Evropské hodnoty - Jak si představujeme evropské hodnoty. Dva v jednom.

Je toho všude plno. Vyskakuje to z každé stránky. A trochu jsem se zamyslela, kdyby se mě nějaký reportér zeptal, co si představuji pod pojmem evropské hodnoty, co bych mu řekla?

Čeká nás postupné přetavování do světa, s jakým jsme věru nepočítali. Něco jiného je tradiční islámský svět v islámských zemích, něco jiného je islámský svět v křesťanské Evropě. Říkám sice křesťanské, ale ve skutečnosti je to mix křesťanské víry a náboženství různých odnoží, judaismu, snad i vyznavačů budhismu a v nemalé míře ateismu. Nicméně všechno jsou to náboženství a nenáboženství, které jsou schopny se akceptovat a tolerovat.

Co jsou však evropské hodnoty?

Na toto téma mám maličkou úvahu, tak na pár řádek - na pár řádek proto, že chci dát prostor i vám ostatním.

Co si představujete pod pojmem evropské hodnoty?

Zkuste napsat do komentářů pod článkem, stačí pár řádků, nebo podle vašeho uvážení.

Jako první komentář dám svůj vlastní - abych nebyla ovlivněna jinými názory a stejně tak i pro vás, tyto komentáře budou skryté a zveřejním je za pár dní.

Jako první se mi jeví, při slovu islámské náboženství, nejrůznější příkazy a zákazy. Samozřejmě kontroverze dvou naprosto odlišných náboženství (islám versus křesťanství za sebou mají několik století urputných bojů a to, co teď provozuje papež František, mi připadá na hlavu postavené, nemluvě o Halíkovi, který by potřeboval teplou, studenou a do klece. )

S tím spojený zákaz konzumace vepřového, nemožnost chování domácích mazlíčků, konkrétně psů, a vánoční svátky, včetně Ježíška.

To je sice pravda, ale v celkovém kontextu mi to vyznělo trochu směšně.

I když to zas tak směšné není. Ale vážně mi připadá trochu slabé, omezit evropské hodnoty na šunku, pejsky a Ježíška.

Ono toho bude trochu víc.

Zčásti dokonce chápu snahy muslimů separovat se od Evropanů, zakládat vlastní ghetta, mít vlastní školy (?) a vychovávat děti v poslušnosti a víře. Současný svět je totiž tak rozcapený, až to hezký není. Než budete zuřivě nesouhlasit, chci zmínit jednu malou anketu, o které padlo slove v posledních rozhovorech s Moravcem. O co šlo? O anketu, jak moc lidem vadí či nevadí korupce. Výsledek? Česko je jedno z málo zemí, kde korupce většinou vadí - zřejmě výsledky porovnávali i s ostatními zeměmi. Ale - korupce většinou vadí ročníkům - odhadem počítám od 35 výš. Naopak korupce nevadí mladým. Tedy generaci, která se narodila a vyrostla v tom úžasném svobodném, demokratickém světě?

Někdy loni nebo předloni jsem narazila na blog jakéhosi kluka, který se chlubil tím, že vošukal holku svýho nejlepšího kámoše. Tak jsem mu napsala, že to asi nejlepší kámoš nebyl, protože tohle se nejlepším kámošům nedělá. Vyměnili jsme si pár názorů a nakonec se ukázalo, že ten kámoš opravdu nebyl nejlepší kámoš. Současně jsem na některých blozích narazila na dnešní problémy s balením či nebalením, tedy namlouváním či nenamlouváním mladých. Není vůbec žádný problém pro mnoho dnešních kluků sbalit holku na diskotéce a ještě ten večer ji vojet. (Protože milování se tomu říkat nedá). S promiskuitou se dá i chlubit, pamatuji si jeden americký film, kde se holky předháněly, která spala s více kluky. V jiném americkém filmu spolu začali dva lidé šukat, zřejmě aby nevyšli ze cviku a proboha žádné city, a pak terpve se do sebe zamilovali. No, v podstatě je to do praxe uvedené zvyklosti dříve uzavírat manželství bez lásky a ta láska se později dostavila - jenže tady nešlo o manželství, ale o sex.

Nechci tvrdit, že v době mých sedmnácti neexistoval sex před manželstvím - holky spaly s kluky také. Ale většinou šlo o kluka, se kterých už chvíli chodily a kde očekávaly dlouhodobější vztah. Většinou končící svatbou.

Ale to jsem odbočila, protože problém není jen v dnešních promiskuitních vztazích. Podívejme se třeba na vydělávání peněz a byznys. Co není zakázáno, to je povoleno - a podle tohoto hesla se přiživuje pár jedinců a nikomu, s vyjímkou okradených, to nevadí. Nebyl by takový problém upravit zákon tak, aby legální okrádání bylo stopnuto - ale co si budem povídat, někdo by se na tom svezl a proč přijít o pěkné kšefty, že ano.

A tak tu máme zloděje ve vládě a zloděje mimo vládu, ale všechno je legální, protože to není zakázané, jen někdo cítí, že tady něco smrdí a nebudou to měsíc staré fusekle.

Mění se trend mezilidských hodnot. V první řadě mediální masáž reklam, které útočí na smysly člověka a ohlupují ho představou, že se neobejde bez žádných těch báječných věcí, které jsou nabízeny. S mediální masáží reklamní se drží za packy mediální masáž zdravotní - vakcíny, očkování, a neskutečné množství volně prodejných léků, které okamžitě uleví od bolesti a zaberou - ale proč je pořád tolik lidí nemocných a s problémy?

A máme tu upracované dospělé, kteří buď živnostensky vydělávají a jsou v práci od nevidím do nevidím, aby se pořádně nabalili, když už se do toho dali, nebo jsou lidi, kteří jsou v práci od nevidím do nevidím, aby si vůbec vydělali na živobytí. Samozzřejmě tu máme lidi, kteří v práci nejsou a za ty prachy by ani nevstali z postele a skupinu lidí, kteří nemůžou dělat většinu prací, protože jsou zdravotně omezeni.

A někde na dně ledovce se nacházejí senioři.

Které reklamní společnosti omlazují (krémy, vitamíny, lázeňská ošetření), a jiné společnosti zabíjejí (zvyšování doby odchodu do důchodu).

A do toho hromada sraček, které se nazývají jídlo, které si žádají Češi. (A Moraváci také, abych nekřivdila). Tvrzení samozřejmě vychází ze zdrojů potravinových řetězců, ale kde takové zdroje našli, by mě zajímalo, protože nevím, že by se mě někdo zeptal, co říkám na potraviny, které se u nás prodávají.

V televizi se točí stále horší pořady zábavné, stále pitomější filmy (i když vyjímky existují, připouštím) a trend dnešní doby hlásá, čím blbější, tím lepší.

Nějak mi to všechno připomíná orweliádu jak vyšitou, jen s rozdílem, že si nežijeme tak uboze, jako spodina v románu 1984. Ale co není, může být.

Také tu máme mediální masáže, týkající se současného dění. Rafinované je, že vyloženě nelžou. Jen si kapínek upraví pravdu, tu něco vynechají, tu něco zveličí a najednou tu máme zloducha, jakého není rovno a jinde máme světce, který by snad měl být kanonizován. V OSN má silné zastoupení země s jedním z nejtvrdších režimů - a to je v pořádku. Zahraniční a dokonce zaoceánské mocnosti (vlastně jedna mocnost) se cpou do Evropy a chtějí linkovat osudy nás všech. Černá se stává bílou, slovo vlastenec rovná se neonacista, slovo obava rovná se xenofobie a nesouhlas je nenávist.

Na jednom z transparentů na jedné demonstraci jsem viděla nápis "jsme proti české národní hrdosti".

Takže, jakéže to evropské hodnoty máme?

Čeho si vážíme a čeho ne?

Stávají se z nás lidé, ujíždějící pouze na zábavě a hledající smysl života? Teď mluvím hlavně o mladé generaci, která se teprve hledá a má hlavu plnou ideálů. Paradoxní ve srovnání s tím, jak cynicky se ve skutečnosti chovají a jak cynicky vnímají svět. Tento svět se jim zřejmě nelíbí, proč? Svět je takový, jaký ho budou chtít mít, ale musí na tom zapracovat. Zčásti se nedivím - budoucnost nejasná, šance najít slušnou práci poměrně malá, šance na to, usadit se a mít vlastní rodinu, tak dvacet procent, protože děti jsou v dnešní vymazlené době dost nákladná záležitost a pak, co se zřejmě chystá, možnost odebírání dětí vlastním rodičům, viz praktiky dnešního Norska.

Takže vymíráme nebo jsme k vymírání nuceni?

Na jednu stranu budoucnost nejasná, na druhou stranu spousta pohodlných výdobytků civilizace.

A tak se cestuje, baví, nakupuje, vyhazuje a neplánuje moc do budoucna.

A něco chybí. Ten bohatý svět plný přepychu a možností je zřejmě pořád prázdný. Jinak si nedovedu vysvětlit ty nihilistické touhy podceňovat vlastní osobnost, zavrhnout svět, ve kterém žijeme, místo, kde jsme se narodili a vyrůstali, hledání té nejčernější ubohosti v našich lidech, a ona se v našich lidech nachází, to nepopírám, ale nachází se i v každém člověku na světě, ať žije tady nebo v Kanadě nebo na Novém Zélandě. Každý se musíme čas od času poprat s ďábly v nás, a nikdo nejsme dokonalý. A děláme chyby a můžeme být občas i hloupí, ale ne zas tak zlí a pitomí, jak někteří lidi v Česku označují.

Oficiálně napsané motto "Jsme proti české národní hrdosti", výsledky ankety, ve které většina mladých nemá nic proti korupci a proti tomu svět, který stále žije tím, čím žili jejich předkové před několika staletími.

Teď neberu v úvahu extrémní situace a prvky násilí, které jsou v tomto náboženství obsaženy a dodnes beztrestně praktikovány. Teď mám na mysli ten hlavní proud. Protože tito lidé, ač se s mnohým z jejich ideologie nedá souhlasit, mají něco, co evropským lidem chybí. Smysl pro tradice, určité hodnoty a rodinné vztahy. Znovu opakuji, že zrovna nemám na mysli extrémy.

Není zrovna tento proud něčím přitažlivým pro dnešní mladé bez víry, bez naděje a bez zkušeností?

Nebo jsou vážně tak hloupí, že nemají představu, co se může stát a jak moc se může svět změnit?

Nebo si to naopak představit umí a je jim to srdečně jedno? A není v tomhle právě ona prázdnota?

A s tím se dostávám k původní otázce - co jsou to evropské hodnoty? Nebo spíš, co by měly být, pokud by skutečně byly?

Jedna pravda ale existuje - nic nestmelí tak lidi, jako společné neštěstí. Ostatně, my, co pamatujeme období před 89, víme svoje.

A ještě jedna pravda existuje - člověk nejvíc začne postrádat to, o čem bezpečně ví, že ztrácí.

Prosím, jestli máte chuť a čas na malé zamyšlení, zkuste napsat do komentářů svůj názor.

