Kterak Samet rekognoskuje terén

Minule se mi na stránce blogu předváděla Čička, dnes bych upřednostnila Sameta. I když v poměru nafocených fotek, musím uznat, je Čičce silně křivděno. Přesto jsem ráda, že aspoň něco a dnes tedy Sametka.

Je to chronickej útěkář, kterému je znemožněno utíkat. Měli byste vidět, jak trpí. Trpitelsky vysedává u dveří do dvora a když náhodou otevřu dveře na ulici a jdu otevřít schránku, s nadějným svitem v oku se rozběhne od jedněch dveří k těm druhým. Jenže má smůlu, miláček a dveře se zavírají. Svit v oku hasne.

Nevím kde se to v něm bere, ta uminutá útěkářská paličatost. Je vůbec celej nevrlej a málo mazlivej. Sice respektuji jeho osobnost, ale občas mě už dopaluje tak, že mu symbolicky střihnu jednu přes uši. Nebo lépe řečeno, chytnu ho za límec a zatřepu s ním. Kupodivu ho to na chvíli srovná a Sametka se chová jako civilizovanej domácí kocúr.

Občas se mu povede na chvíli vyběhnout. V momentě, kdy potřebuji zajít do komory, pro žebřík nebo pro marmeládu, musím přes dvorek. A ježto kocúr je neustále v pohotovosti, vyběhne též. A pak už ho nechávám, a nenaháním, ať se proběhne. Pokud je to v rámci dvorku, vlastně by mi to ani nevadilo, proběhne se po schodech, vyhřívá se na sluníčku, obrousí si drápky o palety opřené o zeď.

Jenže pak se zničehonic vyšvihne z té palety na zídku, ze zídky na kmen pnoucího se psího vína (nebo jak se to jmenuje) a tam už má něco přes metr na přeskočení k venkovní zídce.

Zkusím jeho nenápadné zahýbání zdokumentovat.

Nenápadný přesun na falešný květináč, kde se tváří, že se vyhřívá na sluníčku.

Co mě na Sametovi zaujalo, ten jeho přímý pohled z očí do očí. Možná je to typické pro britky.

Začíná sondovat, kudy kam.

Nejkratší cestou kol rýny na kmínek révy.

Už pěkně postoupil, takže malý rozhled!

Zkouším ho zabrzdit škrabkáním na čele. Docela se mu to líbí, ale říká si - stejně mě nezastavíš.

Sonduje terén.

Dolů ne, tudy cesta nevede.

Už zaměřil kýženou zídku.

V oku se mu objevuje divoký svit.

Rekognoskuje terén a odměřuje vzdálenost doskoku.

 

 

Chystá se ke skoku a já zaklapávám foťák. Než ho stačím chytit, už je na zídce. Mám dvě možnosti, stáhnout ho dolů za ocásek nebo vyfotit jeho prdelku. Odmítám první i druhou verzi a zhrzeně odcházím na jednu stranu, zatímco sir Sametka skáče na druhou.

Asi za tři hodiny slyším úpěnlivé mňoukání za oknem. Oběhl celý blok domů a vrátil se z druhé strany. Teď jsem já ta na koni a on, který se lísá!