pátek 12. října 2012

Tenkrát na Západě

12.10.2012  film

Nedávno jsem si oživila tento už kultovní film na Cinemaxu.
Na tomto kanále totiž občas vypadne opravdová filmová lahůdka.

Do města přijíždí cizí muž.
Do ospalého, rozestavěného, zaprášeného města, tam kdesi na divokém Západě.
Neznámý cizinec moc nemluví, ale hraje na harmoniku. Dobře hraje...
A když nehraje, tak stejně dobře střílí.

Do města přijíždí cizí žena. Je mladá, je krásná a chce začít nový život. Její naděje a iluze berou za své, když ji místo manžela čeká prázdný dům a vyvražděná rodina.

Do města totiž přijeli i neznámí zabijáci. I oni mají svůj cíl...
A vše se točí kolem oné mladé ženy a kolem jejího zavražděného muže, McBaina, protože on je klíčovou postavou celého příběhu - a po jeho smrti se stává klíčovou postavou ona.

A tak tu máme Jill, která si předtím vydělávala bůhví jak a od sňatku si slibovala normální a spokojený život. Máme tu Muže s harmonikou, tajemného cizince, který si chce vyřídit své účty... s kým?
Máme tu psance Cheyenna, na kterého chce kdosi neznámý hodit vyvraždění McBainovy rodiny, máme tu jeho bandu. Taky se objevuje neznámý pan Vláček, milionář Morton, zmrzačený muž na těle i na duchu, přesto bezohledný, intrikánský a schopný všeho.
A máme tu bezkonkurenčního padoucha, Franka, chladnokrevného zabijáka se studenýma modrýma očima.

Hltala jsem ten příběh, který se posouval sice zvolna, ale plynule, bez zádrhelů a bez prázdných míst. Obdivovala jsem znovu a znovu dokonalost záběrů Sergia Leoneho, který film natočil. Precizní dialogy. Skvělé střihy. Detaily obličeje, detaily očí. Zejména oči, ty promlouvaly nejvíc. Chlad, bolest, ostražitost, strach, naděje, vztek. Moc toho nenakecali, pravda, ale co slovo, to perla. Krása Claudie Cardinalové, její statečnost, střízlivý přístup k životu, a taky vůle žít. Nebezpečný a vskutku odporný padouch Henry Fonda. Tajemný a charismatický Charles Bronson, se záhadnou minulostí. A nevyzpytatelný Jason Robarts v roli stíhaného psance.
A taky úžasná hudba. Každý motiv šitý na tělo. Mrazivé tóny harmoniky. Křehké tóny pro zbořené naděje Jill. Temné tóny pro temnou minulost zabijáků. Beznadějné tóny pro pokroucenou duši mrzáckého milionáře...
Byl by film stejně dobrý bez vynikající hudby Ennia Morriconeho? Myslím, že ne. Zde film, herecké výkony, skvělé prostřihy a hudba tvoří jedinečnou harmonii a vytváří dokonalost.

Kdo viděl film Tenkrát na Západě, tomu nemusím popisovat děj.
Kdo neviděl, pak vězte, že jde o jeden z nejkrásnějších a nejlepších filmů všech dob.
Western je jen nálepka, ve skutečnosti jde o výtečně natočené drama ve westernových kulisách.

Osobní hodnocení: 100%


Once Upon A Time in The West - trailer




Několik údajů z ČSFD:
Western Itálie / USA, 1968, 175 min
Režie: Sergio Leone

Opuštěná železniční stanice, na které tři muži trpělivě čekají na příjezd vlaku, je legendárním prologem jednoho z nejslavnějších westernů v historii světové kinematografie. Ty tři poslal bezcitný modrooký pistolník Frank, aby se postarali o muže, který si říká Harmonika a chce si s Frankem vyřídit nějaké staré účty. V okamžiku, kdy na malém nádraží dojde k nevyhnutelné přestřelce, vyvraždí Frank se svými muži rodinu farmáře McBaina, a to jen chvíli předtím, než sem dorazí McBainova novomanželka Jill. Dalšími "figurami" ve hře se stávají bandita Čejen, na kterého se Frank pokusil vyvraždění McBainovy rodiny hodit a nemocí zmrzačený milionář Morton, pro kterého Frank pracuje. Tihle všichni mezi sebou rozehrají složitou hru plnou úskoků, intrik, podrazů a rychle letících kulek, hru kde jde nejen o vyprahlý kus pustiny, který by se díky blížící se železnici mohl stát zlatým dolem. Jde také o lásku, o chlapskou čest a pomstu... Slunce pálí, nízko nad zemí žene vítr všudypřítomný prach a jednotlivé postavy nevyhnutelně kráčí vstříc svému osudu. (oficiální text distributora)

Zajímavosti, které přinesl jistý Don Corleone (komentující na ČSFD):

