Focením posedlá

A taky brouzdáním po Heuréce, Alze a Megapixelu. Porovnávám, vybírám, čtu recenze a říkám si, co blbneš.

Vždyť teď máš důležitější věci na práci.

Ale když ono mi to nedá. A pak, udělat si nějaký obrázek dopředu, taky není k zahození.

Dnes bylo mimořádně krásně, aspoň dopoledne a Sametka mi zase utekl na dvůr a také na střechu (obešel to po střechách až na půdu a tam žalně mňoukal, protože půdu jsem měla zavřenou. Někdy bych ty kočky přerazila.)

Takže se mi podařilo zabrat Čindu, Čičku i Sametku.

Zde Čička půlocasá, s přímým pohledem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čička a Sametka. Čička pozoruje, co se kde šustne (cvakání digitálu), Sametka toužebně vzhlíží ke střechám (tuláčisko asi)

Ta střecha mu furt nedá pokoje!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sametka propuštěn z půdy se rozhlíží, kudy kam. (Nejlépe, znovu střechy. Asi by mu lahodil muzikál Cats!)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Něco smetíčka. Změť listí, a svraštělých hroznů, zalita sluneční září.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Počítám, že letos budu dvorově uklízet, zvelebovat a natírat. Loni jsem zůstala u plánu, letos bych ho měla uskutečnit.

Už je nejvyšší čas.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kdopak to tu číhá... zákeřník zákeřný.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Aby to Čindě nebylo líto, má svou sólo fotku. Je to potvůrka očičkopleštivá.

 

Já vím, furt tady melu to samý a motivy se často opakují. Jak chcete fotit pokaždé jiné kočky, když máte pořád stejné?

A přece je nebudu kvůli fotkám měnit... :-)

A zase, nevyfotit je, by byla škoda.