A
to přes mé původní rozhodnutí, že každý den zkusím zpracovat metr krát
metr. To přece není moc! A při tomhle plánu už jsem mohla mít ten
minipozemek v pořádku a dokonce zasazené kytičky letničky, které jsem si
letos koupila.
No schválně. Vrbka chocholatá vlnitá ořezána díky bráchově pile během hodinky.
Vlastní likvidace větví trvala déle než týden.
Toto
už jsou zbytky. Těch větví byla fakt pořádná hromádka a dalo práce, než
jsem je nastříhala, nahromádkovala a omotala do miniotýpek, abych je
pak mohla strčit do kamen, kde zfajrují asi během minuty. V tomto
případě nechci myslet na poměr práce a času, kterou to vyžádalo. I když,
kdyby v té době fungoval kontejner na biologický odpad, už by tam
nejméně polovina byla.
Samozřejmě mesjé Velvet nesmí chybět. Nebo sir Velvet?
Na té zdžunglené minizahrádce rostou fialenky, které jsme nesázeli.
Teprve rašící minidžungle. Začínám od kraje, kde je vrbka, kus po kuse.
Co
mě udivuje, s jakou silou se ten plevel ujímá vlády a jak nezdolně
roste. A co mě začíná rozčilovat, je fakt, že některý plevel se mi i
líbí, vypadá zajímavě. Jenže - dusí normální rostlinky, takže musí pryč.
(Trávu nehodnotím, ta je prostě otravná, ale různé plazivé porosty s
atraktivními lístečky a tak... nechat či nenechat? Volba nesnadná, ale
nakonec zvítězilo - nenechat. (I když jeden trsík občas nechávám, pro
zajímavast)
Tady
už to začíná pěkně nakvétat. Tulipánky, narcisy, pampelišky, mahonka
nebo jak se ten keř jmenuje... ty modré přízemní kytičky ani neumím
pojmenovat.
Tahle
část už je nahrubo zryta, ještě mě čeká zbytek. Tulipánky se pěkně
rozvíjejí, jiné zase už odkvétají. Vadí mi tráva, která prorůstá jak v
růžovém keři, tak mezi slzičkami a vlastně i mezi ostatními kytkami.
Tráva mi vůbec připadá v této roli podezřelá a velmi mazaná, jako by
zvolila jiný způsob invaze. Při dalším rytí a vytrhávání jsem si mé
podezření potvrdila, mnohé stonky trávy vyrůstaly v těsném sousedství
normálních kytiček, takže jejich vyrytí je prakticky nemožné, odtrhnutí
jen přechodné a jako jediný způsob likvidace vidím v zakoupení nějakého
travního utrejchu.
Tady
jsem zhruba v polovině. Ta zarostlá část mimo zahrádku je na kraji
silnice a díky štěrku se fakt blbě okopává. Takže už to neřeším, dvakrát
nebo třikrát to osekají obecní zahradnické roty, vybavené motorovkami
sekačkami a sběrným vysavačem posekaného plevelu. Další trs zeleně,
který náchávám, je trs konvalinkový, ani nevím, kde se tam konvalinky
vzaly, jestli je zkusmo zasadila máma, rozhodně se pěkně ujaly a
rozrostly. Další trs podobně prazvláštních lístečků jsou listy maří -
nebo listy máří? zkrátka, ty listy jsou voňavé. Taková věc se
neplanýruje!
A
tohle je nejkrušnější zbytek, který mě čeká. Tráva po deštících už
pěkně povyskočila, mrcha jedna, a vyrývání bude fakt fuška. Ale i na ni
dojde. A pak, když už budu další rašící trávu okopávat, třeba to udržím v
přijatelném stavu.
A
takhle mi to pěkně kvete. Nevím, jak se ty přízemní bílé či modravé
kytičky jmenují, ale kvetou moc krásně. Jen mě štve ta tráva, která
jednotlivě prorůstá. Jediná další verze - vykopat naprosto všechno a
zkusit oddělit plevel od rostlin a rostliny znovu zasadit. Otázka je,
jestli by se ujaly.
A
už vůbec nevím, jak se jmenují tyhle hluchavkovité květy, které se mi
neuvěřitelně rozrostly. Je to očividný plevel, ale tak pěkný, že ho
nechci úplně zlikvidovat.
Nejhorší je zkrátka tráva, ta se taky nejhůř doluje (pak ještě pampelišky, ty jsou taky tak nezdolné).
Leckterá zahradnice asi při pohledu na tu džungli omdlévá, ale fakt se snažím.
Problém
s pletím a okopáváním ztěžuje i fakt, že zahrádka je občas kamenitá, i
přesto, že jsem asi dvakrát kameny poctivě sbírala. Jenže ony se tam
snad rodí nebo co... takže když mezi kopáním zeminy občas kopnete do
kamene, je to fakt sranda, větší námaha a navíc i otupení kopacího
nástroje, tedy motyky.
Blíží se zmrzlíci a to
je nejzazší termín, do kterého chci mít exorcismus plevele dokončený.
Protože mě čeká zasazení jiřinek a taky vysetí těch kytiček letniček.
Aby mi stihly ještě letos vykvést, potvůrky.
Žádné komentáře:
Okomentovat