Tohohle megachytrého, trochu výstředního chlápka v kostkovaném havelocku a s baretem znají snad všichni.
Případ
pěti pomerančových jader, strašidláckého baskervilského psa, Jacka
Rozparovače (kterého zmíním v některém z příštích článků) a další,
netřeba snad uvádět.
Natož jeho věčný souboj s jeho věčným oponentem, kletým zákeřným Moriartym.
A
kde by byl Sherlock bez věrného přítele, doktora Watsona? Človíčka sice
ne obdařeného nejbystřejším úsudkem, ale spolehlivého, solidního
parťáka?
Sherlocka Holmese máme ponejvíc
spojeného s dobou koncem 19.století, s dobou plynových lamp, koňských
spřežení, temných uliček. A také s nezbytnou dýmkou a houslemi.
BBC se však hluboce zamyslelo, srazilo hlavy dohromady a z té srážky zkřísla jiskra, která zapálila požár.
Co
takhle přenést starobylého Sherlocka do doby ryze moderní? zeptali se
tvůrci nového seriálu a chutě začali spřádat plány a psát scénáře.
A tento mimořádně podivný a na první pohled k neúspěchu odsouzený pitomý nápad se podařilo zrealizovat.
A co víc, povedl se i kvalitativně i zábavně.
Velký
prim v novém dílku hraje fakt, že jde o skvělý výběr herců. Benedict
Cumberbatch je dostatečně výstřední, dostatečně originální a dostatečně
charismatický, po čertech chytrý a schopný okamžité dedukce. V tomto
případě sice nekouří dýmku, ale ujíždí kapku na kokainu, sem tam, pro
inspiraci, a co se týče muzikální stránky, hraní na housličky mu jde.
Jeho
nový parťák, doktor Watson (Martin Freeman, který si střihl hlavní roli
Hobita), je válečný veterán. Dohromady je dá jejich společný přítel,
který tímto zabije dvě mouchy jednou ranou - Sherlockovi umožní bydlení,
které by sám asi neutáhl, a Watson znovu ožije ve svém statickém
posttraumatickém životě.
Sherlock sám nepůsobí
jako nejsympatičtější postava, ostatně pár jeho nefanoušků jej označuje
za úchyla, on sám sebe za vysoce výkonného sociopata. Přesto má věrnou
obdivovatelku, pitevní lékařku Molly. Která se později stává ne zrovna
přítelkyní, ale kamarádkou, na kterou se může spolehnout.
A
jednu vysoce tolerantní a milují domácí, která mu nezapomene, že dostal
jejího manžela do vězení (a ji osvobodil z okovů manželství) a která
svým roztomile tolerantním přístupem přivádí doktora Watsona do rozpaků,
neb si myslí, že ti dva jsou víc než přátelé. No, žijeme v moderním
Londýně.
BBC zatím vytvořilo tři série po třech
dílech, každý z nich o délce celovečerního filmu. Díly velmi vydařené,
od úvodního seznamovacího, přes doplňující, přivádí na scénu ďábelského
Moriartyho, který je opravdu hutně ujetý, jako bonus Sherlockovi dopřává
kousek osudového vztahu s tajemnou ženou.
Jakéže to byly díly?
1.série:
Studie v růžové
Slepý bankéř
Velká hra
2.série:
Skandál v Belgravii (můj top)
Psisko baskervillské (nejslabší kousek)
Reichenbašský pád (s překvapivým závěrem)
3.série:
Prázdný pohřebák
Znamení tří (druhý top)
Poslední přísaha
Po
natočení těchto tří sérií vznikl ještě celovečerák na motivy
historických reálií. Ten mě však nezaujal, nebo jsem nebyla v dobrém
sherlockovském rozpoložení.
Sherlock, ač vysoce výkonný
sociopat, má občas i záblesky lidskosti. Které se nejvíc projevily právě
v Skandálu v Belgravii. Sherlock je arogantní, frajírek, přezíravý,
chytrý, egoistický - ale jedno mu příliš dobře nejde. Bát se. Nemůžu si
pomoct, jeho hrůzu z psiska baskervillského jsem mu prostě neuvěřila.
Ovšem bát se o někoho z přátel, tam uvěřitelný je.
Když
shrnu Sherlocka z produkce BBC, jde o vážně vydařenou sérii. Skvělé
výkony herců v hlavních, i vedlejších rolích, pestré scenérie denního i
nočního Londýna a navíc dobře vybraný hudební motiv, který podbarvuje
celý děj a dává příběhu punc jedinečnosti. Sherlock stojí za vidění!
A proč že o něm píšu.
ČT se totiž urvala z řetězu a rozhodla se nadělit divákům třetí sérii. Kterou spouští od soboty 18.června.
Sherlock je oblíbenější, než jsem myslela, a tak i Prima se rozhodla dát do oběhu tohoto výstředního mladíka v dlouhém kabátě.
Od 14.června jej můžete vidět každé úterý na Primě a to od prvního dílu!
(Že existuje možnost nějakého Uložto ani nemluvě)
Co se týče hodnocení na ČSFD, je dost vysoké - a jako příklad uvádím jeden megakomentář, který nemá chybu.
Faidra
Once you rule out the impossible, only the improbable remains... Zdá se
nemožné přijít na poli kriminálních seriálů přijít s něčím novým. Ne v
éře mentalistů a anatomů lži, kteří, aby dodrželi zákon a pořádek a
nestaly se z nich odložené případy, musí procestovat všechny kouty
světa, aby navštívili kriminálku v každé díře a stejně není jisté, zda
nebudou jenom sbírat dávno ohlodané kosti. Naštěstí Moffatovi s Gatissem
došlo, že originalita za každou cenu se ne vždy vyplácí a že když se
osvědčilo navléknout nový kabát starému doktorovi Jekyllovi a panu
Hydeovi, proč troškařit a nezkusit totéž s nejslavnějším čmuchalem všech
dob. "Není nad původnost. Každý po ní touží. Lidé chodí přes most. To
já půjdu louží," napsal svého času o vyhraňování se za každou cenu Karel
Havlíček Borovský a tak zatímco nám Ritchie v té louži se svým druhým
Sherlockem vymáchal čumák (tím tě nechci nějak shazovat, Guyi, naopak
jsem tě v době tvého prvního příběhu o obyvateli Baker Street 221
hájila, když jiní distinguovaně zvraceli do svého čaje o páté), Moffat a
Gatiss nad tou louží vystavěli elegantní moderní most na pevných
pilířích. Prvním je vědomí, že akcie excentrických géniů s diagnózou
potácející se někde mezi autismem, sociopatií, bipolaritou a schizoidní
poruchou, IQ mezi Stephanem Hawkingem a Da Vincim a sociální a emoční
inteligencí kdesi mezi ploštěnkou potoční a paúhořem elektrickým jsou
dlouhodobě na vzestupu ("měla jsem Aspergera dřív, než to bylo cool,"
zkonstatovala na toto téma moje sestra). Druhým úcta k předloze a
zapracování i nejmenších detailů do nového rámu, takže pravověrný
holmesovec spokojeně vrní v souzvuku s moderním divákem. Třetím
využívání Sherlockova nového habitu v Londýně jednadvacátého století a
mobily, Google a taxíky hrají první housle v příběhu spolu s Holmesovými
stradivárkami. Čtvrtým bezchybné herecké obsazení a postavy, kde žádná
není jednorozměrná a vztah Holmes-Watson je posílen vědomím, že stojí
sami proti světu, do kterého obtížně hledají cestu. Pátým dialogy a
jazyk celkově. Šestým... ále kašlu na to, nebudu tady rozebírat cihlu po
cihle, podívejte se sami. Druhá série hravě přeskakuje nastavenou laťku
a obohacuje humor a napětí předchozích tří dílů o emoce v celé jejich
ne/kráse. Skandální čtvrté Sherlockovo a Johnovo dobrodružství dokazuje,
že rozum a chtíč nemohou zůstat v opozici natrvalo, i když mezi námi,
být zrychlený tep a rozšířené zorničky důkazem lásky, tak jsem hluboce
zamilovaná do finančního úřadu při jeho pravidelných návštěvách
naplněnými děsem, co ti Vogoni zase vymyslí. Psi baskervillští zase
nechtěně dokazují, že starého psa novým kouskům nenaučíš a tak je
postihlo prokletí prostředních dílů a v Dartmooru protentokrát poněkud
chcípl pes. Ale může to být čistě tím, že tenhle případ zná každý do
detailů a neobčůrávat tisíckrát označkovaný plot je hodně těžká práce,
takže dost možná štěkám na nesprávný strom. Každopádně přeměna Sherlocka
z antisociálního magora ve frajírka, kterému všechno projde, protože
velký bratr se dívá a v případě potřeba uhladí cestičku, mi nepřijde
úplně nejšťastnější. Ale vem čert všechny výhrady, Reichenbach Falls
coby londýnská varianta Temného rytíře dělá čest svému titulu a po
setkání s Moriartym, unikátním mixem Alexe z Mechanického pomeranče a
Jokera dosvědčujícím, že some men just want to watch world burn, se
budete cítit jako po pádu z hodně velké výšky a povzneseně současně -
konečně slovy mistra "falling is just like flying, except there's a more
permanent destination." A na okamžik zůstane i prostor na pochyby, než
si vzpomenete na ďáblův nejpovedenější trik spočívající v tom, že lidi
přesvědčil, že neexistuje. Tenhle luxus ale máme jen my, kteří vidíme
víc než postavy v Sherlockově univerzu, zatímco tam zůstal Sherlock
osamoceně s vědomím, že pavouk i v lidské podobě mívá víc párů očí než
jeden. V duchu grimmovského ladění závěrečného dílu tedy rytíř vyráží do
boje proti drakovi, kterému nestačí utnout jednu hlavu a my si musíme
povzdechnout s vědomím, že dobrého pomálu a počkat si na rozuzlení po
konci světa. Vědomí, že než se zase shledám se svým oblíbeným hrdinou,
bude můj syn už chodit a mluvit, to moc neusnadňuje, ale snad mi do té
doby ještě zůstanou nějaké nehty.
Po krátké úvaze přidávám ještě jeden vypovídající megakomentář z čsfd. Který si můžete, ale také nemusíte přečíst.
Aluska88
Mé první setkání se Sherlockem vůbec nebyla láska na první pohled. Když
jsem ho prvně poznala, zrovna pracoval na případu "The Blind Banker."
Setkala jsem se s ním na AXN. Ještě před tím jsem si říkala, že
zmodernizovaný Sherlock prostě nemůže fungovat a že to vůbec není dobrý
nápad. Po zhlédnutí "Slepého bankéře" byly mé dojmy značně rozporuplné a
měla jsem pocit, že toto prostě není ten pravý Sherlock, jak má být. Že
mu chybí něco z té dobové Sherlockovitosti. Pak jsem uviděla "The Great
Game" a v tu chvíli jsem již měla dojem, že se něco začíná dít. K
úplnému dokončení první série jsem nakonec zhlédla první díl, který jsem
na AXN prošvihla. A tehdy se to stalo. Jako, když se člověk zamiluje.
Martina Freemana jsem do té doby znala jen podle fotky na CSFD a
nezvyklé jméno Benedict Cumberbatch mi neříkalo už vůbec nic. Začala
jsem si denně přehrávat množství videí na Youtube, pročítat velmi
podnětné a zajímavé komentáře a analýzy fandů a hledat na netu všechno,
co jen se dalo o tomto seriálu najít. Ben je mimořádný herec, má
nevšední, zajímavý, aristokratický vzhled a jeho úchvatný hlas je dalším
unikátním prvkem jeho osobnosti. Pro tuto roli se narodil, tak jako
Hugh Laurie pro House. Martin je fenomenální ve svém skromném, zdánlivě
jakoby obyčejném hereckém projevu, v němž se však ukrývá patřičný
temperament. Tento vzrůstem malý, sympaticky a roztomile působící muž,
který však dokáže být i zároveň nevybíravě upřímný a otevřený, až drzý,
mě dostal. A jeho smysl pro humor... to je prostě něco:) Vlastnosti jeho
povahy dokonale souzní s charakterem Johna Watsona. Často zaskočený a
rozpačitý, nejistě působící, jinak však chytrý a pohotový Watson skvěle
kontrastuje s geniální a komplikovanou povahou Sherlocka. The greatest
bromance was born:) To, co mě prvně zaujalo, byla chemie hlavních
postav. Něco tak silného jsem mezi hlavními mužskými postavami snad
ještě neviděla. Jejich vzájemný vztah je ztvárněný s magnetizující
silou. V diskuzích a komentářích k videím se neustále probírá jejich
vztah, každý detail jednotlivých scén, jeho podtext, skryté myšlenky,
pohledy. Já říkám, je to láska v přátelství a přátelství v lásce.
