Pepánek nezdara

Franta Župan

Po posledním dramatickém čtení o Tereze Raquinové jsem se potřebovala naladit na úplně jiné vlně a nakonec jsem sáhla po knize mého dětství.

Která se navíc ohromně hodí do padesátibodové výzvy.

Měla jsem několik tipů, od Gabry a Málinky, přes Hanýžku a Martínka, nebo Čimčirínek a chlapci, nemluvě o Rybařících na Modré zátoce, Broučcích či Světluškách. A to bych mohla vzpomenout moc pěknou knížku o včelkách Černuška, nebo zkusit oživit Emila a detektivy, Luisu a Lotku, roztomilý Dům drobných radostí, Děti z Bullerbynu nebo nesmrtelného Toma Sawyera.

Kniha 11. - kniha z vašeho dětství.

 

 

Proč jsem sáhla zrovna po této knize s divným názvem Pepánek nezdara, ani nevím. Možná proto, že jsem ji už dlouho nečetla a na rozdíl od ostatních jsem na ni měla víc rozmlžené vzpomínky a vybavovaly se mi jen útržky.

A taky jsem chtěla zkusit, jak se mi bude číst dětská kniha v dospělosti.

V tomto případě můžu říct, že se četla velmi dobře, protože i dospělý člověk si v tomto románu dokáže najít kus dospělého pohledu. Totéž se mi zjevilo u Gabry a Málinky, také u Hanýžky a Martínka.

Ano, Gabra a Málinka, Čimčirínek a chlapci, Hanýžka a Martínek, Děti z Bullerbynu, Tom Sawyer, Dítě divočiny i Pepánek nezdara mají jedno společné - inspiraci z normálního života. Svět viděný klukovskýma nebo dívčíma očima, případně dětskýma očima vůbec. A taky svět dospělých starostí, viděný dětskýma očima, a když to člověk čte v dospělosti, dokáže si všimnout detailů, které mu coby dítěti unikly.

Co je zajímavého na těchto starých dětských knihách? Že mají špetku zdravého jádra. A zrnko pravdy. Že se tyto příběhy opravdu mohly stát a věřím, že se i staly.

Pepánek je ve věku asi kolem osmi let, svoje dětství tráví poflakováním po loukách a potocích, lovením raků, střílením z praku po všecm, co se hýbe, líčením pastí na ptactvo a pořádáním honů na včely, vosy či čmeláky. Co taky kluci mohli v té době dělat? Nebyla televize, internet, mobily. Nebyla auta, nákupní střediska, bazény. Nebyly zájmové kroužky, ani skauti, ani pozdější pionýři. Děti v té době pomáhaly v domácnosti a ve volném čase si hrály, jak uměly.

Pepánkův život se změní, když přijde do rodiny dítě. V tomto případě bratříček. Pepánek chce bratříčka, ale jeho iluze jsou brzy vyléčeny, protože bratříček jen řve, jí, nebo kadí. A taky ho musí hlídat, dokonce ve chvíli, kdy by se raději ráchal s ostatními kluky v nedalekém potoce.

Nicméně Vojtíšek pomalu vyrůstá a z uřvaného mrněte se stává žvatlající batole a stále víc rozumnější chlapec, se kterým se dá i komunikovat.

A tak Pepánek dělí svůj čas mezi hrátkami s kamarády, hlídáním brášky a neshodami s rodiči, hlavně ve chvíli, kdy lumpačí.

Ale není jen Pepánek. Taky jsou tu jeho rodiče, maminka, která se stará o hospodářství, praní, vaření a všechno co k tomu patří, tatínek, který se stará o hospodářství z té vnější stránky, děvečka Madla a pomocník Jakub. Pepánek má také dva dědečky, kterým říká Malý dědeček a Velký dědeček. I dědečkové hrají v jejich rodině svou roli. Jeden povídavý s velkou fantazií, druhý mlčenlivější.

Pepánek nezdara není klasický román s klasickou zápletkou. Spíš je to řada malých dobrodružství a událostí v rodině, od narození Vojtíška, přes krádež, která nakonec nebyla krádeží, odchod z domu kvůli nespravedlnosti, hraní si i debatách s ostatními kluky, pozorováním přírody, a taky první zážitky z úplně neobvyklé školy, kde kantor vyučuje z postele, u které se popelí slépka, a dává dětem to nejlepší, co může - snaží se, aby víc přemýšleli o svých skutcích, snaží se působit i na mámy těchto dětí, aby jim daly víc volnosti. Dá se říct, že ve své době byl tento učitel velmi pokrokový.

Ani tatínek nebyl nelida. I když mnohdy potrestal Pepánka tvrdou rukou, trestu litoval a váhal, zda neměl zvolit jiný způsob řešení. Dá se říct, že i tatínek byl v něčem pokrokový a o svých rozhodnutích notně přemýšlel. V tom se lišil od dalších rodičů, kteří se s dětmi věru nemazali a k trestům přistupovali okamžitě a bez velkého přemýšlení.

