Co bylo inspirací pro Věstonickou Venuši? Na to se snažil odpovědět Štorch, ve svém románu Lovci mamutů.
Co bylo inspirací pro výrobce náramků, spon i náhrdelníků?
Vše kolem. Příroda, voda, sklo, nebe, země, květy, ptáci.
V
poslední době brouzdám po Fleru a prohlížím si ty rukodělné kousky,
amatérské i profesionální. Zejména v oblasti šperků nacházím někdy
krásné kousky. Inspirované právě onou přírodou, vodou, oblaky,
větvičkami, květy, ptáky i mořskými tvory. A taky dobou secesní, zdá se.
Leč,
co bylo inspirací pro dobu secesní? Kde je inspirace něčím, co už bylo
vytvořeno, a kde je naprostá originalita, s tím, co nikdo nikdy neviděl?
To
vlastně platí i pro oblast umění. Obrazy byly po staletí chápány jako
zpodobnění toho, co je skutečností, zobrazením toho, co malíř vidí. Snad
ještě byly užity motivy z oblasti mýtů, bájí a náboženství. Bůh, svatá
trojice, výjevy ze Starého Zákona, výjevy z Nového zákona, výjevy z
pověstí a bájí, to vše ale podloženo skutečnou představou. Až mnohem
později došlo k rozbití obrazu, nebo spíš představě o obrazu, formou
zvanou kubismus.
Nestudovala
jsem dějiny malířství, a tak nevím, jaká byla časová posloupnost pro
tyto nezvyklé a novátorské směry. Kubismus, surrealismus a abstrakce,
která vede obrazové vnímání jiným směrem. Netvrdím, že modernímu umění
rozumím, spíš nerozumím, ale stojí za podívání i zamyšlení.
A popravdě, tam by mě zajímala, v čem spočívá inspirace.
Co
inspirovalo autora obrazu k namalování obřího plátna plného barvných
skvrn? Dlouhé hledění do slunce? Bláznivý sen? Barvy, vylité na papír,
pár kapek přelité kávy, nebo zkrátka prostorová představivost?
Co
inspirovalo lidové malérečky, vyšívačky květových a krajkových motivů,
malíře a malířky keramických džbánů a talířů, je nasnadě, podobně jako
výrobce šperků, příroda. Znovu květiny, znovu lístečky, proplétané
motivy, některé zvířecí, ptáčkové či koníčci. A srdce a srdíčka, s květy
a ptáčky proplétaná, láska s přírodou spojovaná.
Občas
přemýšlím, proč zrovna příroda. Protože se v ní skrývá harmonie? Je
možné, že z téhož důvodu na nás pobyt v přírodě a pohled na přírodu
působí stejně příznivě? A co je vlastně harmonie? Soulad, vyrovnanost,
estetické cítění?
Otázka je, proč vlastně potřebujeme ten
pocit harmonie. I ten, kdo harmonii a soulad odmítá a dává přednost
disharmonii a neklidu, zřejmě šťastný není.
Ale musí v tom být něco víc, než jen příroda, pohled na přírodu, pobyt v ní.
Musí
v tom být nějaká vnitřní potřeba, touha po dokonalosti a již zmiňované
harmonii. Je těžko stanovit ideál krásy, ale asi jsou skutečnosti, které
jsou neměnné. Složení barev, které lahodí očím, složení hudby a zvuků,
které lahodí sluchu, složení ladného pohybu, který lahodí estetickému
vnímání. Složení slov a významů ve větách povídek a románů, slov, které
dovedou vtáhnout čtenáře do děje natolik, že nečte příběh, ale prožívá
jej.
Ale vzniku krásného díla, ať užitého, nebo
abstraktního, předchází dlouhodobá příprava a učení, zkoušení a
tvoření, znova a znova. Ať se jedná o krásný model luxusního oděvu,
křišťálový pohár s rytinami, vitrážové okno, bronzovou sochu, secesní
šperk, porcelánovou či skleněnou vázu, obraz či fotografii, jsou umění a
řemesla, kde jedno se snoubí s druhým, šikovné ruce s představivostí a
představivost s inspirací.
Co je tedy vlastně
inspirace? Prvotní jiskra, nápad, božské vnuknutí? Nebo naopak ďábelská
myšlenka, čertovské našeptávání? A může existovat sama o sobě?
Inspirace vyžaduje ducha. Bezduchá inspirace nic nepřinese, jen vnější obraz, obrysy a rám.
Inspirace a spirit patří k sobě.
Koláž složena z obrazů z Fleru a obrazů z intenetu.
Fotky z archívu, z mého kompaktíku.
Text na téma týdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat