Realita v říši snů: A za měsíc Štěpán

Před dvěma dny se podivovala jedna paní, jaktože už máme v práci vystaveny kolekce s vánočním cukrovím. A to netušila ta dobrá duše, že ony kolekce už tam máme dobré dva týdny. Včetně perníků na Mikuláše, různé čerty, anděly, také Mikuláše a dokonce Santy Clause, což je vlastně v podstatě Mikuláš, jen děcka v našich končinách mají díky tomu nadílku dvakrát v prosinci, a ne jen jednou.

A zatímco u nás v práci vystavujem statečně ty čerty a andílky, ale taky Santovy boty, nebo vůbec boty, prasátko pro štěstí, zvonky, kapry na modro a taky podkovy, to vše v perníku, lidé si objednávají vánoční cukroví na zakázku a jiní se chlubí, že už si pečou sami. Což o to, lidi jsou šikovní a já nakonec taky na vánoce peču sama, protože když mě chytne blbá a začnu plácat těsta, tak musím z těch těst něco vytvořit, a když už vykrájím ty formičkové tvary, tak to musím upéct.

Přece to nevyhodím!

A co zbude, vrazím na mrazák. Minulý týden (!) jsem z mražáku vylovila právě zapomenutý balíček s pár kousky loňského vánočnícho. A co myslíte, bylo to jedlé? Odpovím poprvé a podruhé - bylo. I téměř po roce.

Dnes si zcela nevánočně pouštím směs s Madonnou, Ofrou Hazza, Mylene Farmer a Maggií Reily. U toho se totiž docela dobře ukllízí! A prokládám je i vánočními popovkami a koledami. Řekla jsem něco o uklízení? No ano, slyšíte a čtete dobře, roztomilá a prokrastinující Vendy se letos rozhodla vrhnout na generální vánoční úklid, při kterém obrátí dům vzhůru nohama.

I když tempo, jaké jsem nasadila, svědčí o tom, že ten předvánoční úklid bude dokončen asi na Tři krále.

(Proč jsem se do toho pustila, je zcela prozaické a logické - s těmi novými dveřmi se dovnitř nanesla malá, ale otravná dávka cihlového a vůbec prachu, který zcela drze obsadil nejen povrchy skříní, ale zalezl i dovnitř. Takže, pokud nechci o vánocích skřípat prach mezi zuby, musím umýt ty skleničky a hrnky. A když už umývám ty skleničky a hrnky, měla bych umýt i poličky, na kterých jsou naskládány. A když už umývám ty poličky, mohla bych umýt i celou skříňku... et cetera, et cetera.)

Mimochodem, našla jsem takřka retro poklady, jako třeba lis na brambory nebo stařičký mlýnek na mák, který nepoužívám, je však funkční. Jen násypka už je dávno včudu a tak přiložená provizorní násypka z pet flačky, kterou promptně vyrobila moje mamka, když ještě byla. Ona byla vůbec šikovná na různý malý vychytávky.

Přestože mě česká televize poslední dobou nesmírně štve, o vánocích ji ignorovat nebudu a už se těším na pohádky a vánoční filmy. Nakonec, sama už mám namyšlenou směsku ke koukání, kdyby náhodou televize selhala, a bude tam určitě Perinbaba, Vánoční panenka, Vánoční koleda, a dva speciály z Doctora Who. Jeden dokonce se Santou, kterého fakt nesnáším, ale v tomhle případě jsem ochotna udělat výjimku, protože vtipného a ironického Santu jen tak nevidět.

Taky máte pocit, že na všechno máte dost času a najednou zjistíte, že vánoce jsou za dveřmi a nemáte ještě vůbec nic sehnaného, koupeného, natož zabaleného? Já zatím plánuju pár věcí, které bych snad do půlky prosince měla stihnout, nic velkého, chci si nechat vytisknout asi tři fotky z těch mých nesčetných pokusů a dát je do rámečku, ale vybrat ty tři bude asi nejtěžší... Taky jsem objevila kouzlo dovezených potravin z iTesco služby, řeknu vám, pro člověka, který nevlastní auto a nechce věčně obtěžovat někoho z přilehlého okolí, je to zatraceně dobrá služba. Nevýhodou je, že u této dovážky je pouze platba přes kartu a ne hotově, ale většina z nás má bankokartu a to platební, takže to jde.

Jinak nakupuji u nás, v sousední masně, tedy řeznictví a v místních obchodech. Jenže, pokud se jedná o těžší věci, jako oleje, a hlavně kočkolity, kdo to má tahat, žejo.

S nelibostí jsem zaznamenala, že ty moje dýňové pokusy začínají nežádoucně kvasit. Na rozdíl od rajčatových čatníček je dýně asi háklivější a nestálá. Nesterilovala jsem, takže musím začít likvidovat následky neuváženého pokusu. Ale při té likvidaci jsem zjistila potěšitelné - když se taková směska ještě provaří, stopy po kvašení jsou pryč a dýňové pyré je prudce jedlé.

V tomto případě jsem je využila coby netradiční dýňové zelí ke klasické pečínce s knedlíkem.

A zároveň chci upozornit, jestli někdo zkoušel ten můj recept a má ještě někde skleničky nezkonzumované, ať si je rychle prohlédne, dokud je čas!

A mezitím si užívám občasných útěků mého nepokojeného Brita. Který si obejde svůj rajon a vrátí se druhou stranou a usadí se mi zvenku na parapetu okna a žalně mňouká, abych ho chudinku nebohýho, z domu vyhozenýho, pustila dovnitř.

Zatímco čička je mazanější a ví moc dobře, kde se má jak v bavlnce.

Brouzdám po fejsu v neuvěřitelných galeriích, objevuji skvělé a nádherné obrazy a fotky nadaných lidiček, ať profi nebo amatérských, a občas narazím na diy video, neboli video, kde je ukázán nějaký návod, jak na věc, a nadšením sluduju, jak to někomu pěkně jde od ruky.

Tak třeba Tasty. Zná někdo z vás Tasty? Ten název se mi docela líbí, nevím, co znamená, ale je dobře zapamatovatelný.

Stejně jako videa z této kolekce.

Tasty má víc směrů, jedno z nich je třeba vaření.

Na ukázku jsem vybrala několik dezertíků - rychlovek. Spíš to jako rychlovky vypadá, ale i tak jde o receptíky jednoduché a pochopitelné i pro toho, kdo anglicky neumí, nebo jen málo.