Ony se totiž můžou využít!
A
tak zatímco včera bylo krásně (až neuvěřitelně), dnes od rána prší a
prší, jo na mou duši, stejně to byl príma kluk, jak se zpívá v jedné
písničce.
A v kamnech praská dřevo, polínka
naštípaná a sem tam dřevěná briketa. V kamnech to praská a v pokoji se
line teploučko. Na kamnech plecháček s vodou, aby nebyl moc vysušený
vzduch. Před dvěma dny už jsem zapla i jedny wafky, aspoň na jeden
večer, a pak na druhý. Víkend patří kamnům, dřevu a plamenům.
V televizi jedou Vzpomínky na Afriku (myslím, že na Cinemaxu), jeden z nejkrásnějších filmů, jaké jsem viděla.
Už
jsem v půlce knihy Já a pan Darcy. Můj počítač má za sebou náramnou
operaci vyčištění nepotřebných souborů a když jsem dala obnovit Picasa,
objevují se mi tam zajímavé složky. Myslím si pořídím lupu, čepici
kšiltovku a kostkovaný pléd.
Nebo si rovnou pozvu Sherlocka, aby mi vyšpízoval, co za chaotické pochody se v tom písíčku dějou.
Poslední
svátek byl v září a teď nás čekají až vánoce. Nepopírám, že dva svátky
máme před sebou, ale spadají na víkendy, takže -jako by nebyly. Protože,
popravdě, jediné, co na svátcích oceňujeme, je den volna...
A když už jsem u těch svátků, dnů volna a vánoc - taky jste si všimli, že už v září vystartovali čokoládoví čerti a Mikulášové?
Nevím jak u vás, ale mně to připadá nechutné.
Nic proti reklamám a marketinkovým trikům, ale někdy mě fakt lezou na nervy.
Následující fotky vůbec nesouvisí s čokoládovými čerty, Mikuláši, ani rozpálenými kamny.
Foceno u řeky. Modrá obloha, zlaté slunce, v řece třpytivé odlesky, zrcadlení ve vodě.
Voda je dobrá.
Když se nevyvalí z břehů, pravda...
Žádné komentáře:
Okomentovat