem přežila v úplné pohodě, na rozdíl od naší Čičky, která mi vyděšeně nadělila na pohovku a pak zalezla do nejbližší skříně s pootevřenými dveřmi a hlavu zavrtala do mé staré maxisukně. Takto schovaná a neviděná zůstala minimálně půlhodinu, dokud rachot neustal (u nás ohňostroje netrvají dlouho, přece jen jsme lokální lonťáci, ve městech je to určitě na dýl a bouřlivější).

Oproti tomu Sametka se rozvaloval na dece, která byla složena na krabici a tvrdě chrápal. Nehly s ním ani světla od rachejtlí, ani rány. Tady je vidět rozdíl mezi kočkou, která zažila nelehké chvíle ve venkovním světě, a absolutní sebedůvěru kocoura, kterej byl hejčkanej od dětství a dosud nevystavenej nějakým velkým útokům.

A já zkoušela fotit ohňostroj tím novým Nikoušem a pořád ty obrázky byly nějak zvlněný.

Tak jsem se na to vykašlala a zapnula chvíli video a pak dodatečně nasnímala scany na obrazovce.

K Novoročním ohňostrojovým bych chtěla přidat několik fotek z vánoční výstavky.

Fotila jsem, trochu rozvlněně, amatérské představení narození Ježíška a cimbálky na živo. Poté jsem se vykašlala na realitu a začala se světlem čarovat.

Vyšlo mi několik zajímavých snímků.

Světelné šou.

 

 

Focení vánočního stromku, ryzí abstrakce

A na závěr několik fotek z rozsvěcování vánočního stromu.

Světelná kouzla mají dnes finíto, ale možná budou i další.

Nebo ne - příště něco střízlivějšího?