Dušičky, starý mlejn a stará pila

Zatímco nápadů na další článek bych měla dost, v okamžiku, kdy sedám k počítači, zmírají na úbytě. Ale tím vás nebudu zatěžovat, moji blogoví drahouškové, protože podobné nářky už z mé strany padají delší dobu a nechci se trapně opakovat.

Říjen je zkrátka skoro fuč a o babím létě si můžem nechat zdát. Jasně, září bylo téměř pohádkové a nakonec, pár slunečních dnů se taky naskytlo, ale když srovnám fotky loni a letos, je to slabota.

Přesto, dušičky i tentokrát proběhly poněkud bez deště, za což jsem ráda, protože je škoda těch naskládaných kytek a věnečků a různých vazeb a taky zapálených svíček. Hřbitov je jednou za rok rozkvetlá zahrada. No dobře, skoro dvakrát za rok, protože téměř povinné návštěvy nastávají ještě v čase vánočním. Naštěstí, protože opentlené hroby vypadají daleko lépe než hroby pusté, nebo dokonce divoce zarostlé.

Na hřbitově jsem byla už ve čtvrtek, protože jsem nevěděla, v jakém stavu bude, naštěstí to nebylo tak tragické, takže jsem jen trochu okopala okolí, vytrhla pár travnatých trsíků a dala svíčku a větvičkovou kytku s přírodninami.

Dnes jsem tam byla znovu, bylo celkem příjemně a cestu zpátky jsem plánovala jít pěšky (aspoň kus) a něco nafotit.

Nedomyšlené bylo, že jsem se cestou zpátky stavila v Tescu a koupila pytlík granulí pro kočky a nějaké kapsičky pro kočky, páč byly v akci, a taky jogurt Hollandia, ten velký. No, celkově se mi trochu protížila taška, ale řekla jsem si, blbče, trp a vydala se s tou taškou pěšky směrem po cestě. S tím, že budu cestou fotit, pokud bude co, a někde na zastávce nastoupím na autobus.

Začala jsem hned na hřbitově - můj oblíbený anděl. Nebo andělka?

U mostu a místního klubu mě zaujala dýňová výstavka. Zvečera to muselo vypadat parádně!

A trochu toho podzimního barevného čarování.

Můj oblíbený záběr u řeky.

A cestou do aleje.

Malá odbočka směrem k řece a klášteru.

A skrze listí a přes řeku záběr na starý mlýn.

A jeden čarovný záběr, krásné barvy

K vrcholům stromů, kůrou olšovou. Tedy doufám, že olšovou.

A přes most přejít a další cestou ke staré pile.

Vlevo zahrádky a malé chatky. A taky schůdky.

Trochu smutný pohled na strom, který loni hýřil zlatem. Letos by hýřil taky, ale myslím, že v těch plískanicích by tak nezazářil, jako loni.

U staré pily příjemný odpočinkový kout.

Zaujala mě ta dřevěná bedna.

A vida, praktické maskování!

Klasická zákoutí.

Dnes již zbořené zdivo a prudce se valící voda.

A mokřad, který tu není zas tak dlouho - byl uměle vytvořen a vypadá moc hezky. Loni tu byly labutě, letos jsem je neviděla, ale to neznamená, že ještě nepřiletí.

Co přibylo, oproti loňsku, jsou dětské prolézačky a posilováky pro dospělé.

Ne, vážně, ty prolézačky bych čekala, ale posilovací přístroje v přírodě? To se jen tak nevidí.

A protože jsem viděla jednoho tatínka (byli tam s rodinkou) tyto přístroje zkoušet, soudím, že jsou funkční a ne jen pro parádu.

A tady máme prolézačky a houpačky.

Trochu jsem pátrala, co to dítě tam vzadu tak usilovně táhne.

Šikovné zařízení na bázi lanovky!

Na ocelovém laně zavěšen solidní hák, dole je sedačka. Dítě nasedne a lehce se sveze o kousek dál.

Zakotvení se zdá být solidní, snad nehrozí úraz. Docela by mě zajímala nosnost, tedy ne že bych to sama chtěla vyzkoušet...

A cestou zpátky záběr na klášter, jen takový malý

Tento dům jsem čas od času fotila. Letos konečně dostal nový přístavek a balkonek.

Zaujaly mě znaky. Tohle ne každý má na domě!

A to by pro dnešek bylo všechno.

Tedy není to všechno. Ale abych nezahltila blog, další část nadávkuji na jiný článek.

Mějte se krásně, hezký víkend už vám asi nepopřeji, tak pěkný start do nového týdne.