Mírně znuděna supermodeními současnými společenskými romány jsem
chtěla zkusit něco klasického, něco, co jsem dlouho nečetla, a protože
jsem v knihovně objevila Terezu Raquinovou, zkusila jsem.
I proto, že měl docela přitažlivou obálku.
Ale zajímavá obálka nebyla zrovna příčinou, proč si vybrat Terezu Raquinovou.
Kam by se v mé padesáti jedna bodové výzvě mohla hodit?
I
když mě napadal bod se zajímavou obálkou, také mě napadlo, že vymyslím
padesátý druhý bod pod názvem - Román s ženským jménem nebo padesátý
třetí bod pod názvem Dílo klasika. Nakonec jsem objevila škatulku, do
které bych mohla Terezu Raquinovou strčit.
Klidně i po přečtení.
Kniha 10. - román napsaný před více než sto lety.
Paní
Raquinová žije na venkově, vypiplává svého věčně nemocného syna Kamila a
stará se i o svěřenou osiřelou neteř - Terezu, jejíž otcem je bratr
paní Raquinové, který působil v coby vojenský kapitán v Africe, a jejíž
matka je jakási africká žena, v očích Terezy nejspíš dcera domorodého
náčelníka. Tereza má po fyzické stránce všechno, co může dostat, ale po
psychické stránce strádá - uzavírá se do sebe a vyrůstá s vědomím, že v
jejím předem nalinkovaném životě se nic nezmění.
V
období dospělosti obou dětí (které jsou si od dětství zaslíbené) mění
náhle paní Raquinová rozhodnutí a stěhují se všichni do Paříže, kde paní
Raquinová, ta dobrá duše, pořídí temný krámek a k němu příslušející
bytovou jednotku. Žádné zázraky, na tu dobu, ale s trochou fantazie a
šikovných ženských rukou by se i z temného brlohu dala vykřesat
životaschopné hnízdečko.
Tereza však postrádá šikovné ženské
ruce, nebo spíš, postrádá jakoukoliv životní jiskru. Je od malička
cepována a vláčena pevnou vůlí dospělých, konkrétně matinky Raquinové,
která je sice dobrá duše, ale kterou ani nenapadne, že by měla s Terezou
o čemkoliv diskutovat. A Tereza s krví divoké Afričanky se mění v
ušlápnuté stvoření, potlačující všechny své emoce a instinkty.
Bratránek
Kamil je naprosto hýčkán nevýslovnou láskou své matky, až z toho trochu
znuděn a snaží se uniknout tím, že si vyhledá práci. Což je věc pro
všechny prospěšná.
Ale nejen chlebem živ je
člověk a tak v rodině Raquinových začínají přibývat návštěvníci, lidé,
kteří se stanou součástí Raquinovic rodiny, jako starý přítel z dětství
paní Raquinové, kolegové z práce, do které chodil Kamil, a v poslední
řadě starý a znovuobjevený kamarád z dětství, Laurent. Živočišný,
horkokrevný, energický Laurent, který probudí v Tereze nebývalé city - a
která přijímá jeho skryté dvoření a bez ostychu se stává jeho milenkou.
Dá
se říct, že Laurent v Tereze probudil život, vášeň, energii a odvahu.
Milenci jsou živelní, draví, přesto drží svůj vztah v tajemství před
ostatními - a zároveň se v nich rozpíná touha být spolu i veřejně, bez
skrývání se, dokonce s požehnáním ostatních. Jedinou osobou, která jim
brání v jejich snech, je Kamil, mírný, trochu sobecký a rozmazlený
Kamil.
Jak odstranit Kamila legální cestou? Žádná neexistuje, sňatek, ve kterém dva nerozdělí nic než smrt, se prostě nedá rozloučit.
Nic než smrt?
Co je to pro bezohledná sobecká stvoření, která touží být jenom spolu?
A
tak se zrodí plán, z plánu skutek a ze skutku dokonalý rozklad - a tím
pádem i život, se kterým vražední milenci nepočítali, život plný
strachu, iracionální hrůzy, pocitu nechuti k sobě samým a z původní
vášně dokonalá nenávist.
Nebohý Kamil, tolik pasivní ve svém životě, se náhle stává přízrakem, noční můrou a živou výčitkou.
Přátele
lze oklamat. I osobu nejbližší lze oklamat. Ale sebe samé oklamat
nelze, tuto pravdu poznávají oba milenci. A jejich touha, jejich vášeň a
vzájemná přitažlivost dostává náhle trhliny a mění se v hrůzu a
znechucení, odpor a strach.
Jsou oběti sebe sama?
Možná ano, ale jsou obětmi, které nelze litovat.
Jediný,
kdo byl k lítosti, byla matka Raquinová, jíž se v jeden moment zřítil
svět, a ve chvíli, kdy začala stavět z trosek a chytala se každé špetky
naděje, že jí zůstala aspoň dcera, dostane novou ránu, když pochopí, jak
se věci mají.
A její další život je peklo.
Kdo
byl ještě k lítosti? Kocour, který se stal očividným svědkem vztahu
Terezy a Laurenta, kocour, který ztělesňoval vše, co Laurent nenáviděl.
Emile Zolo, ptám se, co ti ten nebohý kocour udělal?
Ale
zpátky ke knize. Tereza Raquinová je poměrně strhující čtení. Emile
Zola je nelítostný pozorovatel lidských povah a vlastně nikdo v jeho
očích nevychází bez ztráty kytičky. Ale je dobrý pozorovatel a stejně
jako v reálném životě nikdo není výhradně dobrý nebo špatný, ani v jeho
příběhu nikdo nebyl výhradně dobrý nebo špatný. Sobecký? Snad. Toužící
po vysněném životě? Zcela jistě.
Možná že ti dva, kdyby se
setkali jindy a jinak, by si byli souzeni a prožili plný a bohatý vztah s
normálními zvraty objetí, hádek a smiřování.
Možná, kdyby Kamil poznal mírnější rozumné stvoření, mohl mít šťastné a pohodové manželství.
A matka Raquinová se mohla dočkat vnoučat a laskavého stáří.
Jenže člověk míní a život mění a karty, které byly namíchány, byly i rozdány a hlavně, přijaty.
A
popravdě, Tereza Raquinová není zrovna sympatické stvoření. Jistě, byla
k politování, ale mohla si vybudovat přijatelný svět pro všechny. Její
dokonalé sobectví a probuzená vášeň byla jako divoká voda - strhla
všechno, co jí stálo v cestě. Přesto bylo zajímavé sledovat její motivy,
její touhy, její růst i její pád.
Román je
opravdu strhující, drsný, naturalistický a místy morbidně odporný.
Přesto to není morbidita účelová - život v té době byl opravdu zlý a
tvrdá dřina a rvaní se o každý den braly lidem iluze nebo touhu být
lepším.
Bída dovede umořit ducha.
Emile Zola je dobrý pozorovatel a své pozorování dokáže předat s nelítostnou syrovostí.
A přesto je fascinující.
Terezu Raquinovou doporučuji jako opravdu kvalitní četbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat