Představuji vám.... Šeříkovou vílu

16.10.2012

Představuji vám blog Šeříkové víly.

Představení sedmé.

Toto kouzelné stvoření mě překvapilo už před časem, kdy ke mně přišla na blog, jako (Ta)jemná kakaová. Už to rafinované jméno se mi líbilo. Tajemná kakaová? Nebo Ta jemná kakaová?

Její myšlenky a zvláštní poetické texty mě okouzlily.

Jeden, mluvící za všechno - zde zveřejněný výňatek, který jsem si dovolila zkopírovat bez vědomí (Ta)jemné kakaové, protože když napsala, že bude rušit blog, zděsila jsem se, že ty pohádkové texty budou nenávratně pryč. Doufám, že se za to na mě nezlobí ani (Ta)jemná kakaová, ani dnešní Šeříková víla.

Já jsem

Běžela jsem loukou

a neviděla konec obzoru,

s vědomím, že moje duše

je snem.

Slunce svítilo pouze do mé tváře,

která do nedávna byla pouze slokou

v prvních básních.

Měsíc mi zdobil vlasy..

zabalena v stříbrném rouše,

holka s hlavou v oblacích,

zavřená ve frázích lásky

milována dnem

i nocí,

to jsem já, světlo,

co promlouvá znělými hlasy

do lunární záře.

Jsem jarem,

medovou vílou,

jsem létem

- sylfou, motýlem.

Jsem podzimem

- mocnou sílou,

jsem zimou,

- povídkou, umělcem.

Jsem člověkem

- kouzlem i realitou!

Za čas se z (Ta) jemné kakaové (nebo Té jemné kakaové?) zrodila Šeříková víla. Už to jméno v nás vyvolává evokaci křehkého stvoření, andělské bytosti, která k nám přichází v našich snech, a vypráví nádherné příběhy.

Blog Šeříkové víly se totiž může zvát blogem literárním.

Chcete vidět dál, jak píše?

Na ukázku přináším úryvek z básně Podzimní víla a ledový princ.

 

 
Ta dívenka je nadaná neuvěřitelnou fantazií a přebohatou slovní zásobou. Její básně i prozaické texty jsou protkané poezií, křehkostí, čistotou a duhovými barvami. Šeříková víla píše, jako když maluje. Vážně mi připadá, jako kdyby malovala slovní obrazy.

A taky miluje obrazy.

V poslední době ji uchvátily snové obrázky Marušky Brožové a mnohé z nich přidává ke svým básním a ke svým povídáním, jako obrazový doplněk.

Mám pocit, že její slova a obrazy Marie Brožové vytváří celek a nádhernou harmonii.

Koneckonců, můžete sami navštívit její kouzelné stránky.

(Klik do obrázku)

 
  
Jako kapky rosy mezi nás dopadají střípky poetických vět.

A v slunci září a šeříkově voní.

Přináší nám malé zastavení u kalíšku nektaru, nádech, výdech a oči plné duhy.

Jako obvykle bych měla několik otázek na pohádkovou Šeříkovou vílu. Koneckonců, komu se v životě poštěstí, zeptat se na něco víly?

1. Vím, že jsi měla minimálně jeden předchozí blog. Existuje ještě další? Pod jakými jmény jsi už psala, a hlavně, který byl tvůj první blog?

Ano, měla jsem před šeříkovou říší více království. V jednom panovala ledová princezna (Ta)jemná kakaová, která tála něčím skrývaným a potlačovaným. Ještě předtím však s drobnou svíčkou v ruce bloudila čarovná poutnice Jasmína, taková dívka ztracená ve smutku. I přes to, kolik slz rozsévala, byla mezi blogery více oblíbená.

2. Hodně z nás, kteří chodí na tvůj blog, mají v mysli zarytou zvědavou myšlenku. Kolik je ti vůbec let? Své texty i básně máš velmi vyzrálé, fantazijní. Tipuji, že jsi mladá dívka. Ale už jsem kdesi četla, že jsi ještě mladší, než si myslíme. Můžeš nám to prozradit, aspoň přibližně?

Vyzrálé? Připadá mi to zvláštní, protože psaní je hra mého vnitřního dítěte. Ráda bych prozradila alespoň zlomek svého věku, ale bojím se nepochopení, takže bych ho raději ponechala v tajemnosti. Myslím, že už jsem se jednou prořekla.. Zatím existuji krátce na to, abych znala celý svět, ovšem dost dlouho na to, abych ho dokázala milovat.

3. Píšeš úžasné texty. Zajímalo by mě (a možná i další čtenáře), ta kouzelná slovíčka vznikají v tvé hlavě samy od sebe?

Nebo jsi navštěvovala nějaký kurz tvůrčího psaní?

Úžasné? Děkuju moc! Ne, všechna slova nejsou z mého klubíčka nápadů. Mám spoustu neviditelných přátel, inspiraci a vzpomínky, co mi pomáhají. Nikdy bych na žádný kurz tvůrčího psaní ani nepomyslela.

4. Z toho plyne další otázka - co si o podobných kurzech tvůrčího psaní myslíš? Mohou pomoci, nebo naopak utláčejí fantazii?

Svět fantazie je v nás odjakživa, už mnohem dříve, než se narodíme. Někdo ho přenáší pastelkami, jiný zase perem. Ale když postupně vyrůstáme, přestáváme ho vidět a spousta lidí ve zmatku vyhledává něco, co by jim navrátilo uměleckou schopnost. Jenže taková cesta se přeci naprosto odklání od přirozenosti. Jakoby v čirém sněhu nové povídky byla tlapa cizího vlka. A pokud si představíme, že by napsané příběhy měly ožít, dovolili bychom druhému zničit veškerou snahu, budování a snění?

