Povánoční

Tři dny hnípání a totální pop přežíračka.

Tak bych ke své hanbě zhodnotila vánoční svátky.

Na druhou stranu, proč ne, celoroční program takový nemám.

Navíc, ven se moc chodit nedá. Nevím jak ve vašich končinách, ale u nás je zataženo, zataženo, zataženo, ani ty trakaře nepadají. Jen rousno a mokro.

Těžko se dá špacírovat do luk a strání, tam spíš hrozí zapadnutí do bahna, nebo pořádné zamarastění se.

A co se týká focení, není nic hnusnějšího, než fotit, když je hnusně. Nevím, je někdo, komu se daří krásné fotky v den, kdy je hnusně?

Letošní pohádkové premiéry mě utvrdily v jednom - poslední dobou se točí pohádky, aby se odvysílaly a upadly v zapomnění.

Něco, co sice nenadchne, ale ani neurazí. Občas mám pocit, že i totáčové studiovky měly lepší úroveň než letošní nadílka.

Vím, vánoční pohádky nedělají vánoce, ale patří k nim. Naštěstí však bylo na výběr a když nic, tak fleška to jistila.

Flaška taky, ostatně. Takový svařáček na vánoce, s vůní skořice a hřebíčku, je taky dobrá volba.

A taky jsem vytáhla z Nikouše pár foteček a převedla je postupně, aby cestou někde neupadly a neztratily se do neznáma, do správného chlívečku v počítači.

Semo tamo jsem fotila, něco venku, , něco doma.

Přestože bylo zataženo, tento den lehce namrzlo a takový den s přídechem zimy nemožno pominout.

Namrzla i plastová miska, kterou jsem večer odložila k popelnici, s tím, že ji vyhodím do kontejneru s plasty. Sloužila dlouho a věrně, ale dosloužila.

Nesmím opomenout moje kočičí mazlíčky. Čička kapku rozmazaná, dnes dávám jen jednu fotku, její sólo přehlídku nechám na jindy.

Sametku jsem musela vyblejsknout, když se uvelebil na krabici s vánočníma ozdobama. Ano, po čtyřech letech jsem si koupila u ťamanů malý stromeček uměláč, necelý metr do výšky. Aby to přece jen trochu vánočně vypadalo.

Trochu jsem přemejšlela, co na Sametku říkají staré foukané skleněné ozdoby, které spočívaly v oné krabici, ale pak jsem to nechala koňovi. Věci pomíjejí, do hrobu si je nevezmem. A on si na tý krabici tak pěkně ňuňal.

Tady zas definitivně odpadl na židli s polštářky a zánovní dekou. Totální mrtvolka. (Obrazně řečeno, když jsem se byla mrknout, jestli je živej, byl živej :-) )

Jak jsem sklízela tu mou pletenou nadílku, zkusila jsem nacvakat pár halenek. Opravdu zběžně nacvakáno, extra focení si nechám na jindy.

A tutě můj letošní nový stromček. Uměláč, a s umělými ozdobami. Nemíním riskovat, že by se mi ty skleněné foukané ozůdbky rozbily (jo, kočičáka na krabici přežily, ale nájezd na stromek a následné zvrhnutí by přežít nemusely).

Špička je skleněná, tu na noc sundávám, pro jistotu.

V domečku se svítí malou svíčičkou a komínek je naplněn vodou s vánoční vůní. Moc pěkné.

Pár snímečků s ozdobami...

A letošní cukroví. Nespálila jsem ani jeden plech, letos vyjímečně povedené. Pomalu čekám, co se posere, když už si letos chválím tolik věcí. Jako třeba stromek uměláč, výtečný bramborový salát, dobře vysmažené řízečky a fakt dobrá čočková polévka. Ale zase, podělalo se mi to s prací, takže tohle by mohla být dorovnávka. Pro jistotu zaklepávám do dřeva.

Dostala jsem pár dárečků, některé nečekané (jako třeba monitor k písíčku), některé už předem dané (jako třeba nové dveře, muhehe, na které mi bylo zčásti přispěno, díky Ježuchovi a bráchovi), a mimo jiné mě zaujala tahle podivnost, která při doteku zacinkala a já byla poučena, že je to něco jako hrací skříňka. No, moc dlouho nehraje, ale když se s tím otočí, spustí melodii.

Ujíždím na tom. Vždycky když jdu kolem, tak tím válečkem pootočím, aby to aspoň chvíli cinkalo.

Mimo jiné prý obsahuje i čaj.

Letošní vánoce nebyly zas tak špatné. Když pominu, že mám o pár lidí v životě méně, nebyly zas tak špatné.

Navíc díky tomu stromečku byla i lepší vánoční atmosféra, aspoň symbolická.

A doufám, že tak příšerný rok, jako byl letos, už nezažiju a bude líp.

No, uvidíme.

A co vy, jaké jste měli vánoce?