Ranní cesta do práce nemusí být nudná

Ranní cesty do práce nikdo nemiluje. To je jasný. Člověk je většinuj vzbuzený surovým drnčením budíku nebo neodbytným kvíkáním mobilu. Ti rafinovanější si dají rannní buzení písničkou, ale popravdě, než se opravdu proberou, může uplynout pěkných pár minut.

Někdo vyběhne bez snídaně, někdo si dá snídani.

Někdo vyběhne dokonce i bez oblečení (pod pláštěm noční košile, muhehe), což později slouží pro kuriozní vylíčení v bakalářském příběhu.

Ti, co fofrují autem, se skutečně nemají čas rozhlížet kolem sebe, většinou musí sledovat cestu, pohyb kolem a případně semafory.

Ti, co se kochají po vzoru doktora z Vesničky střediskové, končívají nedobře...

Ti, co se vezou ve vozech hromadné dopravy (což využívám též), mají víc možností. Poslouchat muziku ve sluchátkách, číst knížku nebo noviny, hrát hru na smartfounu (moderní jsou letos pokémoni!) nebo ještě zalomit a snažit se urvat pár minut spánku.

Jezdit do Brna, volím asi poslední možnost.

Leč do práce to mám kousek a tak, když můžu, startuji kolo, tu mou vysloužilou herku.

Kolo využívám většinou při cestách na odpolední, protože ráno bych to měla fakt na knop a autobus mi jede úplně perfektně. Ale v sobotu využívám příležitosti, že začínám o půl hodiny později a čas mě tolik nehoní.

Je fakt, že na těch pár minut je zbytečné pospávat, nebo otevírat knížku. A tak jen sedím u okna a kochám se pohledem na krajinu kolem.

A když jedu s kolem, mám sebou v tašce přihozený foťák. Pro všechny případy.

A stejně případově se mi hodil, když jsem vyšlápla cestu přes mostek a přede mnou se odkryla krajina, zalitá prvními ranními slunečními paprsky.

Které mimořádně svítily z úplně mnou nepoznané strany, bo většinou vídám slunce západ.

Že následovalo zastavení, slezení z kola a rychlé lovení nikouše z tašky (jak neprofesionální!) a rychlé zblejsknutí kolem, je jasné.

Cestou ještě zastavila asi dvakrát, ale moc jsem se zdržovat nemohla, protože jsem nejela na výlet...

To světlo, to krásné zlatavé světlo.

Foto je lepší, když je větší. Nejlépe přes celou obrazovku.

Ranní slunce prosvítalo skrze větvoví a listoví a prosvěcovalo stromoví.

Ozlatilo i nedaleký lesík. No, spíš remízek než lesík...

A krásný výhled na nedaleký kopec Výhon, který se chystám vyšlápnout už několikátý rok a zatím jsem se k tomu nedostala.

Podobné fotky se mi povedly ještě jednou, tentokrát s mírně mlžným ránem. Příště už asi nebudou, protože dny se začínají krátit a tuhle sobotu už bude svítat později.