pátek 3. ledna 2014

Nechci zrcadlovku

Můj kompaktík zlobí. Občas si dělá, co chce, občas zvěční skutečnost takovou, jaká je, občas ji mírně přikráší, nebo jí naopak ubere na kráse. Zdá se mi, že je to obdoba starého focení na kinofilm - jeden nikdy neví, co se na snímku objeví.

Jen s tím rozdílem, že na digitálu můžu špatnou fotku smazat.

I když, co je špatná fotka? Fotka neostrá, rozmazaná? Nebo spíš fláknutý výcvak, který nemá žádnou kompozici, a ani při náhodném výběru nám neřekne nic moc?

Jsem fotografický amatér, to je fakt, se kterým jsem se smířila a se kterým se smířili zřejmě i leckteří moji návštěvníci.
Ale fotím ráda a jak dnes prohlásil synovec, tak jsme "s taťkou pěkní pošuci" (rozuměj, jeho táta, můj brácha.)
Proč? protože jsme dobré čtvrt hodiny fotili jeden vánoční stromeček (no, já ho fotila skoro tři čtvrtě hodiny, počítám, a nemohla jsem se odervat.)
Ten stromeček byl totiž kouzelný, postavený na pěkném místě a celkově vytvářel nádherný vánoční obrázek.

Navíc jsem zkoušela různé režimy a různá nastavení.
A kdo by to řek (já nejmíň), že jsem snad po letech objevila jeden režim, který mi dovolil cvaknout fotky světelné, tak, aby nebyly divoce rozmazané a roztřepané. A tak jsem fotila, barevně i černobílé, sépiově i trochu do červena a taky trochu do zelena. Brácha se zase pokoušel na svém kompaktíku najít trik, kterým by docílil to krásné zlatorůžové světlo, které jsem měla na fotkách skoro při každém focení.
A heuréka, našel ho. Tedy, ten trik.

Taky jsem trochu zázračila s mými oblíbenými světlohrátkami.
A co se mi povedlo zcela mimoděk, fotit zamženým fotoaparátem (při přechodu ze zimy do tepla). Tedy, fotit... ono to vypadalo spíš jako UFO.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 
 
Tady jsem si trochu hrála při tom zamlženém mrkadle a vyráběla světelné efekty.




 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Mlžení se začíná rozptylovat, přesto jedu pořád v abstrakci.
 


























Končím s abstrakcí, snažím se zaměřit. Nic moc.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Tento snímek vyfocen s bleskem. Zdá se mi, že poněkud přestřelen...


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
A jeden mírně rozechvělý záběr


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Trochu zrnitý vzhled. Zmáčkla jsem... ani nevím co. Nějaké S.S.F., nebo tak nějak...


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Taky jsem s tímto nastavením fotila půvabné zátišíčko s andílkem a betlémkem handmade, dílko synovečka.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
A tady... tady se mi už povedlo téměř nemožné. Skoro zaostřený, bez roztřesených kontur a přitom se zachováním světla
 
 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Zkouška v černobílé. Moc se mi líbí ty stíny na stěnách...
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Variace v zelené. Ale v původním vidění to byla lepší zelená, trochu protkaná růžovou. Při výcvaku se z toho stala taková podivná jasná zeleň...



 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
ISO a úprava - snad fotočasu?
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
A jednou v sépiové... pohoštění na stole a světlo čajovky v lucerničce.
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Včera jsem brouzdala po netu a pídila po zrcadlovkách. Jen tak, pro srovnání.
Nedávno jsem se bavila s jednou paní a ta si vzpomněla, že pro svou práci používá něco jako polozrcadlovku.
Tedy snad kompakt s výměnným objektivem, jak jsem později vygůglila.

A tak jsem na to přišla.
Nechci zrcadlovku!
Ale dražší a kvalitnější kompaktík tohoto typu by se mi asi líbil.
I když ten můj, obyčejný a levný, seká fotky někdy i pěkné a taky zajímavé.
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat