Střípky roztržité

Je neuvěřitelně skvělý pocit, obarvit si vlasy, vyšamponovat je bylinkovým šamponem, spláchnout do čista, trochu natužit a vyfénovat do sucha.

Jak málo stačí ke štěstí!

Ještě k tomu kocour, který neřve, protože se mu dostalo té cti, že jsem mu otevřela dveře na dvůr (a doufám že se vrátí živej a zdravej), kočka, která prodělala další zánět ledvin a teď je v relativně dobrém stavu, a práce, která zatím trvá a přináší první jistotu - a sice jistý příjem.

A taky sejšn s děckama ze střední, které už děcka dávno nejsou, ale já je tak pořád beru. Ten se koná zítra, teda.

Nehrotím to, nefrčím kvůli tomu do salonu krásy, ale pořízené nové botičky (v červené) a nová kabelka (v červené). Prostě mě nějak nadchly!

Možná budou fotečky. Možná ne.

Ale dnes dám fotečky jiné, a sice střípky z okolí.

Začnu něčím hezkým. Třeba šeříky. Teď už jsou sice odkvetlé, ale ještě před týdnem nebo dvěma byly v plném květu. A ta vůně! Je prima čekat na autobus a očichávat si přitom kytičky. Nejlépe mimo ranní špičku, aby si lidi nemysleli, že jsem blázen.

Trochu smutnější jsou, když prší a když se některý kvítek odlomí a skončí v nejbližší kaluži...

Jiná vyhlídka, i když rozporuplná - řepková pole. Jistě, lze drtit mezi zuby, že na těch polích mohl být hrách, okurky, brambory, pšenice, kukuřice, cibule nebo česnek, ale člověk míní a Babiš mění. Takže řepka.

Jediné pozitivní na ní je, že vypadá náramně atraktivně!

A venkoncem pořád ještě lepší, než pole solárních panelů. Které jsem viděla nedaleko a jestli pojedu kolem, zkusím je zachytit a zvěčnit.

Kvete to moc pěkně i na zahrádce!

Znepokojivý jev jsem objevila před několika týdny. Tyto nahromaděné klády jsou na očích každému, kdo jede kolem a zdrojem nasranosti blízké dědiny, neb Povodí Moravy zřejmě dostalo biliony z EU na nějaké opravy a úpravy cyklostezky, a tak hrdě vykáceli naprostou většinu stromů, které se nacházely na cyklostezce nebo za zahradami lidí nebo na kopci zvaném Výhon. Většinou stromy užitkové, tedy švestky nebo ořechy.

Co nasází místo ních, ví Bůh nebo spíš manažer Povodí Moravy.

Tipuji, že to budou jeřabiny. Jeřabiny jsou totiž u EU v kurzu.

(Pokácené stromy u místních v kurzu rozhodně nejsou).

Zde pohled na cyklostezku. Zkusím vyhrabat archivní fotky, focené v minulých letech, a porovnat. Ale fakt mám pocit, že těch stromů tam bylo daleko víc.

Podotýkám, že ty stromy byly zdravé, žádné ztrouchnivěliny životu nebezpečné...

Na vyjížďce. Nemusí být každý cyklista!

Opravdové maskáčové maskování!

Kamenné zahrádky jsou zajímavou raritou, ušetří spoustu práce s okopáním a můžou být i hezké.

Ale zrovna tohle se moc nepovedlo. Nechci kritizovat majitele, asi se jim to líbí, nakonec ty kameny samy o sobě jsou hezké, ale nepřipomíná vám to něco jiného, než zahrádku?

O kousek dál se na malém zatravněném plácku skvělo něco jako navrstvené lejno.

Pardon, ale když jsem to viděla, musela jsem to obhlídnout z více stran.

Samozřejmě není to žádný exkrement, ale jakýsi pahýl kosodřeviny. Atraktivní tvar, ale ta barva!

Tohle je další zahrádka kamenná, kterou už sleduji několik let. Majitel domu má buď dobrý vkus, nebo dobrého architekta, nebo je sám architekt. Pěkný, přívětivě působící domek a kamenná zahrádka kolem.

A třetí kamenná zahrádka oplocená nevysokým plotkem. Střídavě kamínky a střídavě mulč. Nevypadá vůbec špatně!

Vlastně až teď jsem si uvědomila, že pěknou kamennou zahrádku mají sousedi. Vkusně osázená, pečlivě opečovávaná, krásná na pohled!

Je to všeliký pelmel, co se mi honí hlavou, a to jsem nevypsala ani třetinu.

Ale něco si musím nechat na jindy. Koneckonců, zítra je taky den!

P.S. kocour už je doma, pochrochtal si u granulek, namlsal se kapsičky a zase sedl ke dveřím a pokračoval ve řvaní. Naštěstí ho to přešlo a teď chrní v křesle, divoch jeden britskej.

Zlatá čička pro změnu chrupká vedle mě.