* Al Mulock, který hrál v úvodní scéně jednoho ze tří pistolníků, se den po natočení scény zabil skokem z okna v kostýmu, ve kterém hrál.
* Sergio Leone nechtěl, aby se film točil kolem hlavní ženské postavy, obsazení Claudie Cardinale ho ale přesvědčilo o opaku.
* Všimněte si při střeleckých soubojích množství detailních záběrů do tváře. To je režisérova specialita.
* Leone chtěl původně znovu obsadit tři hlavní hrdiny snímku "The Good, the Bad, and the Ugly", jak čekají na Harmoniku. Když nebyl k dispozici Clint Eastwood, upustil od záměru.
* Nešťastný bratr Harmoniky byl zahrán produkčním filmu Claudiem Mancini.
* Mezi komparsem si zahrál například i John Landis.
* První nástřel scénáře měl 436 stran!
* Titulky v úvodu filmu trvají přes 10 minut.
* Henryho Fondu přemluvil k roli údajně Eli Wallach, který se Sergio Leonem pracoval.
* Ennio Morricone složil hudbu k filmu na základě scénáře, ještě před začátkem natáčení. Sergio Leone pak natáčel film přímo podle hotové hudby.
* Hudba byla původně složena i pro úvodní scénu, ale nakonec se ve filmu ponechaly jen zvuky, které zdůraznily atmosféru. Hlavně vrzající mlýn a kroky si pamatuje asi každý.
* Henry Fonda měl v úmyslu nosit během filmu hnědé kontaktní čočky, ale režisér nesouhlasil, chtěl, aby vynikly jeho modré oči.
* Při úvodní scéně, kdy si na Jacka Elama sedne moucha, měl tvář mírně potřenou marmeládou a vypustili pod ním ze sklenice několik much.
* Postava jménem Brett McBain byla pojmenována podle dvou oblíbených spisovatelů režiséra. Bretta Hallidaye a Ed McBaina.
* Natáčení filmu bylo na jeden den zastaveno, když se štáb dozvěděl o smrti Roberta Kennedyho. * Jde o jediný film, kde Henry Fonda hraje zápornou roli.


A několik komentářů z čsfd:


Boss321
***** Sergio Leone natočil jeden z nejlepších, nejkultovnějších a nejlegendárnějších westernů. Kovbojové jsou přesně takový jací mají být špinaví, neoholení, drsní a charismatičtí. Nejnezapomenutelnější je pro mě určitě Harmonika alias Charles Bronson. Pro Henryho Fondu je to myslím jediná role, kde hrál záporáka. Claudia Cardinale byl opravdu přenádherná. Nechápu jaktože nebyl Sergio Leone nominován na Oscara za režie, protože tak precizně zvládnuté dílo se jen tak nevidí. Hudba, kterou k filmu zplodil génius Ennio Morriconi je něco naprosto ojedinělého a je opravdu jen málo filmů, kde hudba dokáže takhle povznést film o třídu výš. Kdo neviděl nemá ani představu o co přišel......
 
 
H34D
***** Když jsem si pouštěl tento film, vůbec jsem dopředu nevěděl čím je tak proslaven, teď už to vím a nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Snímek oplývá snad nejlepší hudbou ve filmech vůbec a výbornou atmosférou, na které se podepisují zejména, pro tento film typické, dlouhé záběry do tváře tajemných a drsných pistolníků. Svým originálním a nadčasovým pojetím se dá vlastně nazvat uměleckým dílem a pro tyto aspekty nemůžu jinak, než udělit 5 hvězdiček, ačkoliv jen tak na okraj musím podotknout, že na druhou stranu můj zážitek plně pětihvězdičkový nebyl. Bylo to tak na rozhraní, jenže ať přemýšlím jak přemýšlím, snímku prostě nelze objektivně nic vytknout, nečekal jsem, že film z roku narození mé matky dokáže tolik oslovit i novodobými efekty zhýčkaného diváka jako jsem já :) 9/10
 
 
choze
***** "Měl´s je jen vystrašit." - "Nejvystrašenější jsou, když umírají." Pokoušet se o prvním filmu Leoneho "Once Upon a Time" trilogie cokoli napsat se musí nutně zvrhnout v dlouhou řadu superlativů bez jediného negativa. Nejlepší western a jeden z nejlepších filmů (o pomstě) všech dob, samozřejmě nejlepší Leoneho film, nejlepší Bronsonova role, jeden z nejlepších filmových záporáků... Nádherná kamera, nádherná Claudia Cardinale, nádherná Morriconeho hudba... a bylo by toho ještě hodně, např. tradičně přesně typově vybraní herci i do těch nejmenších rolí, úchvatná výprava, úderné dialogy... Film, který nesledujete, ale kterým se kocháte.
 
kleopatra
***** Quentin Tarantino onehdy v dokumentu o filmové muzice řekl, že tenhle film - byť geniální- o několik úrovní ještě povýšila hudba, jak ho od prvního kon-taktu vzala za srdce a jak napříště ovlivnila jeho ostražitost vůči filmové hudbě a nakládání s hudbou ve filmech vlastních. To nelze než podepsat - geniální film s nejlepší hudbou.
 

castor
**** Okázalý vizuální styl, dramatické používání velkých detailů a pečlivě vypointované přestřelky používá Sergio Leone i ve své westernové opeře, které vévodí nesmrtelný a z hlavy těžko vytlačitelný harmonikový motiv. Poměrně složitě vystavěný příběh původně zkomolili producenti, kteří vystříhali hned několik scén, které by, dle jejich soudu, americké diváctvo mohlo postrádat. Nesmírně osobní archetypální příběh pomsty, velký důraz na misanscénu a soustředěné herecké výkony dělají z téhle látky něco opravdu věčného!!
 
Vystavil v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)