Ke cti nezvedených dětí mohu říct, že taky nebyli žádní blbci a proti trestům se uměli náležitě vyzbrojit - čepice, noviny či jiné papíry skryté pod kalhotami ztlumily nejednu ránu.

A co víc, neměly z toho újmu na cti, ani šrámy na duši.

Pepánek nezdara je vlastně klukovské čtení. Pepánek není žádný velký myslitel, ani pozorovatel, užívá si prostě klukovských radostí, lítaček, bitek, sám se nijak neliší od svých vrstevníků, kteří mají v hlavě stejné lumpačiny jako on. Bitvy s kameny, hony na včely, lovení žab, hraní si na koně a koňská spřežení... prostě dětské radosti.

Jak by se dnešní děti nudily, v té době, nemít dnešní možnosti!

Přizpůsobily by se a byly by stejné?

Asi ne. Nebo ne tak úplně.

Příběhy Pepánka se skutečně staly. Možná ne přesně tak, jak jsou popsané, ale staly. V jaké době žil Pepánek? V době koňských povozů, chalup, polí, luk, vesnických oslav, senosečí, a tvrdé dřiny. Dnes působí skoro neskutečně, ale ta doba byla, ti lidé byli, takový život byl.

O této knize nepíšu ani proto, že bych ji chtěla doporučit. Určitě nebude nikoho zajímat, pokud se najde někdo, kdo Pepánka nezdaru zná a četl, beru jako bonus, ale dnešní děti by tato kniha určitě nebavila.

Přesto, podobně jako Hanýžka a Martínek, Děti z Bullerbynu nebo zmíněná Gabra a Málinka, má kniha své kouzlo.

Na závěr přidávám několik ofocených ukázek z knihy, kdyby měl někdo zájem...

Pepánkovy příhody jsou doprovázeny i svéráznými ilustracemi, které také hodně napovídají o době, ve které malý Josífek žil.

Ukázka z malé dětské diskuze o králích. A o klení. A o lhaní.

Problémy s lhaním zjišťuje Pepánek brzy po debatě, kdy společně s kluky zplení místní kohouty, oškubou jim peří a hrají si na náčelníky.

Prášení Malého dědečka - pohádkáře. Malý dědeček vynikal opravdu velkou fantazií a rád řečnil. V jeho režii se v knize objevila i zajímavá pohádka s celkem realistickým koncem.

O Malém dědečkovi byla ještě několikrát zmínka...

Pepánek krade! Pepánek přistižen při krádeži Jakubova majetku.

Celá událost však měla pozadí, na které se přijde až později...

Pepánek je tuze rozhněván a po výprasku chce odejít z domu.

Na své cestě do světa se nechá zaměstnat jako pomocník v domácnosti u svého strýce a tetičky. Kteří se s ním v roli chasníka zrovna nemazlili...

Malý náčrt jednotřídky, kde se učily děti několika ročníků. Přesto je kantor všechny zvládal. Nedovedu si představit, jak by tohle probíhalo dnes...

Pepánek inspirován školou ve volném čase vyučuje svého mladšího brášku. Ve stylu poturčenec horší turka je tvrdší ve výuce, než nový učitel, ze kterého má Pepánek vítr.

Na Bartošovic statku málem došlo k požáru. Vinou Jakuba, nebo vinou malého Vojtíška, který si vážně rád hraje se sirkami.

Požár je naštěstí zadušen dřív, než se rozhoří naplno, ale Malý dědeček je v takové hrůze z možných událostí, že dětem udělí lekci.

Na dobrou noc jim vypoví pohádku, jak by to dopadlo, kdyby se požár uhasit nepodařilo.

Docela drsná pohádka, to vám povím...

Po uhašeném požáru chce dědeček přiblížit vnukům historii jejich domova. Vzpomínky na těžké doby, které obyvatelé tohoto statku zažili.

Opět lekce ze školy, Vojtíšek se učí číst.

Těžký život, těžká doba. Ne každé dítě bylo zdravé a ne každé přežilo.

Příběh Pepánka končí setkáním s jeho andělem strážným. S usouženým andělem strážným, který je z jeho skopičin už celý šedivý a chce se vzdát nároku na jeho hlídání.

Byla to skutečnost nebo jen sen?

Každopádně událost, která hodně změnila Pepánkovo myšlení. Nebo - aspoň trochu.

Na závěr jsem přidala i pár ukázek z doslovu, který byl vlastně stejně zajímavý, jako celá kniha.

Pepánek nezdara jednou skončí asi ve stoupě, nebo někde na smeťáku. Je to škoda, protože jde o knihu zajímavou. A přitom stejně tak dobře vím, že tohle už asi nikdo nepřečte.

Pokrok jde kupředu a dnešní děti nebudou bavit příběhy, ve kterých se neodehrávají žádné dramatické zvraty, žádné únosy, žádné rvačky pouličních gangů ani žádné drogy.

A je to trochu škoda. Ten kousek nostalgie dokáže přinést stejný pocit, jako kouzlo podzimních ohýnků a brambor pečených v popelu.

Mimochodem, ty brambory se dají upéct v popelu i dnes, bez ohledu na pokrokovou digitální dobu.