5. Jsi čarodějka kouzelných slov. Daří se ti podobně i v jiných oborech, třeba kreslení, malování, modelování... nebo i v klasických ručních pracích, jako je třeba pletení, háčkování, šití?

Nu, popravdě řečeno, moje dlaně znají především pero. Nikdy mi nešlo žádné vyrábění, modelování, zpívání ani hraní na hudební nástroje. Kreslení neovládám, ale ráda si jednou za čas sednu před prázdnou čtvrtku a začnu vytvářet barevný odraz svých snů. Děkuju mockrát za hezké oslovení

6. Máš svůj oblíbený citát? Od koho a jaký? (Můžeš jich uvést i několik)

Já ani nevím. Dříve možná spoustu.. Nyní bych si troufla citovat větu z Malého prince: " Řeč je kámen úrazu.", nebo " Všechno, co je krásné, je očím neviditelné.". Moc se mi také líbí kouzlo " Jsem jako vlašský ořech, jsem doma všude," objevené Marií Brožovou.

7. I víly musí něco jíst a pít. Prozradíš nám, jaký je tvůj oblíbený nápoj a oblíbené jídlo?

Ráda odpočívám u šálku šípkového čaje se špetkou heřmánku a probouzím se s vůní kakaa. Moc nejím, ale když už bych měla vybrat pochoutku.. Taková zelenina, čerstvé ovoce, podzimní jablíčka si neumím odepřít. A ze sladkého mé chutě nejraději jemnost Rafaella. :)

8. Píšeš a básníš v barvách duhových. Máš raději pastelové barvy, nebo i ty ostřejší, výrazné?

A mohu se zeptat, jaký je tvůj oblíbený malíř mimo Marušky Brožové?

Výrazné barvy mě nikdy nelákaly. Zůstávám u těch příjemných, konejšivých, klidných a pastelových.

Jiného oblíbeného malíře nemám. Líbí se mi tvorba na DeviantArtu či pár obrázků od Meredith Dilmanové. Žádné kreslené čarovaní mě nezachumlalo, neuklidnilo, nedodalo pocit bezpečí více něž od paní Brožové :)

9. Čteš ráda? A jaké knihy to jsou? Můžeš nám prozradit i svůj oblíbený film?

Beze čtení bych nemohla ani dýchat. Vybírám si knížky zamotané do elfské, vílí, tajemné nebo čarodějnické sféry, párkrát i klasiku jako je Máj. Stále bych se ztrácela v Duších Stromů od Marie Brožové.

Filmy.. hm. Mezi oblíbené patří 10 000 let před naším letopočtem, pohádkové Na palubě jednorožce a výpravné fantasy Pán prstenů.

10. A protože některé víly žijí v realitě, chci se zeptat - sportují? Umí si hrát? Poslouchají muziku? A jakou? Jezdí v létě stanovat, mají své kamarády?

Víly sportují procházkami. Milují, když jim vánek líbá tváře, když nadšeně mávají lístky stromů, vlnky se o sebe třísní v klidné písni. Trochu se podobají dětem. Hrají si sněním. Jsou schopné prosedět hodiny před plápolajícím krbem, běhají většinu času se svými mazlíčky po podzimních krajinách. Ztrácí se v tónech vážné, přírodní, relaxační hudby, kde neduní bubny ani přílišná přeslazenost. Uchylují se spíše do samoty, pokud nemají komu důvěřovat.

11.-doplňková

Ví o tvém blogu tví rodiče, nebo lidé z blízkého okolí? Co na něj říkají? Považují to za hloupost, přežitek, nebo jsou pyšní na to, jak píšeš?

O drobné, šeříkové chaloupce ví moje mamka a kamarádka. Obě dvě se tam na šálek čaje často nezastavují, takže nevím, jestli mě za psaní proklínají či chválí :)

Moc, moc, moc ti děkuju za takovou příležitost! Do mého světa-vesničky bránu lidé běžně nenacházejí, právě jsi ji otevřela dokořán. Přála bych si najít studánku, z jejíchž vody bych ti svedla předat mušli své vděčnosti.. :)

A já děkuji tobě, poetická Šeříková vílo, za milý rozhovor, a přeji ti další spoustu inspirací, které oživíš v dalších nádherných povídkách a básních.

A na závěr bych chtěla dát výzvu malé Šeříkové víly.

Její oblíbená malířka bude mít v zimních měsících výstavu svých nádherných obrazů.

A při té příležitosti je možné, uskutečnit malé setkání. Šeříková víla zve všechny, kdo bydlí poblíž, nebo plánují na tyto dny výlet do Prahy.

Myslím, že je to príma nápad. Vidět kousek krásy a posedět někde u šálku horkého čaje s tajuplnými názvy a vůněmi...

Šeříková víla je holka, jako každá jiná. Pláče a směje se, jí, spí, pije, sprchuje se, chodí v bundě zachumlaná, když je zima, bolí ji, když ji někdo zraní, cítí bolest i za druhé, a přitom se dovede dívat kolem sebe a vnímat neviditelnou krásu.

Je velmi reálná, naše šeříková víla.

Ale myslím, že do svých povídek a básní vložila svou duši.