Dívám se z okna a všechno je jinak

Minule jsem psala o výhledu z okna, který je příjemný, a nahodila fotky, které - snad - trochu příjemně působily.

Ale v posledních měsících mám z okna výhled i trochu jiný... a nelichotivý.

Já vím, říká se tomu pokrok a proti pokroku nic nezmůžem.

K vysvětlení - v těchto místech se budou budovat dvě autobusové zastávky, přestože minimálně jedna je už umístně na absolutně vyhovujícím place, kde nikomu nevadí, a nikoho neruší.

Druhá byla na dobré slovo a na heslo, takže tam bych se moc nedivila... ale proč nemít dvě nové, že ano, když jsou fondy.

Takže v posledních týdnech nebo spíš měsících to tady rachotí, drnčí od sbíječek, rámusí od bagrů a aut a rypadel, tvoří se kopce hlíny a jsou srovnávány se zemí, buduje se nová kanalizační síť (ale jen částečná, kvůli odvodu vody při deštích) a čekají nás prostě velké věci.

Mě to naštěstí nepotrefí přímo, zastávka bude nejvíc vadit sousedě přes dva baráky, ale ani ta s tím nic nenadělá, protože instituce je instituce a veřejný prospěch je víc než soukromník.

Na její zahrádce to jen kvetlo, měla nádherné tulipány, krásnoočka, nosila ven rododendrony, rostly jí tam nádherné kosatce, lilie i pivoňky...

Ale předzahrádka je obecní, takže má smůlu. Nakonec, už je v letech a zahrádka ji začínala zmáhat... přesto, byl to vždycky utěšený pohled.

Teď budem mít utěšený pohled na novej nástupní ostrůvek, pěknou čekárnovou boudu proti dešti a bordel od cestujících, kteří tam budou pohazovat jízdenky, pití nebo cigára či jiné kousky.

Na následujících fotkách je zachycena ta část, která už vlastně neexistuje - naštěstí jsem stačila z její zahrádky odrýt, co se dalo, něco už začala rozdávat předtím, takže zničeného je méně než polovina.

Tahle fotka je někdy z loňského roku, na jaře, měla úžasnou spoustu tulipánů. Všechny padly za vlast a veřejný autobusový projekt.

Strom, pochopitelně, taky.

Tohle je foto přes silnici, na této straně bude zastávka druhá, směrem na Blučinu a Židlochovice. Ta hasička už neexistuje. A neexistují ani ty stromy, teda až na dva, které ještě nechali.

Pomník padlým z druhé světové války je zatím odstraněn, ale nebude úplně zlikvidován - znovu se vrátí, jen o kousek dál, a čumákem někam do boční ulice, asi aby neurazil kolemjdoucí na hlavní silnici. Miluju projektanty z Prahy, kteří sem přijedou, udělají projekt za nemalý peníz, a rychle zmizí.

No a já dnes přišla na to, že ty pěkné stromky, co mi rostou před okny, možná taky půjdou do kopru, protože s autobusovou zastávkou budou asi budovat i nové chodníky, a já mám chodník zúžený. Takže pokud jej rozšíří do stejné šířky jako ty sousední, zrovny tyhle stromky, plus krásná mahonka, plus krásný ibišek venkovní, to chytnou. Co naplat, pokrok nezastavíš.

Minutu budoucího ticha za stromy.

 

P.S. ty stromy mohly klidně zůstat, nové zastávce by nepřekáželi. Ale vykácet bylo nejspíš žádoucí, není nad zatravnění nebo nad zabetonování. - I když, zatravnění - tady tráva taky roste. No nic.