Veškerý obdiv a nezlomné pouto. Vše v nesexuální podobě. Ale v té
duševní. Láska a vztahy, to je přece mnohem složitější, než aby vše
existovalo jen v té jedné sexuální rovině, kde se vše škatulkuje. Skrývá
se v nich všechno to nevyslovitelné, co nedokážeme vyjádřit, ale
zatraceně dobře to cítíme. A nechceme to ztratit. Čím to, že nás
geniální asociálové a sociopaté tolik přitahují? Je to snad tím, že
jejich absence vztahů a citů je právě proto dělá tolik přitažlivými a
když se naskytne nějaký možný cit či vazba k někomu, je to natolik silné
a mimořádné, že nám to přijde chemicky "konstantnější" než většina
klasických milostných vztahů. Stejně nemohu všechny své dojmy obsáhnout
do jednoho komentáře, takže tuto část končím:) And then... Sherlock is
British! Typicky anglický, deštivý feeling, humor a akcenty. Vizuální
podoba seriálu je jako vybroušený, vypilovaný diamant. Chladné barvy
kontrastují s pošmourným zimním počasím a vytvářejí tak porcelánový
nádech na tvářích hlavních hrdinů. Scénář a dialogy -
Daleko za hranicí geniality. Scénář a samotné dialogy jsou již teď
kultovními a už jen jednotlivé scény se dají obsáhle rozebírat. Sherlockovy dedukce -
Pasáže, kde okolí i diváky šokuje a ohromuje svými dedukčními
schopnostmi a detailními rozbory osobností jedinců a míst činu mě
ohromují stále zas a znova. Hudba - Fenomenální. Včetně množství fanouškovských videí, díky nimž jsem začala milovat songy, na které bych jinak nenatrefila. Oblečení -
Miluju Sherlockův oděv. Jeho dlouhý kabát, modrou šálu, černý oblek,
naleštěné boty a elegantní rukavice. Miluju jeho havraní vlasy, jeho
chůzi a jeho "mysterious cheekbones and cool coat tricks":) Miluju
Johnovu černou bundu a jeho džíny. Miluju jeho "Watsonovské" obličeje a
výrazy. Nechápavé, překvapené, obdivné a roztomilé. Miluju jeho lehce
zastřený hlas. Vedlejší postavy - Lestrade "Not our
division", v podání Ruperta Gravese, který je stále "handsome man" se
svým osobitým hlasem, Mrs. Hudson coby "Landlady not Housekeeper,"
roztomilá a dobrotivá "You do count" Molly, forenzní "Don't talk out
loud" Anderson, Irene Adler coby "The woman of the women" a démonický
"I'm Mr. Sex", Jim Moriarty. Jeho "Evil face" je kapitola sama pro sebe.
Druhá série se od první hodně liší. První byla spíše odlehčená a
poznávací. Ve druhé se vztah Sherlocka a Johna se ještě více prohlubuje a
utužuje, vše nabývá na důležitosti, situace jsou vyhrocenější,
uvědomují si, co jeden pro druhého znamenají a co by mohli ztratit.
Poslední díl třetí série je totální emocionální výprask. Reichenbach
Feeling. Shrnuto: Sherlock je jeden z nejgeniálnějších seriálů vůbec.
Mám své oblíbené seriály, mám je ráda, miluji je, ale pak si klidně
přijde ten kudrnatý, vysoce funkční sociopat s hypnotickým pohledem a
jen tak je všechny smete bez zájmu ze stolu. Člověk, jehož Ben
Cumberbatch vytvořil, se rodí jednou za dekádu. Zrodila se jedna z
nejgeniálnějších, nejvýraznějších, nejkultovnějších a nejlepších postav
televizní obrazovky. Tato mánie zaplavila celý internet, který tímto
mluví za vše. A nebýt Sherlocka, zřejmě bych ani nepřišla na výrazy,
jako "Fandom", "Slash", "Shipping" a "Tumblr", díky nimž se z internetu
stává naprostý ráj plný fanouškovské extáze a jejich kreativních
výtvorů. A nyní mě omluvte. I am SHERlocked in my Mind Palace:) "What
is it like in your funny little brains? It must be so boring.", "Don't
make people into heroes, John. Heroes don't exist, and if they did, I
wouldn't be one of them.", "I don't have friends. I've just got one.",
"Alone is what I have, alone protects me." - "No, friends protect
people.", "I may be on the side of the angels, but don't think for one
second that I am one of them.", "There's just one more thing, one more
miracle, Sherlock, for me...", "I'm glad no one saw that. You ripping my
clothes off in a darkened swimming pool, people might talk.":) Yes, John! Everyone is already talking!:)
Zdroj obrázku - sherlockian-sherlock.com
Trailery z youtube
Komentáře z čsfd
Žádné komentáře:
Okomentovat