Předdušičkově

Když je teď tak krásné babíletné počasí (konečně, na chvíli, po krátkém období dešťů), osedlala jsem i já mého Šemíka, mého Pegase, mé věrné retro kolo, nabrala do tašky hadříky, svíčky, motyčku, hrabítko, igelitové pytlíky, mobil, penízky, foťák a vůbec tašku číslo dvě, obě narvla do košíku a vyrazila do světa.

Tedy na hřbitov, protože dušičky se blíží etc, etc.

Moc nebudu komentovat, první zastávku jsem udělala hned na prvním mostku, a dalších pár cestou.

Pak není divu, že cesta pět kilometrů tam, pět zpátky, mezitím nějaké focení a okopání hrobu mi zabrala dobré čtyři hodiny.

Na mostku, hned při výjezdu od nás, na cyklostezku.

Kolem se vine potůček zvaný Dunávka, poetický název. V zimě, i zjara je v něm voda, přes léto vysychá...

Tohle se mi bohužel krapítek dost rozmazalo. Ale je to tak krásné barevné kontrastění, že jsem ji sem přidala i přes ten rozmaz.

Na cyklostezce míjím mokřad, tedy malý rybníček, který byl vybudován před pár lety, kvůli žábám a dalším vodním příšerkám...

Letos přibyly i dosázené šípkové keře. Na jaře budou velmi romanticky šípkově kvést. (Na fotce tentokrát zachyceny nejsou)

Tady je odbočka polní cestou, směřující ke hrázy řeky Svratky.

Zaujaly mě odrazky na těch malých dřevěných špalcích. To asi aby půlnoční cyklista, jedoucí touto cestou z hospody, nesjel mimo vyznačenou trasu...

A úplně nádherné jarní, pardon, podzimní říjnové kvetení...

Třetí zastavení u splavu. Foceno nad splavem, pak krásné zrcadlení, opět nad splavem.

O kus dál pohled na splav, tu krásně padající vodu, a třpytivé odrazce ve vodní hladině pod stavidlem.

Na hřbitově už předdušičkové ladění, některé hroby už uklizeny,uhrabány, očištěny, omyty a s novými kyticemi, věnci, nebo spoustou malých i velkých chryzantém v květináčích.

Zaujala mě netypická výzdoba:

A zde asi nějaká technická místnost, zvaná nejspíš márnička. Krásná stylová okna (teda ne že bych tam chtěla bydlet) a úplně nádherný vzrostlý strom.

Pohled ze hřbitova na most, přes který vede železnice. Zaujala mě soustava kladek, a závaží, která vypínají dráty. Taky si někdy všimnete věcí, které ve vašem světě totálně zevšedněly, a najednou žasnete, jak to někdo dokázal vymyslet - postavit - vysázet - a vůbec udělátkovat?

A na závěr malé zastavení u řeky, naproti klášteru. Nádherné barvy mě upoutaly natolik, že jsem neodolala.

I tady jsem pořídila několik fotek zrcadlení, bylo to parádní sledovat, jak se stromy a obloha krásně odrážejí ve vodě.

A ty barvy, ty barvy...

Tohle jsem ještě stačila zachytit cestou zpátky, v polích a zahradách.

Už ale bylo dost soumračno, takže obrázek jsem musela kapku zesvětlit.

Mimochodem, cestou se mi pořád něco lepilo na ksicht (tedy na obličej). Něco jako babí léto. Ale takové nějaké otravnější, a občas jsem viděla na rostlinách docela slušně velká vlákna (poněkud větší než dosavadní babí pavučinky....)

Tak by mě zajímalo, co to byl za sajrajt.

Že by zmutovaní babí pavouci?