I když mohla bych si pochválit neobyčejně vydařené vánoční cukroví, zejména to bezlepkové.
Přes
prvotní chybu (málo vajíček) se podařilo a bylo moc moc dobré. Tak
dobré, že mám tušení, že letošní vánoční bude převážně bezlepkové... i
pro mou maličkost a přilehlé okolí.
Taky jsem
objevila kouzlo bio kokosu, se kterým jsem vykouzlila rozpuštěnou
čokoládu jako samet. Čokoládový samet. Opravdu! Stačila lžička. Nebo
dvě. Bio kokosový olej báječně voní. Po čem? No přece po kokosu...
Zjistila jsem, že nemůžu rozjet projekt Slečny Lenky - (ne)malé radosti. Skvělý projekt!
Tak moc mě lákal. Víte, v čem spočívá?
Najít
za týden sedm malých radostí. Na každý den jednu. Myslím, že to ani
nemusí být každý den jedna, přece se stane, že v jeden den potkáme dvě
nebo tři malé radosti. Potkali bychom v jeden den sedm malých radostí?
Těžko říct...
Zkrátka, týden má sedm dní a můžeme vyhrabat sedm (ne)malých radostí?
Třeba koupě dlouho vyhlížené věcičky.
Nový účes.
Těšení se na dovolenou.
Nečekaný telefonát od dávného kamaráda (kamarádky)
Vydařený koncert
Průšvih, který skončí dobře!
Výborné capuccino.
Nuže,
zjistila jsem, že nenajdu za celý týden sedm radostí. Možná na jeden
týden. Nebo na dva. Ale každý týden? Sedm radostí každý týden, po celý
rok?
Je to pro mě nemožné jako pravidelné spoření na penzijko.
A
představte si, že Slečna Lenka to dokázala. Našla svých sedm (ne)malých
radostí každý týden po celý rok. A ty (ne)malé radosti se neopakovaly!
Pokaždé byly jiné. Menší i větší, čekané i nečekané, prostě jiné.
Víte,
ten projekt se mi moc líbil. Tolik, že jsem o něm skutečně přemýšlela.
Že bych to jako zkusila... Tím víc, že Lenka si tento projekt
ozvláštnila fotografickým doprovodem.
Každý týden variace na medvídka.
Lenčin
méďa čte komiksy, má rád bonbóny, mává na svůj stín, zapaluje vonnou
svíčku, vyhřívá se na kameni, maskuje se ředkvičkovými listy, cestuje do
Tunisu, a je zámeckým pánem.
Skvělý nápad!
Ale já na to nestačím.
Přesto, možná to inspiruje někoho z vás. Chcete se podívat, jak se dají takové nemalé radosti popsat?
Můžete nakouknout na blog Slečny Lenky.
(Klikněte do obrázku!)
A já bych ráda přidala jenom několik fotek.
Focení
je jedna z nemalých radostí, které jsem našla. I když to není profi a
není to kvalitní. Je to jen obyčejný digitál, ale zaplaťpánbůh aspoň za
to. Věřili byste, že první foťák jsem si pořídila někdy v sedmadvaceti?
Obyčejná Exakta s bleskem. A fotila jsem jak o závod...
Několik foteček Exaktových. Fotky jsou oskenované a trochu tím utrpěly...
Jeden náhodný růžový keř u klášterní aleje. Tedy růžový barevně, nikoliv z růží...
Náš Dan. Skvělý pes!
Místní rybník. Moc se mi líbilo to zrcadlení.
Naše Flórinka. Krásná kočička.
Krásný dům. V Brně. Tivoli.
Náš Baski. Baski od slova Baskervill. Ale do Baskervilla měl daleko...
Žádné komentáře:
Okomentovat