Ruce přimknuté k očím
k uším
Nevidět neslyšet
Schovat se do temnoty
Být ostrov
plovoucí v bezedné hlubině vesmíru.
Někde blízko vůně šeříku
a rezedy
a soumračného jasmínu.
Jak z pohádek tisíce a jedné noci.
Jak z říše snů
Po cestách oblázkových
třináctero dveří, třináctero bran
a opona těžká jak noc.
Za oponou víření paliček do tympánu
a sem tam výkřik flétny a
tlumené tóny černobílých kláves.
Černobílý svět klavíru a notových cest.
V notových cestičkách se otvírají světy
Svět smutku a svět radosti a svět tance a svět pokory
Svět vášně a svět melancholie
A noty a notičky poskakují a stepují a valčíkově plují
na vlnách snů.
Kamenné cesty popěvují
své ušlápnuté songy
Nikdo je totiž neslyší
jen ony samy.
Zavři oči
Zakryj si uši
a naslouchej tichu.
Vábivý šepot chvějících se myšlenek
vzpomínek
zapálených jako světla svíček
hoří
hoří
hoří...
Dodatek: tato báseň byla původně psané k soutěži Lucerničky. Téma - Šepotání.
Jak asi víte, báseň jsem nakonec napsala úplně jinou... Š- š- š.
Obrázek z mé naivní sbírky. Upraven v prográmku.
Žádné komentáře:
Okomentovat