Ztraceny v hlubinách temných moří
kam dosáhnu jen stěží
tam se skrývají mé sny.
V korálových útesech a úsečných lasturách.
Létají mezi hvězdami
a z výšky prší jejich slzy.
Skrápějí cesty a zahrady
nastaví duhové zrcadlo, zrcadlo snů
a pak zmizí.
Tančí mezi prastarými duby
a vonícími lipovými květy.
Už zapomněly, čí jsou
zapomněly své jméno
kdo jsou a odkud přicházejí.
A já zapomněla na ně.
Nevím, že se ztratily, protože už nevím, že jsem je kdy měla.
Nevím, že se zrodily v mé hlavě a nevím, kdy mě opustily.
A nevím, že se mi stýská po mých snech.
Nevím, protože je to už dávno
a teď
si zpívám jen starou obehranou písničku
o ztrátě a o naději.
Někde tam jsou. Dobře schované.
Stýskání po snech - mé
Obrázek původní i upravený - z mého vlastního archivu
Žádné komentáře:
Okomentovat