Plíží se zleva zprava ultrafialovej drak s hořícíma očima. Drápy ostré jako meč a zkažený dech, tak krásný napohled.
Proti
soumračné obloze jeho krásně modelovaná h lava, z nozder šlehají ohně
vzteku. Řinčí řetězy, okovy smolně černými, bez jediného slabého článku.
Ze země vyráží malinkaté trsy trávy, probíjejí si cestu skrz spálenou
poušť. Oranžové mraky se líně kulí po obloze, je jim horko a snaží se
najít kousek stínu. Drak s hořícíma očima se pobaveně dívá a kdovíco si
myslí. Jednu princezničku k snídani, šlechtičnu k večeři a zástup rytířů
do zásobárny. A svatí Jiříkové umdlévají, už nevydrží ten nápor výzev a
modliteb. Nikdo není dokonalý, pomyslí si jeden z nich, praští mečem a
odjíždí v dál. Vždyť kdo uteče, vyhraje! Drze ukazuje svým obdivovatelům
vztyčený prostředník a chvatně pobízí svého bujného oře, protože kamení
začíná létat vzduchem. Drak se chechtá a svatý Jiří mění své jméno.
V
stříbrem poseté tůňce spí malá Pomněnka, provdaná za Kominíčka. Kde se
tam vzali? Nebo je to Malenka? A proč není s vílím králem, s králem
všech elfů?
Spí na leknínovém listě a hvězdy tančí své hvězdné
tanečky a končí v seskupení Zvěrokruhu. Noční můra nehybně sedí na
stromové kůře a čeká, až se kolem proplíží bazilišek. Kam míří, snad k
tomu ohni, kolem něhož sedí tuláci a pocestní? Vůně pečeného masa se
šíří daleko a láká nebezpečné obyvatele lesa. Dřevěná polena praskají a
jiskry létají kolem hlav.
Někde v dáli
zaskřípěly panty obrovské brány. Brány kované, proplétané černými
růžemi. Tam za branou se skrývá nový svět, svět bez draků, rytířů a
princezen. Svět technologických zázraků a vědecké magie. Váhám, ale vím,
že když už jednou jsem, tak mám být. Zavírám tu bránu kovanou,
proplétanou černými růžemi, zamykám ji složitým kouzelným klíčem - a
zapínám počítač.
Vítej v realitě!
Žádné komentáře:
Okomentovat