22.1. úterý. Prší. Správné lednové počasí.
23.1.
středa - posílám dopis, vlastoručně psaný. Dopis jsem nepsala už moře
let, klasický dopis, který se dává do obálky, lepí, oznámkuje a hodí do
schránky. Zajímavé osvěžení toho, co bylo kdysi normální!
Venku první sněhový poprašek. Za celou zimní sezónu v našich končinách ani vločka.
22.1. čtvrtek - jsem na počítači a Sametka loví klávesy.
23.1. pátek . Studuji italskou kuchařku. Stará, rozdrbaná a polovina receptů nepoužitelných.
Odcházím
z T-mobile, přecházím na Tescomobil. Ale přenáším si staré číslo, dnes
by měla být změna. Služby mobilu jsou omezeny jen na SMS.
24.1.
sobota - peču kynutý koláč. Náplň dobrá, posypka dobrá, všechno chuťově
vyladěné, ale těsto mrvím a mrvím. Napřed jsem zapomněla chybějící
hrnek mouky, až jsem měla těsto vymíchané, zjistila jsem, že jsem do něj
nedala vajíčka. Těsto jsem vyválela příliš silné, koláč je moc
buchtovitý. Nevím, na co jsem myslela... to už mi šly víc grafické
úpravy, tentokrát fotky v plném formátu.
Mobil stále omezen.
25.1. neděle - kruci, mobil pořád ještě omezen. Píšu zprávu na Tescomobile. Počítám, že dnes se nic nehne, je neděle.
Bez mobilu jsem jak odříznutá. Zvláštní pocit. A docela osvobozující. A přitom svazující.
Paradoxně,
přestože je venku krásně, cítím se mizerně. Mdle, šedě. Asi jak tato
stěna, tento strop. Bez barvy, bez nálady, bez výrazu.
Z
Tescomobilu zpráva - nemohli se mi dovolat. Mám prý resetovat mobil.
Kruci, jak se resetuje mobil? Po skypu se synovcem rozdělávám mobil,
vyndavám baterku a simku. Vše dávám zpátky. Nic nefunguje.
Po každém sepnutí to zařve - Vložte SIM kartu.
Po šesti pokusech zoufalá, domluva s bráchou. Zítra se na to podívá.
26.1.
pondělí - jsem bez mobilu. Na ráno natočeny dva budíky. Práce a pak
cesta do Brna. Pro parfém, pro fotky a taky skrzevá pojistku se něco
zeptat. Jo a taky s daněma ke kamošce.
Všechno vyřízeno,
oběhnuto, vyšťavena jsem dorazila ke kamošce. Ta vyšťavena, že se ke mně
nemohla dovolat, přes celý víkend. Vysvětlila jsem jí situaci s
mobilem, byla z toho na prášky. Takže jsme mobil zkoušely dát dohromady.
Nic. Vybitá baterie?
V práci dávám mobil na nabíječku, aspoň na půl hodiny. Po půlhodině na tři čárky. Jak to, že tak rychle?
Podle domluvy pak zaúřadoval brácha. Dal tam sim kartu, zaklapl mobil, spustil - a mobil fungoval. Tmělo se mi před očima...
Nahazuji
hodiny, nahazuji datum, zkouším napsat zprávu. Místo písmen mi
naskakují trojpísmena, když je přepnu, naskakují číslice. Poprvé,
podruhé, potřetí.
Dávám mobil bráchovi, ať se na to podívá. Podívá se, něco zmačkne (to co jsem mačkala i já) a textovka jde normálně.
Kruci, je tohle normální?
Jsem vyřízená jak žádost. Večer se najím a odpadám do usnutí.
Brněnský drak ve Vaňkovce.
Aforismus týdne:
Život je jako prdel. Vždycky tě posere, když to nejmíň čekáš
(autor neznámý)
Žádné komentáře:
Okomentovat