Kytici vřesu ti nesu

Kytice to sice není, ale rostlý a kvetoucí vřes letos v lednu. Zachycený a zakletý do půvabného obrázku. A kouzlo dodala naše grafická čarodějka Beatricia!

Kvetoucí vřes pod sněhem a sněžení neustává...

Fotku jste už asi mnozí viděli v předchozím článku. Nabídla jsem Bei, ať si vybere jakýkoliv obrázek a trochu ho oživí. A myslím, že ho oživila nádherně!

Děkuji Beušce, že dodala obrázku téměř vánoční kouzlo.

Krásný zarámovaný, animací oživlý obraz, si dovoluji doplnit jednou krásnou básní Jaroslava Vrchlického.

Jest večer - kouří se z lesů,
červánek stromy prokmitá,
kytici z vřesu ti nesu,
je celá rosou pokrytá.

Každý ten nejmenší kalich
plá jakby protkán rubíny,
nesu ti v kvítkách těch malých
své lásky velké hlubiny!

Dnes nechci růže, dnes chci vřes
Rudá růže popálila by mě plamenem
A ta bílá, ta by mě zas uhodila kamenem
Ledovým kamenem

Do mých vzlykajících prsou v lese bez nebes
Dnes nechci růže, dnes chci vřes

Dnes nechci růže, dnes chci vřes
Věnec z vřesu na mé paži je můj náramek
Pověsím jej na zápraží, zamknu na zámek
vyjde červánek

Nad mou zamyšlenou hlavou v lese bez nebes
Dnes nechci růže, dnes chci vřes

Dnes nechci růže, dnes chci vřes
Růže přines mi až příště, přines mi je příště až
Dnes mě vábí vřesoviště, vřesoviště které znáš
Věčnost nad ním drží stráž

Jeho nebe září láskou v černém lese bez nebes
Dnes nechci růže, dnes chci vřes

(Vítězslav Nezval)

Díky blogerce Em Age a jejímu vzpomínce na další báseň s tématem vřesu, připisuji i tyto krásné verše J.V.Sládka)

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.