pondělí 1. října 2012

Spatřila jsem enta

1.10.2012

Neděle jak vyšitá, opět krásný den, v nedaleké vísce Václavské hody.

Ale na těch jsem nakonec nebyla, protože jsmě měli posezení, a oslavovali mého synovce, který před pár dny získal titul Mgr.
Studuje práva (dost těžký oříšek) a získal první a rozhodující metu. Asi zkusí jít i dál, ale jestli to dotáhne až do konce, se uvidí. Zatím je spokojen a po třech měsících neustálého šrocení si dává pauzu, kterou si zaslouží...

Takže jsme si dobře poklábosili, na návštěvu přijel i pan farář se svou maminkou (ta jeho maminka je totiž spřízněna s babičkou mé švagrové, to jsou složité rodinné vztahy - prostě, dlouho se neviděli a tak to byla dobrá příležitost.) Probírali jsme psychologii u soudu a taky křty novorozeňat a miminek a malých dětí, když jejich rodiče nejsou zrovna zapálení katolíci.

Mezitím se baštilo a popíjelo a prohlížely se fotky a já pořád otravovala mého druhého synovce, aby mi vyčaroval své schované obrázky. Jenže mu je schovali rodiče, kteří měli zrovna společenské povinnosti, takže prohlídka amatérských obrázků se odkládá na příště.

Švagrové musím pochválit mimořádně povedené minivětrníčky i s báječným krémem. Mámě mé švagrové zas musím pochválit skvělé tvarohové koláčky, které se jen rozplývaly.

A když jsem jela domů (na kole, bylo hezky), zastavila jsem se u stromu, na který mě upozornil brácha.
To je totiž ent.
Kdo zná Pána prstenu, ví, o čem je řeč. Stromový muž, hlídající ostatní stromy.
Entové se povětšinou vyskytují ve Středozemi, v hvozdě zvaném Fangorn. Tam aspoň byli spatřeni předtím, než se vydali do Železného pasu a Helmova žlebu.
Jeden zřejmě zabloudil, prošel jakousi imaginární branou a zakořenil v Holasicích.


P.S. stárky jsem bohužel nestačila nafotit, než jsem stačila vytáhnout foťák, prohnali se kolem a mířili do dalších ulic.

Žádné komentáře:

Okomentovat