(Zároveň chci říct, že ne každý mladý je lhostejný a bez názoru a bez naděje, jen na blogu jsem našla dost mladých lidí, kteří opravdu dokázali překvapit v dobrém slova smyslu. Mluvím spíš o obecném trendu.)

Děkuji a přeji vám pěkné předsvátčí.

(P.S. obrázek v záhlaví je nejnovější foto z poslední vánoční výstavky, malý ježíškovský výjev z Betléma.)

Mimořádně přidávám též komentáře, vaše názory a reakce v dalším článku - Jak si představujeme evropské hodnoty. 

Dávám do jednoho.

19.12.2015

 

Ještě než se pustím do těch evropských hodnot, chtěla bych se na chvíli vrátit k tomu studentskému transparentu, na němž se skvělo tak hrdě - jsme proti české národní hrdosti.

Reklama

Nejsem zas tak zapálená vlastenka, pardon, neonacistka, abych byla hrdá na každý český prd. A při sportovních kláních mě rčení "kdo neskáče, není Čech", nechávalo naprosto chladnou.

Ale říkám si, proč nebýt hrdý na to, že jsem Čech?

Kdybych se zeptala Poláka, Němce, Francouze, Španěla, Itala, Řeka - jste hrdí na to, odkud jste, jste hrdí na svou zemi, na svou vlast, na svou řeč, své předky? Asi by se na mě podívali jak na cvoka a řekli by nejspíš - ano, jsme na to hrdí.

A kdybych se jich zeptala, proč, možná by pokrčili rameny a řekli - ani nad tím nepřemýšlím, prostě jsem na svou zem pyšný. Nebo by mi vyjmenovali minimálně pět důvodů, proč být hrdý na svou zem.

Ty důvody mohou být v podstatě pro každého jednoho ty samé.

Krásná, malebná země.

Historie, která zahrnuje mnohé boje o svébytnost, ale také architekturu, dějiny, pověsti, mýty, ale i vynálezy, zlepšováky, úspěchy třeba ve zdravotnictví, úspěchy třeba ve sportu, národní vyhlášená kuchyně, slavní filmoví režiséři, hudební skladatelé, herci, zpěváci.

Vzdělání, které umožňuje další vývoj.

Tradice, které spojují přítomnost s minulostí.

Lidi, kteří něco dokázali a jsou zapsáni v srdcích nebo paměti mnohých.

To jsou věci, na který může být hrdý Polák, Němec, Francouz, Španěl, Ital, Řek.

Tak proč ne Čech?

My nemáme krásnou malebnou zemi?

Nemáme historii, která zahrnuje dějinné zvraty, okamžiky odvahy i zbabělosti, osobnosti, které se nebály za své přesvědčení zemřít?

Nemáme pestrou architekturu, pověsti, mýty, šikovné ruce, řemeslníky, kumštýře, kteří uchovávají stará řemesla, tradice, které se udržují, úspěchy ve vědě, úspěchy ve sportu, slavné filmové režiséry, hudební skladatele, herce nebo zpěváky?

Nemáme možnost vzdělání? Nemáme historickou paměť?

Vždyť i ten náš jazyk je nádherný, zákeřný, malebný, pestrý, poetický, pragmatický, satirický, dvousmyslný a bohatý.

Ano, někdo může namítnout, že čeští lidi jsou zlí, závistiví, pomlouvační, nenávistní, podlí, neusměvaví, nepohodářští, neobjímající stromy, skeptičtí, zlostní a nedůvěřiví. Že jsou zloději a vychcánkové.

Ale toto není doména jen českých lidí. Hajzlíky a zbabělce lze nalézt v celém světě, ne jen u nás.

Oproti tomu by se dalo podívat na lidi, kteří jsou normální, možná trošiku závistiví, ale víc přející, zdvořilí, šikovní a slušní ke svému okolí. Ono je jich taky hodně, jen nejsou tolik vidět.

Takže, v čem se lišíme od ostatních zemí, že na sebe nemůžeme být pyšní?

Je mi vážně líto, že jsou tu mladí lidi, kteří dokáží napsat na transparent - jsme proti české národní hrdosti a ještě s tím vyjít do ulic. Nemusí to tu milovat, můžou směřovat někam do Ameriky nebo do Austrálie nebo na Nový Zéland nebo do Švédska, ale nemít ani špetku hrdosti na svou domovinu, to je teda hodně smutný.

Končím s úvahou a dám k mání vaše komentáře. Beru je postupně, jak byly přidávány, bez ohledu na to, jestli k otázce nebo nikoliv. První komentář byl, jak jsem slíbila, můj. I když si nejsem jista, jestli je to opravdu evropská hodnota, nebo spíš představa, jaká by měla být.

Asi bych řekla, že mezi evropské hodnoty patří svoboda. Nebo aspoň velká část svobody, protože skutečná stoprocentní svoboda neexistuje. Včetně svobody vyznání, za kterou se nepronásleduje a neusmrcuje. Že mezi evropské hodnoty patří tolerance, která by však neměla být bez hranic - měla by se zastavit tam, kde je ubližováno druhému. Že k evropským hodnotám patří slušnost k lidem kolem, mladším i starším. Ohleduplnost. Zvídavost a touha jít dopředu. Šikovnost a zručnost. Láska ke starým řemeslům, které jsou na vymření a přesto se najde pár jedinců, kteří tyto znalosti udrží, aby je mohli předat dál. Hrdost na dílo našich předků, domy, památky, parky, letité stromy, které kdysi vysázeli. Udržování tradic, které jsou historického data, po vytváření tradic nových. Šikovnost a nápaditost, fantazie, umělecké cítění. Péče o staré či nemohoucí. (Tady trochu kolísá, protože staří a nemohoucí začínají překážet, podle nejnovějších trendů). Možnost volby - zůstat nebo odejít, což vlastně souvisí se svobodou.
Asi by toho bylo víc, ale teď mě víc nenapadá.
Jediné, co bohužel Evropě trochu schází, je rodinná soudržnost. Tam, bohužel, je sestupný trend. A s tou slušností je to taky kapku vlažnější, i když tak hrozné to zas není.

VendyW:

Carpe Diem! Je to sice moje heslo, ale v umírněné formě. Ale kdo na něj dojel byl vyspělý Řím který si myslel že nad něj není a nikdo jej nemůže porazit. A stalo se. Hordy barbarů ho převálcovaly. Docela shodná paralela na dnešní dobu. Jen Řím nahradila EU. Ovšem barbaři (i když si myslí pravý opak) se zase valí Evropou a snaží se jí převálcovat. Z toho jak se EU chová se dá tak nějak předpokládat že bychom mohli velmi lehce skončit jako starověký Řím. Evropské hodnoty, to je hodně široký pojem a nebezpečný protože se pod něj schová všechno.Od nacismu po komunismus. A proč? protože jsme demokratický světadíl. Co na tom že si tu demokracii každý přizpůsobuje k obrazu svému, podle toho co mu nejvíc vyhovuje a jak se mu nejlépe krade. Takže podle mne žádné evropské hodnoty neexistují...... ne tak aby se dal z nich vytvořit nějaký kodex. Možná by stálo za to, vytvořit nějakou novou Magnu chartu, ne sice jako obranu proti jednomu králi ale proti bruselským politikům potažmo i proti těm národním.

Janinka:

Snad se nebudeš zlobit, ale zdržím se dlouhého komentáře. Jsem tak strašně unavená vším tím humbukem okolo, že jedinou hodnotou pro mne je momentálně má rodina. Svým dětem se snažím předat to nejlepší a jsem moc ráda, že už ve svém útlém věku byly vystaveny držkopádům, které je naučily, že nic nedostanou naservírované na podnose.

Kitty:

Tak napsané je to s přehledem. Řekla bych "neřekla bych to líp".
Asi hodně chybí poučené a moudré "ztracené generace", které neměly možnost přenést dá do budoucnosti (na nás a naše děti) moudrost generace před námi. A teď nám vládne všemocný byznys. Kdo se poučí, nemusí mu zásadně podléhat. Na venkově se ještě tradice udržují, i když už s nimi taky mlátí o taras spotřební svět a existenční nejistota. Prostě jiný život na základě změněných podmínek života i vnímání. Člověk musí proplouvat, ale čestně - nelhat a nekrást. Potom si udrží snesitelně čisté svědomí a klidnější spánek. Neházím flintu do žita - nějak bylo a nějak bude. Jen pořád čekám na kandidáta na Nobelovu cenu, který vymyslí, jak pojmenovat přízemnost našich politiků a hrabivost. Věřím v lidi a teď už i v sebe. A vás blogerů, kteří jste utvořili síť vstřícnosti a poučení. Nejsme jako oni (primitivní politikové). Otázka je to fakt bezbřehá - tolik řešení i neřešení.
A děkuji ti v první řadě za nosný problém - ve všezničující předvánoční hysterii

Malkiel:

Zajímavý článek. Takový trochu nevendyovský.
Taky už jsem nad tím kolikrát přemýšlel, co jsou to vlastně ty "klasické evropské hodnoty"? Jestli jsou to dvě ukrutné světové války s desítkami milionů mrtvých a se stovkami milionů lidí postižených nezměrným utrpením po celém světě, které vytvořila Evropa?
Jestli jsou to koloniální říše evropských mocností, "nad kterými slunce nezapadalo"?
Jestli jsou "evropskými hodnotami" v Evropě vzniklé despotické politické systémy, jako byl šílený teror za Francouzské revoluce, italský fašismus, německý nacismus, či internacionální komunismus?
Rozhodně se nedá odvolávat na to, že za vznikem těchto zvěrstev stojí jen pár zvrácených jedinců, neboť miliony "dobrých" Evropanů se na těchto zvěrstvech velmi ochotně podílely, parazitovaly na nich a tyli z nich.
Pokud se řekne "evropské hodnoty", tak já si za tím spíš představuji "křesťanské hodnoty", neboť současná Evropa byla po rozpadu Římské říše postavena na křesťanských základech. A základním kánonem křesťanství je Desatero Božích přikázání, která jsou jistě aspoň částečně známa i většině současných ateistů. Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví vůči bližnímu svému, nepožádáš manželky bližního svého, nepožádáš statku bližního svého.
Ale řekněme si upřímně, kdy a kým byla tato přikázání nějak hromadně a dobrovolně dodržována? Kdyby byla dodržována, tak by nebyly potřeba ani soudy, ani policie, ani armády vychytralých právníků.
Takže se dá říci, že žádné "evropské hodnoty" vlastně neexistují. V současné době se evropské hodnoty smrskly na miliony blbečků žijících a pohybujících se s mobily na uchu, nebo čučících do iPodů či tabletů.

http://malkiel.blog.cz/galerie/kravinky#101751638

David Bachman:

Tak já se pokusím.

S většinou obsahu článku souhlasím. Jsem křesťan a nemám pocit, že bychom žili v křesťanské Evropě. Dokonce nežijeme ani v Evropě postavené na křesťanských hodnotách. Daleko víc je dnešní evropská realita ovlivněná francouzskou revolucí, léty socializmu a institucionalizovanou katolickou církví, jejíž vliv ovšem nemá s křesťanstvím mnoho společného. Zde bych rád zdůraznil, že znám mnoho upřímně věřících katolíků a nechci se pouštět do debat o věrouce, nicméně církev jako instituce hodně zklamala a křesťanství se odcizila.

Co jsou tedy evropské hodnoty?
Také nad tím přemýšlím. Politik by asi řekl, že mezi ně patří tolerance. Jenže není ta naše tolerance náhodou ve skutečnosti lhostejnost? Ať se homosexuálové klidně žení, ať třeba adoptují děti, jen když nebudou nic chtít ode mne.
Solidarita je v evropském podání také směšné slovo. Jsme "solidární" s Řeckem, které si špatnou hospodářskou politikou způsobilo a stále působí problém. Jsme-li tak solidární, tak proč křesťanská Evropa nepomohla stovkám tisíc křesťanů v Iráku a Afghánistánu?
A mohl bych pokračovat. Nedávno jsem četl knížku Globální sexuální revoluce. Je to hodně smutné čtení a je i o tom, kam a proč směřuje euro-americká společnost.

Ale abych nebyl jen negativní:
Myslím, že jednou z hodnot, které tu máme, je vzděělanost. Téměř kdokoli má přístup ke vzdělání a ponechme stranou jeho kvalitu.
Mezi záplavou totálních sraček jsou v Evropě dostupné velmi kvalitní knížky, které by v muslimském světě jednak nevyšly a pak by si je tamní málo gramotné obyvatelstvo stejně nepřečetlo.

Osobně věřím, že je úkolem zbytku evropského křesťanstva vrátit Evropě právě ty hodnoty, o které přišla. Píšu KŘESŤANSTVA, nikoli církve a už vůbec ne té katolické!
My, kteří jsme poznali Boha, jakožto milujícího, odpouštějícího Otce, musíme toto poznání šířit dál. Bohužel nás není mnoho, ale Ježíš začal změnu světa s dvanácti učedníky.
Milovat, odpouštět, nesoudit, zachovávat věrnost....! Pokud se tyto hodnoty stanou někdy hodnotami podstatné části populace, pak má Evropa šanci. Jinak ji čeká stejný osud, jako říše před ní.

Beatricia:

Já se neodvažuji veřejně hodnotit ten chlív EU, protože bych zaujala orgány činné v trestním řízení.
Teď jinak: V dnešních novinách byl článek, že papež František vyzývá všechny vlády Evropy, aby amnestovaly všechny své vězně. To tedy znamená vrahy, lupiče, pedofily, teroristy a veškerý póvl Evropy. A toto se bude volně pohybovat v šengenském prostoru a páchat další bohulibou činnost. František se za ně asi bude modlit při požehnání Urbi et Orbi. :-!

Anidea:

Díky za tenhle Tvůj článek a doufám, že si ho přečte hodně lidí.
Evropské hodnoty? Nejprve Evropa celé Zeměkouli vnucovala své náboženství a pak ji kolonizovala. Koho nezotročila a neokradla, toho vyvraždila. Pak začala svoje državy prohrávat. Potud tradice. Nové hodnoty vycházejí ze studu za svou minulost a snahy to napravovat, být co nejtolerantnější a co nejvíce ctít svobodu jednotlivce. Z toho vyplývá totální rozmazlenost obyvatelstva. Nikdo nechce být omezován ve svých požitcích. Staly se z nás pouze spotřebitelé. Padla tomu za oběť například i rodina, partner je pro nás jen objekt, který má splňovat naše požadavky. My pro něho taky. Rodiče musejí plnit požadavky svých dětí. Jak mají vůbec fungovat jakékoliv vztahy? Mediálně známou osobností se může stát i pornohvězda. V poslední době, když už Evropa prohrává úplně všechno, uchyluje se k diktatuře tolerance. Jsme každý nucen tolerovat úplně všechno a tak jsme frustrovaní. Vpodstatě si nic jiného než islamizaci nezasloužíme. Tohle ale přesně píšeš

Surpan:

Fíha, pěkné zamyšlení před 4 hodinou ranní. U mladých bych to nebral až tak tragicky. Ono to mnohdy vypadá všelijak, protože nejvíc jde slyšet o těch extrémech, ale většina je aspoň částečně normální. Nevěra je, byla a bude a nemyslím si, že jí je víc. Akorát je asi víc takových přátelství s výhodou. Naštěstí znám kolem sebe lidi, kteří jsou svým partnerkám a partnerům věrní.
Mediální masáž. Není to až tak dávno, co jsem si uvědomil, že pokud jsem u něčeho přímo nebyl a neviděl na vlastní oči (stejně to může být jen hra), tak prostě pravda neexistuje, nebo přesněji je na obou stranách a je třeba pochopit všechny aspekty, proč každý reagoval tak, jak reagoval. Krym a Sýrie ukázaly, že pravda se dá překrucovat tisíckrát a stejně se dovíme jen část pravdy a propagandu z obou stran. My obyčejní lidi se ani pravdu nemůžeme dovědět, tu nakonec neví ani nikdo, každá strana má tu svou. Média jdou tam, kde je kapitál. Kdo má prachy, ten má pravdu.
A evropské hodnoty? Dá se vůbec použít slovo "hodnota"? Já to vidím jako absolutně nedokonalý režim a přežívání tak nějak na půl. Víme o korupci na každém kroku, stejně se nic neděje a tak ji začínáme ignorovat. Islám a jejich práva nejsou problém, když se vrátíme do středověku. Ta víra v té době zatuhla. Ony i texty v Bibli jsou mnohdy dost kruté. Jde ale o to, jak si to kdo veme k srdci, nebo jestli vůbec srdce má.

Ježurka:

Vendy, to je opravdu na pořádné zamyšlení. Já myslím, že každý stát má "svoje" hodnoty a ty by měli dodržovat ti, kteří se k nám chtějí nastěhovat, ne? Proč bychom se měli my, doma, bát jíst vepřové nebo vyznávat svou víru, když jsme tady doma? Evropské hodnoty - to není totéž. A dnešní názory na život mladší generace? Taky to nemají všichni stejně dané - je to výchovou nebo nevýchovou v rodině, ne?

Vlasta:

Vlastně nevím, kam bych se měla zařadit. Jsem mladá, ale veškeré vztahy a promiskuita jdou (bohužel, bohudík?) mimo mě. Ale zároveň nejsem tak stará, abych pamatovala dobu před krizí v Evropě, před vstupem do EU, před tím, než na nás začal působit západ ve velkém. Nevím toho spoustu, mnoha věcem nerozumím a tak jsem trošku rozpačitá z toho, co si o tom mám myslet. Ale na otázky Václava Moravce a tak v poslední době koukám docela často... prostě mám pocit, že bych se o to měla zajímat a tak. Třeba časem přidám ještě jiný, trošku lépe názorově zformulovaný komentář..

Pavel:

Ať je to jak chce, ale rozhodně máme proti islámskému státu víc mravních hodnot.

Ruža z Moravy:

Myslím, že jsi krásně rozebrala vše, co lze k nynější situaci v Evropě říci. Někde jsem četla takový názor, že svět je přelidněn, tak proč se naříká, že Evropa se vylidňuje a potřebuje nové lidi. Bylo by možná jednodušší ponechat obyvatelstvo tam, odkud se chce za každou cenuý dostat větší počet a co se týče stěhování, tak jen tak jednotlivě. Lidé odjíždí ze svých zemí za prací, za poznáním, za životní láskou, přizpůsobují se zákonům té země kam přijdou, způsobu života. Proč by se nemohli jednotlivci přistěhoívat v uvedených situacích přistěhovat i do Evropy. Jen nevidím nic dobrého v tom, když se tvoří komunity- vyčleňují se odlišnými zvyky, zákony své původní vlasti a nezapadají do společnosti země, kterou si vybrali. Není to fér k obyvatelům, kteří zde své kořeny mají po staletí. Rodiny se mísily, přemisťovaly, různé národnosti se stěhovaly i po skupinách. Pokud mohu dát příklad: Maďaři přišli do Evropy s Huny, obsadili území, snažili se i ovládnout jiné národy- na př. Slováky a pohraniční oblasti kolem svých nakonec stanovených hranic. Je to hrdý národ, názory mají leckdy rozdílné, ale jinak prostě do způsobu života zapadli a je paradox, že tu nyní "svoji Evropu a způsob života chtějí bránit nejvíc ze všech okolních států.
Kdybych měla vystihnout jejich povahu, uvedu jeden příklad:
Na hranicích Čech, v jedné větší vesnici byla taneční zábava, kde byli i vojáci z posádky. Dvojice mladých zamilovaných lidí spolu tančila a najednou se mezi ně vtlačil přiopilý chlap, který vytrhl dívku z náruče chlapce a dost nechutně ji ošahávaje s ní odtančil. Chlapec se jen smutně koukal. Sedící vojáci, mezi nimiž byl jeden maďarské národnosti se všemu smáli, kromě toho Maďara. Ten najednou hlasitě řekl: "Kdyby to bylo u nás ve vesnici, tak by asi ten chlap dostal namláceno, jestli ne nůž do břicha. Tady chlapi nehájí čest své dívky? To je hanba!" Vojáci ztichli a jen se po tom vojákovi dívali. Poněkud sklesle.
Tak to je přesně situace v malém, co se nyní podle mne děje v celé Evropě.

Miloš:

"slovo vlastenec rovná se neonacista, slovo obava rovná se xenofobie"
- přesně tak, to mě také rozčiluje, když se někdo dopustí nekorektního výroku na adresu islamistů, hned se kavárenští intelektuálové bouří a ostouzí ho, autor výroku je rád, že ho nezavřou, a přitom se sem nahrnuly mraky lidí, kteří se evropské hodnoty (v pozitivním smyslu) uznávat vůbec nechystají a jsou schopni nás úplně převálcovat a zničit jako barbaři Římskou říši.

TlusŤjoch:

Francouz by řekl:
"Volnost rovnost bratrství"

All is magic:

Evropské hodnoty... to už se ztratilo kvůli globalizaci. Odlišnosti se stírají a konzumní společnost se rozšiřuje. Bohužel nám nějak nedochází, že musíme přejít do jiného stádia, abychom udrželi společnost naživu.
Ale ani kdysi to nebylo tak růžové. Knězi pořádali tajně orgie, komunisti hrabali penízky a měli své prostitutky, ani prostý lid nebyl nějak svatý. Závidělo se, kradlo, vraždilo... Ale nepoučili jsme se.

Berry:

U mě to je asi jiné tím, že jsme věřící rodina, ale já i sama o sobě jsem velmi zatížená na staré věci, tradice a hodnoty. Na to, aby se rodina scházela, aby se chodilo do lesů, oživovaly recepty s bylinkami, ... Moc ráda jsem také s dětmi v oddílu, navzájem se učíme, že záleží na tom, jak se k sobě chováme, že musíme být čestní, i když se nikdo nedívá, chovat se k druhým tak, jak chceme, aby se chovali k nám. Je pro mě velmi osvěžující kolektiv mých dětí, které mají mnoho věcí v hlavě srovnanějších, než mí přátelé okolo 25, kteří plánují zakládání rodin. Ale celkově, zrovna jsme se bavili se dvěma spolužáky, že různé chlastačky nás neberou. Že to nemá smysl. Se spolužačkou po lékařské etice řešíme problematiku porodů, potratů a maminek ve velmi vysokém věku, které se honí za prací a dětem se nevěnují. A takhle dopadnout nechceme.
Hodně náboženství má věci, které na pohled z venčí omezují - i mé. Ale jsem přesvědčena, z textů Bible a svého dumání, že pokud slepě dodržuji a nutím k tomu jiné, dopouštím se hříchu. Musím si k tomu sama najít cestu a musí mě to těšit a mít v tom smysl. On i apoštol Pavel toto vytýká Židům, kteří se ošklivě chovali k čerstvě obráceným křesťanům. Neříkám, že je teď stejná situace. Ale princip. Protože když někomu něco nařídím a on to nechápe, nedopadne to nikdy dobře. A zároveň nemám právo se na takové dívat skrz prsty.
Všichni jsme bytosti. Stejné. Ale nechováme se tak k sobě.
zrovna se dívám na pořad shrnující dějiny trampingu. A vidím v tom evropské hodnoty. Že se lidé sjednotí, jsou spolu v lásce, váží si sebe navzájem, respektují autority, aby panoval pořádek, ale zároveň funguje přátelství. Nevím, neumím to popsat slovy. Ale cítím. A hlavně si vážím, že jsou v mém okolí muži, kteří si žen váží, neberou je "jen" jako matky svých dětí, ale nechají si poradit. Třeba dnes jsem v rádiu slyšela, že Matka Tereza bude svatořečená. A co naše habsburská Marie Terezie? Ne, nejsem feministka a zrovna já trvám na tom, že já jako žena chci být u plotny a poslouchat manžela, až ho jednou budu mít, protože on by měl být hlavou rodiny, ale zároveň trvám na tom, aby mě respektoval jako ženu, abych si sama sebe v jeho přítomnosti vážila, protože si váží on mě. A tím bych to asi uzavřela :)

Čerf:

Než se dostanu k položené otázce, dovolím si dva přípodotky k článku: Za prvé se mi tentokrát tvůj článek zdá být hodně chaotický, jako bys chtěla říct najednou všechno, co v tobě už delší dobu doutná - jenže když se to všechno navalí bez ladu a skladu na jednu hromadu, člověku se ani neuleví ani mu to nepomůže si utřídit myšlenky. Za druhé - moderovaná diskuse (přiznávám se, že se v moderovaných diskusích normálně zdráhám vyjadřovat) mi v takový okamžik přijde trochu jako zbytečná apriorní nedůvěra vůči komentujícím, že mohou být ve vlastním názoru příliš slabí, a nechají se třeba ovlivnit ostatními. Nelíbí se mi to, ale ctím to samozřejmě jako tvou volbu.

Musím říct, že pojem evropské hodnoty nemám rád. Je to jeden ze zcela nafukovacích pojmů, které se často používají tehdy, když se chce něco znejistit, rozmlžit, učinit méně konkrétním a pochopitelným, spolehnout se na pocity a emoce, kterými různí lidé víceméně prázdný pojem sami - každý za sebe - naplní. Ale budiž, zkusím to:
Předně si dovolím neodvíjet tyto hodnoty vůbec od náboženství, protože myslím, že by to bylo ve většinově ateistické společnosti pokrytecké. Nedojde tedy ani na křesťanství, ani na Vánoce .

Pro mne osobně je možná hlavní hodnotou, kterou lze s určitými rozpaky a lehkým skřípěním zubů považovat za evropskou, nebo spíš euroatlantickou, úcta k individualitě člověka a svoboda ji uplatňovat. Pokud o to opravdu stojím, mohu v naší civilizační oblasti zastávat a prosazovat svůj individuální pohled na svět, své názory, uplatňovat své schopnosti, dosahovat své individuální cíle. Vždycky se najde spousta omezenců, kteří se tomu budou nějak snažit bránit, ale není to (zatím ještě) až na výjimky bránění systémové. V mnoha jiných místech ve světě je individualita zcela likvidována, potlačována nebo umenšována tradicí ve prospěch kolektivu či skupiny. A byť je u nás spousta lidí téměř bezvýhradně netolerantních vůči cizímu individuálnímu názoru či postoji (podívejme se třeba na některé veřejné internetové diskuse), není doposud naštěstí ve větší míře zvykem se u nás kvůli rozdílnému pohledu na věc, rozdílnému světovému názoru, rozdílným osobním prioritám či rozdílnému smyslu pro humor podřezávat, střílet ani si navzájem párat břicha.

O tuto hodnotu nás ale nepřipraví žádný dav uprchlíků, žádný vpád cizího náboženství, žádný terorista. Jediný, kdo nás o ni může velmi účinně a rychle připravit, jsme my sami - vlastní preventivní předposraností, nedostatečným sebevědomím a stálými obavami, co všechno by se asi mohlo stát, budeme-li na této hodnotě trvat v konfrontaci s těmi, kteří ji za hodnotu nepovažují ani trochu.

Iva:

Myslím,že EU chce všechny ty hodnoty, které jednotlivé státy vytváří, slít v jednu velkou, šedivou kalnou řeku. Hlavně aby žádný stát proboha nevyčuhoval, nebyl něčím vyjímečný, odlišný. :-?
Já ty hodnoty vidím právě v té jedinečnosti a rozmanitosti. A co my? přestáváme se zajímat o vlastní historii, přestáváme být hrdí na svůj národ, práce nás většinou moc nebaví, protože nikoho nezajímá, co umíme, v čem vynikáme.Jen se honíme za penězi, zábavou,zážitky, požitky! Ve strašně povrchním světě žijeme! Tak jaképak hodnoty? A co je nejhorší,ono nám to už ani nevadí.

Aves Passeri:

Ahoj, Vendy. Mluvíš mi z duše. Ač by mě za to některé skupiny lidí asi kamenovali (a přitom by děsně vykřikovali, jak tu islám nechceme ), tvrdím, že jsme si tak dlouho o střet s islámem koledovali, až ho máme. Právě proto, že naše evropská společnost je přesně taková, jak jsi to tak výstižně popsala. Žít tu slušný život znamená troufnout se být trochu jiný a prokouknout tu mediální masáž. Paradoxně právě mé studium a práce v islámském světě (v Egyptě hlavně) mi umožnila vyskočit z toho "evropského" a uvědomit si, že to, jaká jsem, není špatné (divné), ale spíš pozitivní. Nicméně islám je na můj vkus právě příliš příkaz-zákaz a příliš uzavřený a vystrašený před čímkoliv, co zase vybočuje z toho jejich "co je správné". A příliš agresivní vůči tomu. Takže to, co já vidím jako evropské hodnoty a to co, co vnímám, že bychom ztratili, kdyby to tu převzal islám, je svoboda. Možnost jít si svou cestou, dělat to, co se mi líbí, říkat to, čemu věřím, nosit na sobě to, co chci, věřit si tomu, co chci. A respektovat svobodu druhých lidí. Problém je, že evropa svou svobodu nezvládá. A myslím, že je nejvyšší čas právě v konfrontaci s islámem, najít způsob, jak žít slušně podle představ islámu (tj. nepromiskuitně a s ohledem na rodinu a druhé lidi, protože toto v islámu je a oni to tak prožívají, viděla jsem to na vlastní oči), ale svobodně bez všech těch omezení a křivých pohledů a přetvářky. To pro nás bude velký úkol. A bude záležet na tom, jak ho zvládneme, jestli nás muslimové převálcují nebo ne. Slyšela jsem totiž o lidech, kteří přestupovali na islám právě proto, že byli znechucení tím, jak Evropa funguje dnes. Mysleli si (myslely si), že islám jim přinese to, co slibuje. Nevěřím, že přinese. A některé (někteří), jak vím, to již i poznali...
Nemluvě o tom, že naše společnost česko-slovenská má zkušenost i s klasickým opurtunismem - kolik lidí se dalo ke komunistům jen proto, že vládli zemi a bylo ekonomicky výhodnější být komunistou. Třeba jen navenek. Nebo o tom sám sebe přesvědčit. Lidé i na počátcích šíření islámu právě z ekonomických důvodů na islám houfně přestupovali...

King Rucola:

Boužiaľ príliš obsažná táma. Keď zostane cez sviatky voľný čas, veľmi rád sa k tmou vyjadrím. Zatiaľ len najlepšie želania ku sviatkom a bis später...

Šárka:

Nejdřív napíšu svou představu evropských hodnot, pak si až projdu ostatní názory pro inspiraci :)

a) jistota urč. životní úrovně. V Evropě fungují státy tak, že se víceméně vskutku postarají o své občany, řeší univerzální podmínky pro všechny, mají víceméně společné zákony a nenajdeme tu třeba trest smrti. Jistota ve zdravotní pomoci, jistota vzdělání, jistota jasných zákonů. Ne vždy a ne všude, přesto je tahle jistota "jistější, než kde jinde".

b) tolerance a solidarita ve všech možných ohledech. Ta by měla být v Evropě na dobré úrovni. Jestli to tak funguje i v praxi, se uvidí do značné míry v následujícíh letech

c) úcta k historii, evropské krajině, životnímu prostředí
Na to, jak je Evropa malá,a právě proto, snaží se snad jako jediná opravdu viditelně řešit např. problémy znečištění. I když může její snaha vypadat oproti jiným státům a kontinentům neúčinně, myslím, že má smysl.

d) mír. Podle mě zásadní evropská hodnota, desetiletí udržovaná a opečovávaná. S životním standardem nyní panujícím v Evropě si dnes už jen málokdo umí představit válečný stav a já věřím, že za mír rozhodně stojí bojovat.

a konečně za notné inspirace ostatními musím přidat i e) vzdělání na velmi dobré úrovni.

Jinak článek toho nabízí mnoho a mnoho ke přemýšlení a zamyšlení a v mnoha, mnoha ohledech musím souhlasit. Občas se rozhlédnu kolem a nestačím se divit, jak je ta doba šílená. Občas sednu do ticha a přesto mám pocit, že válka je za kopcem, blíží se, je nevyhnutelná, a že naše civilizace nemá šanci. A pak si uvědomím, že je pořád ještě ticho, a že se třeba jednou vyplní to, co tolika lidem dnes chybí, a někdy bych nejradši každého jednoho člověka na světě vyhnala z měst, obchodáků, kanceláří, bojových zón, letišť a náměstí a posadila zvlášt do ticha na dobu tak dlouhou, aby měl čas si o všem pořádně popřemýšlet...

Zatím mám malý osobní cíl zbavit své přátele negativistickému přístupu k věcem.

Všem děkuji za komentáře a vyjádření vlastního názoru, ať byl jakýkoliv. Každopádně mám pocit, že to, co se děje, nastavilo evropským zemím tak trochu zrcadlo. A nemám na mysli nějaké pofidérní pocity viny za věci, které se odehrály před desetiletími nebo před stoletími. Ostatně svůj kus másla na hlavě má asi každá země, bez ohledu na náboženství či nenáboženství. Takže pitvat se v minulosti nemá cenu, a co bude dál, ukáže čas. Spíš nám to nastavilo zrcadlo v ohledu kdo jsme a kam spějeme.

Přes všechny obavy a otázky a dohady je třeba jít dál - takže, užívejte dne a pěkný adventní čas přeji.