Tančila
Labutí jezero, k poctě a narozeninám mladého knížete. Zástupy hostů,
zářivá světla, cinkot sklenicí s vínem a šumivý hovor, to vše jí znělo v
hlavě a při tanci viděla jen zlatavé rozmazané šmouhy a obličeje se
zaujatým nebo znuděným výrazem.
A pak ho spatřila. Až vzadu,ve stínu, stál tam nenápadně, ale jeho oči žhnuly zlobou. Jak dobře znala jeho oči, oči zlého krále z Labutího jezera! Lehce znejistěla, ale zvítězila její profesionalita. Tanči, jak nejlíp dokážeš, poručila si. Přesto znepokojeně zachytávala jeho nevyzpytatelný pohled.
A pak to začlo. Mávnutí holí, šlehnutí blesku. Vytvořená krystalová brána. Vítězný úsměv neznámého a výkřiky hrůzy hostů. Chvění zdí v základech, třaskání skleněných tabulek a poletující střepy. Padající křišťálový lustr i s rozsvícenými světly viděla jak ve zpomaleném záběru. A mladý pán, knížecí syn, ten, který jí už měsíce posílal tři bílé růže, stál jako v šoku. Rána - a na jeho tváři vykvetla červená růže.
Další švihnutí holí, poslední záblesk černočerných očí a rozžhavené okraje portálu. Ani nevěděla jak, cosi ji chytilo kolem pasu a prohodilo těmi neviditelnými dveřmi.
Labutí jezero už jak vzdálený sen. Kolem pusto a jen hejna vran.
A pak ho spatřila. Až vzadu,ve stínu, stál tam nenápadně, ale jeho oči žhnuly zlobou. Jak dobře znala jeho oči, oči zlého krále z Labutího jezera! Lehce znejistěla, ale zvítězila její profesionalita. Tanči, jak nejlíp dokážeš, poručila si. Přesto znepokojeně zachytávala jeho nevyzpytatelný pohled.
A pak to začlo. Mávnutí holí, šlehnutí blesku. Vytvořená krystalová brána. Vítězný úsměv neznámého a výkřiky hrůzy hostů. Chvění zdí v základech, třaskání skleněných tabulek a poletující střepy. Padající křišťálový lustr i s rozsvícenými světly viděla jak ve zpomaleném záběru. A mladý pán, knížecí syn, ten, který jí už měsíce posílal tři bílé růže, stál jako v šoku. Rána - a na jeho tváři vykvetla červená růže.
Další švihnutí holí, poslední záblesk černočerných očí a rozžhavené okraje portálu. Ani nevěděla jak, cosi ji chytilo kolem pasu a prohodilo těmi neviditelnými dveřmi.
Labutí jezero už jak vzdálený sen. Kolem pusto a jen hejna vran.
Zapsáno 27.12.2013
Odkaz a další dva k nahlédnutí - ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat